Prokletý klub

Dost bylo fair play a týmového ducha! Sportovní film potřebuje ve svém čele arogantního nadaného hajzlíka sršícího charismatem s přenádherným ostrovním přízvukem (jak od Pythonů), jehož sebevědomí je přebujelé jak černobylské dýně. Ať pak klidně dostane přes držku, ať se chová jako malý fracek a debil. Jen když se naň báječně kouká. To je on, jeden z nejsympatičtějších drzounů filmového plátna. Silné ***. (19.04.2010)

Zaslouží-li si některý film o kopané maximální hodnocení, tak je to právě tento film, který velice atraktivním způsobem ukazuje nedávnou fotbalovou historii a konkrétně vztah mezi dvěma nesmiřitelnými trenérskými rivaly, jejichž jména jsem před zhlédnutím tohoto filmu neznal. Od začátku do konce se jedná o film, který mě nenechal vydechnout a během jehož sledování jsem nedokázal z televizní obrazovky spustit oči, prostě jsem jako v nějaké hypnóze koukal na film a chtěl jsem pořád víc a víc, chtěl jsem zjistit, jak to bylo, co se stalo, proč se to stalo, prostě tenhle film ve mně probudil skoro až nezdravou zvědavost a já jen čekal, až budou mé otázky zodpovězeny. Tohle je opravdu úžasný film, o kterém si troufnu tvrdit, že je to jeden z nejlepších filmů, které kdy byly o kopané natočeny a který budu mít ve své paměti ještě hodně dlouho po jeho zhlédnutí. Ale není to samozřejmě jen atraktivní příběh, díky kterému jsem z tohoto filmu nadšený, ale je to i originální nasnímání zápasů, kdy v jednom případě nebyla z toho zápasu ukázána ani vteřina, ale napětí bylo zřetelné a dusivé. A samozřejmě za úspěchem filmu stojí i vynikající herečtí představitelé, především Michael Sheen v hlavní roli, který svou roli zvládl bravurně, a potom Timothy Spall, který chvílemi Sheena dokonce převyšoval. Tady opravdu není nad čím váhat, uděluji zcela zasloužených pět hvězd. (29.08.2010)

Ne, tenhle film opravdu není ani tak o fotbalu (originálně pojaté ztvárnění samotných zápasů je výrazné plus!), jako spíše o jednom geniálním talentu, který musel dojít k osobnímu prozření. Michael Sheen je coby Brian Clough absolutně dokonalý. Nekompromisní vyřídilka, nepopiratelné charisma, ale taky sobectví a bezohlednost jsou všechny vlastnosti této anglické trenérské legendy, které zvládá s naprostým přehledem. A je to hlavně on, kdo tomuto konceptuálně ne až tak tradičnímu životopisu přihrává k finálnímu skórování do branky diváckých sympatií. Že je ten závěr faulem minimálně na žlutou kartu nepopírám, ale proč někdy nepřivřít oči. 4 a ½. (02.09.2009)

Fotbalovému fanouškovi plesá srdce radostí. Filmů s fotbalovou tématikou totiž nevzniká mnoho a ještě méně jich je kvalitních. Naštěstí mezi ně patří i tenhle zeširoka uchopený příběh legendy jako je Brian Clough (a také Petera Taylora a Dona Revieho), který potěší upřímností, skvělým obsazením a prostředím, které nás vrací o 40 let zpátky. Středobodem je právě velkohubý charismatický trenér, který diváka dokáže neustále bavit. Z tvrdých utkání není bohužel ukázáno příliš, ale nevadí to, protože tu jde o něco jiného. O celé tehdejší chápání fotbalu, úspěchů i jedno obrovské ego, které jednou muselo narazit. PS: většina tu předhazuje Mourinha, ale vždyť ani není Cloughovi podobný tak, jak tvrdíte. Mourinho jedná s maximální možnou vypočítavostí a taktikou, provokuje a přenáší tlak z hráčů na sebe. Tam kde Mourinho ví co dělá, tam Clough narážel na své ego a nepromyšlené jednání. (08.09.2010)

Kdepak by mě napadlo, že filmu s fotbalovou tématikou napálím plné skóre... i když, pravda, ono to o té kopané zase tolik není. The Damned United je vůbec sportovním snímkem naruby - klasického schématu "jak se z outsiderů stanou šampióni" jsme ušetřeni (je nám nabídnuto pouze retrospektívně) a hlavní postavu poznáváme na vrcholu, odkud, jak víme, většinou vede cesta už jenom dolů. Nene, tady opravdu nejde o to porazit soupeře a fanouškům na pár pomíjivých chvil vehnat slzy do očí a zavdat důvod k pocitu hrdosti. Tady se svádí litá bitva na hřišti ryze soukromém: jeden arogantní nadutec bude muset překročit svůj stín a uvědomit si, že užírat se krátkým okamžikem z minulosti není nejlepší pohnutkou. Jeho vítězství je pak cennější pěti titulů... Hooperův snímek je ukázkou krásné týmové práce a já, člověk fotbalu neholdující, s radostí křičím góóóóól! Tohle byla akce jedna báseň. (29.01.2011)