Ten, koho se bojíš

Scénárista i režisér se snaží diváka mást a předkládají mu falešné indicie pro pochopení motivace hlavní postavy. V zásadě jde o jednu z forem nemoci zvané krize středního věku. Vědomí, že vám život proklouzává mezi prsty, užírání se ze špatné životní volby, zahořklost a neschopnost vystoupit z naprogramované jízdy může vést postupně až k nenávisti a zkratu. K tomu, co dokázal během pár hodin Michael Douglas ve Volném pádu, se sice Mikael nedopracoval, ale jeho pozvolný sestup do zatracení je možná ještě mrazivější. Kristian Levring si pohrává s měnící se náladou a směřuje do stále tísnivějších poloh a Ulrich Thomsen si vyhrál s jednou ze svých typických rolí - pro podobné temné destruktivní charaktery má nepochybně talent. Celkový dojem: 75 %. (07.10.2015)

Výborná záležitost, mohu-li soudit. Film jsem si nejdřív zkusil pustit před spaním, maje v sobě dvě lahve vína, a umíral jsem z pocitu, jak je ten film geniální. Asi po hodině jsem usoudil, že to nemá cenu, šel spát, a pustil si to druhý den znova od začátku, tentokrát nastřizlivo. Už mi to tak geniální nepřišlo (jak překvapivé), ale film mě určitě bavil o sto šest. Krásná kamera, výborný herecký představitel hlavní role, napínavá atmosféra, a celá řada perfektně vystavených scén, u kterých si říkáte jen "uf, ty vole". V momentě, kdy se vyjeví hlavní pointa, jsem si sice řekl "aha, takže to celý nechápu", ale nic to nemění na tom, že jsem si film i tak užil. Pro fandy severské kinematografie sázka na jistotu, a pro ty ostatní tip na super film. (03.03.2015)

Dochuť jinak kultivovaného filmu je nahořklá. Emocemi, otazníky a zvraty nabitý námět vyznívá v ochladlé atmosféře snímku do ztracena. Divákovi není umožněn přístup do nitra dění, ale zároveň není ani saturován chladně analytickým rozborem zla v člověku. Levring se na škále mezi emocionální manipulací Larse von Triera a vědeckým rozborem Michaela Hanekeho zařadil kamsi do šedého pásma, kde drásavé motivy ztrácejí ostré hrany a zjitřené postavy mátožně bloudí expresivní krajinou dánského venkova. Ačkoli se úspěšně vyhnul samoúčelnosti a bezobsažnosti, zůstal tvůrce uvězněný za vyleštěným sklem svého filmu. (24.07.2010)

Další rande s Ledovou královnou. Tentokrát dostála svému nicku a zavítali jsme do severských končin. A ne jen díky tomu, občas přešel mráz po zádech. Je nutné říci, že filmu není co vytknout. Herci jsou výborní a především hlavní hybatel příběhu je dokonalý. Ten ničím nepřekvapí, ale ono čekání na "kdy" a "co" se stane, je stejně tíživé, jako když se to už děje. Bohužel a nebo možná naštěstí, se tvůrci nepouštějí do extrémů. Vždy přibrzdí a zařadí zpátečku. Jenže jak už to tak na ledě bývá, ještě chvíli to klouže. A tady vlastně vzniká můj problém. Tyhle filmy ve mě nechají nějaký ten škrábanec ještě několik dní. A jak vždy říkám: na filmy se dívám kvůli emocím. Tady jich bylo hodně, jenže sakra tíživých. Je na čase si přiznat, že jsem srábek. 69 procent za kvalitní, ale mrazivý snímek.  (Otázka zní, jestli nebude lepší ten strach spíš začít překonávat :-) ) (25.06.2021)

další typické dílko, které zapadá do syrové severské kinematografie, se zajímavým a netradičním námětem. Tentokrát se mi však film asi netrefil do nálady a chvilkami nudil. Přesto příběh se mi líbil a smyslupnost filmu je výrazná, jen to mohlo být natočeno víc poutavěji a živěji. A přes veskrze trudnou náladu, kterou vyvolává, dávám lepší tři hvězdičky. [ PŘÍBĚH: 2 /// NÁLADA: 0 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (23.04.2012)