Habermannův mlýn

V posledních deseti letech se 2. světová válka promítla do příběhu letců RAF v Tmavomodrém světě, osudu želarské Hanule, společně s Arnem von Lieven potřísnila Krev zmizelého, byla i při tom, když se Obsluhoval anglický král, dobýval Tobruk a rozpínal Protektor. Nyní se Herzův Habermannův mlýn cíleně zabývá otázkou odsunu Němců v roce 1945, ke kterému směřuje obloukem vyprávění od roku 1937 a sleduje tak přímou linku proměny chování více národnostní obce v extrémním časech. Herz vítězí v každém možném ohledu a předkládá film tolik potřebný pro českou kinematografii už dlouhá léta. Převaha německých herců tvoří jednu z mnoha silných stránek, na kterých byla vytvořena základní působivost hrůznosti událostí na Habermannově mlýně. Zejména Mark Waschke v titulní roli zosobňuje vynikajícím způsobem kompaktní složitou postavu, která napříč desetiletími podává ruku například Schlapckemu Borise Rösnera z Albrechtické huti. Stejně tak je strhující výkon Hannah Herzsprung a několika dalších tváří. S Čechy je poněkud problém vyhnout se zavedeným škatulkám, zvláště u Rodena a Hrušínského, určitý zlom nastal u Kaisera a Dulavy. Rozhodně stojí za zmínku, že se k filmu z televize - poprvé od roku 1989 - dostala Veronika Gajerová, jejíž výkon ideálně splňuje požadavky jí zadané šablony. Bylo by zřejmě nyní možné se zamyslet nad tím, jestli nakonec Herz nepředkládá podvědomě obhajobu německé strany vůči české, ale v tomto případě by už sama taková myšlenka byla rouháním. Příběh plyne a razantně se přizpůsobuje době, které je ukrajována po poměrně velkých časových úsecích, aby bylo možné se soustředit na pointu. A zároveň je možné si najít čas i na vizuální odkazy Kočáru do Vídně... Ohledáním z více úhlů je nakonec za jediný reálný mínus možné považovat marketing výlučně se soustřeďující na osobu Karla Rodena, který tvoří v ději jen výraznou roli vedlejší, a ukrádá tak prostor hlavním hvězdám dramatu. (01.05.2011)

Kurva, debilní automatický odhlašování, takový dlouhý, srdceryvný komentář jsem zplodil a je to na nic. Tak teď už jen krátce. Film je to dobrý z hlediska kvality, z historického hlediska, které v tomto případě není možné jen tak přejít, mě naštval. Němci jsou zde vlastně zobrazeni jako ti hodní (jsou tu doma, pomáhají, zabíjejí Čechy jen proto, že Češi zabíjejí Němce), Habermann jako mučedník a Češi jsou jen nemilosrdná, pomstychtivá, vidlácká chamrať. Film pro německé publikum s českými herci jako loutkami. Tohle se mi prostě hrozně moc příčí. Já naprosto chápu, že se lidi po letech strádání, strachu a okupace chtěli VŠECH Němců zbavit a vyhnat je. To že někteří Němci nebyli špatní, bylo asi úplně jedno, všechno německé muselo pryč. Jakým způsobem se naši předci k Němcům zachovali je už druhá věc, ale určitě je neodsuzuju za to, že se k některým v některých situacích nechovali právě ukázkově. 60% (25.12.2010)

na české poměry velmi dobrý film, s uvěřitelnými hereckými výkony a pro mně jako čecha dost nepříjemným dějem. Když jde lidem o peníze, nezastaví se před ničím ani ti celou dobu slušně vypadající jedinci. A ani Češi. Krutý příběh, smutný příběh, ale jsem rád, že byl připomenut. Všechny národy mají svou temnou část historie. Technicky zvládnuto taky výborně, bylo zajimavé sledovat německé herce mluvit. (27.06.2011)

Už se nedivím, že se na tomto filmu aktivně podíleli Němci. Pro neznalce naší historie (98% všech diváků za našimi hranicemi) by to vypadalo, že Němci v pohraničí byli v podstatě dobří lidé, kteří udělali pouze jednu chybu. Když dorazili náckové, mávali jim vlajkami. Češi je pak za to odsunuli, zmlátili a povraždili. Fakt, že filmaři nedokázali ukázat zfanatizovanost Němců (u Čechů to dokázali brilantně) v Sudetech před válkou, ale nerozhodnul o mém nízkém hodnocení filmu. Hrozně mi vadila urychlenost děje, měl jsem pocit, že když se film stříhal, všichni byli na extázi, protože tak chaotické střihy jsem dlouho neviděl. Všechny herecké výkony jdou díky střihu do háje, film měl za úkol popsat dění po dobu celé války, ale přitom zařadil naprosto zbytečné scény a ty hlavní (kterým se měla věnovat větší pozornost a pořádně je rozvést) usekával. Habermann tedy působí jako idiot, který je jednu dobu naprosto veselým chlápkem bez starostí a má od všeho odstup, ale za minutu už je nervově zhroucený a totálně zainteresovaný do tamního děje. Chyba ovšem není v něm, ale ve faktu, že během té jedné minuty uplynuly dva roky. Papírově vyhrocené scény a utrpení zde působí tak instantně, že jsem až litoval herce, jak do toho dávají všechno a přitom ve výsledku vypadají jako strojení kašpaři. Přidávat filmu jen proto, že jsme ho natočili my a vypadá "tak trochu na Hollywood", nebudu. 20% (06.05.2011)