Prokletý klub

Ten Michael Sheen asi vážně umí hrát. Dostal mě v Královně, dostal mě ve Frost/Nixonovi a teď mě dostal i potřetí v The Damned United. Každopádně jakožto fotbalový fanoušek jsem se hodně bavil. Tom Hooper si udržel režii pevně pod rukou (no a na King's Speech se těším zase o něco více) a vykouzlil komplexní snímek, který dle mého bude fungovat i na lidí, pro který je nějaká kopaná španělskou vesnicí. Rozhodně velmi milé překvapení, které jsem od tohodle malého britského snímku rozhodně nečekal. Things are going to be a little different around here... without Don. (23.01.2011)

Ne, tenhle film opravdu není ani tak o fotbalu (originálně pojaté ztvárnění samotných zápasů je výrazné plus!), jako spíše o jednom geniálním talentu, který musel dojít k osobnímu prozření. Michael Sheen je coby Brian Clough absolutně dokonalý. Nekompromisní vyřídilka, nepopiratelné charisma, ale taky sobectví a bezohlednost jsou všechny vlastnosti této anglické trenérské legendy, které zvládá s naprostým přehledem. A je to hlavně on, kdo tomuto konceptuálně ne až tak tradičnímu životopisu přihrává k finálnímu skórování do branky diváckých sympatií. Že je ten závěr faulem minimálně na žlutou kartu nepopírám, ale proč někdy nepřivřít oči. 4 a ½. (02.09.2009)

Kdyby José Mourinho viděl tenhle film, asi by se posral zlostí. Vždyť s jeho egocentrickým jednáním ho předběhl trenér, který už tenkrát, v sedmsesátejch letech, ukazoval, že se s ničím a nikým nesere. To se mu nakonec také stalo osudným. Uvidíme, co se Josému stane osudným. Takhle držkovat nejspíš nedokáže věčně. Brian Clough to taky nedokázal. Proto nám museli autoři ukázat ten přiteplenej závěr, kvůli kterýmu jsem musel jednu hvězdičku ubrat dolů. Jinak je ten film ale absolutně bezchybnatý. Je o fotbale, je o člověkovi, který mi připomíná božského Josého, a já jsem jak v sedmém nebi, když tohle všechno vidím ve filmu, který je ještě kromě toho všeho, dobře natočený. (10.08.2010)

"Brian Clough über kurva alles." Cesta jednoho namyšleného EGA k poznání reality je plná kvalifikovaných keců o fotbalu, ale hry samotné si divák příliš neužije. Když už kamera totiž výjimečně nakoukne na pažit, tak se takřka výhradně věnuje kopání do protihráčů a s nadhledem kašle na rozvlnění sítě. Jako celoživotní nakaženec nevyléčitelnou formou fotbalové horečky, který dokáže mnoho hodin bez přestávky rozebírat výhody i bolavá místa jednotlivých herních systémů, jsem byl se snímkem velice spokojen. Fandy, kteří při rozborech elektronickou tužkou prchají na WC nabírat síly na druhý poločas, tento snímek asi zcela neuspokojí. (15.04.2012)

Hodně anglické a hodně biografické - dost věcí, které jsou ve filmu, najdete ještě teď na youtube. a sedí to, včetně třeba barvy saka, které má Don Revius ve studiu. Jinak Leeds v 70. letech byl v Premier League vyhlášený dobytek a 44 dní Briana Clougha je památná záležitost..... Kdyby byl film o malej kousek svižnější a bylo tam víc retro fotbalu, dal bych pět. (04.01.2011)