Ony

Povrchní, dosebezahleděný pseudoart, který se svoji tezovitost snaží maskovat zpřítomněním rozpravy nad prostitucí a sexem v samotném vyprávění (interview Binoche s děvčaty) a obohacovat ji o další rozměr v osobní rovině novinářky, ale ani jedno nefunguje. Střídání časových rovin je matoucí a nemotivované, explicitní sexuální scény až příliš okatě šokantní (byť scéna "se šampusem" má znepokojující efekt), majestátní Beethoven působí jen nabubřele. Je to podobné některým filmům Alice Nellis v tom, že se tu mimo jiné ukazuje "utrpení" zabezpečených příslušníků vyšší střední třídy, kteří se vztekají nad tím, že jim nejde zavřít přecpaná lednička. Jinak je zajímavé, že Juliette Binoche, která ve své kariéře ztvárňuje takřka bezvýhradně ženské postavy zabývající se uměním, tu hraje "pouze" žurnalistku (byť je to humanitní směr), která ovšem (!) alespoň poslouchá rádio Classic (a vsadím se, že si to tam sama prosadila). Jak ji mám jinak moc rád, tady šlápla vedle. A doufám, že nový flim Malgoszky Szumowské o homosexuálním knězovi vytěží svoje kontroverzní téma mnohem lépe. (28.01.2013)

To co mi udrželo po celou dobu zájem o snímek a zájem o to ho dokoukat byla správná francouzská "elegantní atmosféra". Plná jednoduchých "classy" interiérů a prostředí vůbec, vážné hudby a motivů ze všedního života,které byly podané velmi lidsky a nenuceně. To všechno bylo možná lehce v kontrastu s tím, o čem film je, ale možná právě ten "rozpor" vyzdvihuje oba motivy- jak ten s prostitucí, tak ten s osobním životem. Takhle zpětně se mi hodně líbilo pojetí času i když přiznávám, že to pro mě bylo ze začátku místy lehce chaotické. V závěru jsem si nebyla jistá, jestli už vše nebylo trochu moc nucené a "umělohmotné", ale shodla jsem se sama se sebou, že to ještě nepřekročilo tu imaginární lajnu. (18.01.2015)

Odpichne sa to od morálne panickej témy prostitujúcich študentiek. Téma sa však rýchlo stratí a zostanú len scény súloží. A tu je problém. Čo sa tvári ako realistické zobrazenie súlože je nakoniec iba porno aj keď žiadny detail neukážu. Režisérke sa nedarí esteticky uchopiť scény milovania a neútočí tak na divácke emócie ale iba na sexus publika. V ostatných scénach vidíme pobehovať Binoche čoby stárnucu ženu v domácnosti, novinárku píšucu o študentkách reportáž. A tak si s jednou struhne lesbický románik. Artový pseudofeminizmus ako sa patrí. Festivaly len tak mľasknú a ďalší nudný film sa im stratí v pažeráku. (25.06.2012)

Středostavovská novinářka si v poklidu žije ve svém nefunkčním manželství. Při shánění materiálu pro článek o prostituci studentek se setká s jinou realitou: sex stále ještě existuje. Chce to vyzkoušet s manželem, ale ten si na díry pořídil nejnovější model vrtačky. Čekal jsem moralizování ve smyslu "prostituce je špatná" a "za to může dnešní společnost", dočkal jsem se spíš zobrazení mezigeneračního a hlavně mezitřídního neporozumění. Hodnocení někde mezi 3-4* (30.03.2012)

Snad všechno lze v Nich chápat stejně dobře jako rafinovanost i jako omezenost tvůrců – od fragmentárního scénáře až po diletantský výběr hudebních skladeb. Celý film působí hrozně povrchně a tak nějak zle, ale právě v tom nakonec vidím jeho kouzlo. Je to společenská kritika (nebo výsměch?) a zároveň (možná záměrně, možná ne) zajímavá filmařská sebereflexe. (29.06.2012)