Kvílení

Typicky James Franco, hranie sa na umelca mu ide aj keď má na ksichte popolníky. V čom spočíva toto diele hrajúce sa na art? Je to pocta buzíkovi, že dokázal tvorene buzerantovať aj pred skoro sto rokmi a vôbec sa za úchylku nehanbil. Všade len básnil o kopulácii a ejakulácii. Proste niečo ako slovenský predseda parlamentu. (07.10.2021)

Je to ironie, ale nebýt onoho slavného soudního procesu o literární způsobilosti/nezpůsobilosti Kvílení, Allen Ginsberg by byl nikdy nedosáhl takové popularity, jaké se mu následně dostalo...:-) Toto netradiční filmové zpracování, které kombinuje klasické drama, hraný dokument a animované pasáže sloužící ke snadnějšímu pochopení recitovaných úryvků, je bezesporu jedním z nejzajímavějších snímků uplynulého roku. Rozdělení filmu do tří odlišných dějových linií (soudní přelíčení, interview, další důležité mezníky básníkova života) je zajímavé, ale nedokáže příliš zaujmout. Rada pro potenciální diváky: "Kvílení" je "Kvílením" jen v originále. Jsem sice zastánkyní českého dabingu, ale Stránského hlas se hodí k Francovi asi jako kečup ke koprovce.;-) (23.09.2011)

Film je to dobrej, ale mě neoslovil. Allena Ginsberga jsem nikdy nebral jako někoho, kdo mě zajímá, a nikdy mě nebavila jeho tvorba a protože tenhle film je o něm a hodně se v něm čtou jeho básně, tak u mě neměl šanci. Neřikám, že to neni dobrej životopis, po filmové stránce někoho určitě zaujme. Ale zabilo mě to čtení té básně, která: 1) pro mě jako Moraváka obsahuje moc americkejch odkazů - to je samá Wall Street, Denver, Empire State, Staten Island, různý eveňjů, Madison Avenue, Colorado, Kansas, Idaho... a v polovině věcí to jde mimo mě. 2) ani používání tolika složitě znějících slov nikoho normálního nepotěší - myriády, katatonie, kolportovat, serafín, dadaismus, juxtaponovaný atd... 3) kdysi možná šokovalo, že tam použil tolik sprostejch slov a zmínek o kouření vocasů někomu, kouření vocasu mě, šukání, strkání bůhvíčeho do řiti, buzerantech, ale v dnešní době ne - na místo toho v tom vidím jenom jeho homosexualitu. 4) nebere mě, když někdo v podstatě beze smyslu naplácá různý slova do věty a pak čeká, jak se intelektuálové budou dohadovat, co tím chtěl vlastně říct, když ani on sám neví, co to má být - a takhle přesně na mě ta jeho poezie mluví - o ničem. Tyhle čtyři body se týkají čtení jeho tvorby, ale protože ta tvoří velkou část filmu, tak to nejvíc rozhoduje moje hodnocení, který bude nízký. Animace jdou skoro stejnou cestou - udělaný jsou celkem hezky, ale nic mi neříkají. V těch jeho interview taky mele docela nesmysly a filozofický žvásty, takže to taky nic. Takže jednu hvězdičku dávám jenom za to, co bylo mezi tím - úryvky z jeho života, kousky od soudu a za Jamese Franca, do kterýho bych neřek, že si vybere takovouhle roli... a že ji bude umět zahrát... PS: jinak kniha Kvílení a jiné básně pro mě nemá žádnou literární hodnotu, takže ji klidně mohli zakázat... ale zas na druhou stranu nesnášim cenzuru, takže jenom čumim, jak si takovou kravinou podmanil tolik lidí, že mu to žerou... (27.03.2012)

Kvílenie je filmovou básňou, ktorá je plná všetkého čo na beat generation tak milujem. Každá jedno slovo prednesené z úst Jamesa Franca, každá jedná myšlienka zachytená na súdnom pojednávaní, každý jeden obraz v rôznorodej, psychadelickej animácií vytvoril úplný, kompletný a vizuálny fenomén, napísanej básne, ktorá sa stala alfou a omegou básnikov a spisovateľov 50 a 60 rokov v Amerike. Či už sa jedná o rôznorodé využite prvkov, s ktorými umne pracuje režisérska dvojica - animácia, čiernobiely formát, dokumentárnosť - alebo o samotný fakt historickej presnosti - máme tu dočinenia z filmom, ktorý rozhodne neupadne do zabudnutia, nie len formou akým je spracovaný, alebo myšlienkami, ktoré sú v ňom obsiahnuté, ale silou akou vypovedá o človekovi. Silou tak veľkou a úprimnou, že tí, ktorý nepočuli o Kvílení a o beat generation sa o ňu začnú zaujímať, alebo ju budú bohapusto zatracovať. O tomto filme sa budú viesť diskusie v kaviarňach pri cigarete a káve a všetci tí intelektuáli a beatnici a vyznávači jazzu, ľudí, zážitkov a žien, ignorujúci pravidlá, hierarchiu, ťažkopádnosť, vojny a konzumný spôsob života sa tu nájdu a budú potešený. Tento film im totiž ponúkol presne to čo chceli. Dostať sa aspoň na chvíľu do doby, aby si mohli vypočuť prednes básne a dostať sa do hlavy veľkého Allena Ginsberga. A keďže patrím k nim, nezostáva mi nič iného, len dať plný počet bez ohľadu na to kto si čo myslí. (24.01.2011)

Jazzem to začíná, jazzem to končí. První záběry přicházejí s údernou hlasitou melodií, závěr provázejí táhlé tóny, ve kterých atmosféra filmu doznívá uvnitř nás. Ano, jazz atmosféru uvádí, zachovává, přenáší, vytváří, uvolňuje i stísňuje. A právě o té atmosféře jsou Ginsbergovy básně i snímek Kvílení. Z celého srdce jsem nenáviděla ty 'chytré pány' (a paní) u soudu, co se tváří, že rozumí literatuře, že vědí, co znamená 'přínosná' literatura, že chápou Ginsbergův život a že na něj i na jeho díla mohou uplatňovat jakási umělá pravidla. Ale i celý tento soud je součástí atmosféry celého Ginsbergova světa, tak, jako jeho verše na pozadí snímků z jeho doby, více či méně autentických fotek, jeho vzpomínky a pokus pomocí animace proniknout do jeho myšlenek. Do myšlenek, mozku, těla...stejně jako mezi struny klavíru. Toho, který tvoří tóny se stejnou lehkostí jako Ginsberg vpíjí své verše do našich pocitů. (23.06.2011)