Zmizení

Villeneuve vždycky nejezdil jen ve formuli a Jackman si taky vždycky nehrál na zvlčelýho Fredy Krugera s pejzy. Věděl jsem, že ten Kanaďan umí, ale zároveň jsem taky nečekal, že by snad Prisoners odvyprávěl nějak tendenčně, na efekt. V prvé řadě? Zmizení není strhující film, vyprávění je striktní, nevybočuje, neuhýbá z veskrze autentické linky. Je chladný, pomalý a neustále po vás něco chce, abyste se vcítili do zoufalství, abyste tápali, byli empatičtí k zápletce. V duhé řadě? Kamera! Roger Deakins drží obrazové prostředky čistě a syrově, velmi jednoduše se topí v táhlých záběrech, netlačí na pilu. A v třetí řadě? Hudba! Jen málokterý abstraktně ambientní sountrack dokáže fungovat nezávisle na filmu a zároveň přenášet svrchovaně filmový dojem tak, jak se to povedlo Jóhannu Jóhannssonovi. A dál? Už po půl hodině mi z Gyllenhaalova tiku tikalo, přesto u mě Hugha přehrával, držel v šachu a spolu se slušným scénářem udržel v šachu i celou pointu. Pointu, která si díky roztříštění příběhu mezi dvě hlavní a co chvíli jediné postavy, dokázala uchovat moment překvapení. Ne, tady už dávno nejsme v dobách The Silence of the Lambs, aby se rozhřešení stalo nadčasovým, aby to nemělo žádný mouchy a divák se chtěl, potřeboval vracet. Přesto jsou Prisoners somatickou kriminálkou, která není úplně tím, co byste od současný podoby žánru čekali, ale ani tím, čím by vlastně mohla (a měla) být. Ve Ztracených se ztratilo pár nedostatků, ale já se v nich s dojmem našel, rozvážně, uvážlivě, za [final rate: 80%] (22.02.2014)

Už tak dost hustou atmosféru podporovala po celou dobu dokonale depresivní hudba a celé to všechno mě nenechalo vydechnout ani na minutu. Tím, že já sama jsem matkou, vžila jsem se do situace rodičů zmizelých dívek velmi snadno. Pilíře celého dramatu jsou jednoznačně oscarové herecké výkony všech zúčastněných. Pro mě nejdrsnější a zároveň bezpochyby nejlepší scéna z celého filmu byla, když měl jít Hugh na Policii identifikovat nějaké osobní věci své dcery. Ten jeho obličej, to jak to celé zahrál ... jako by to ani nehrál, jako by se mu to skutečně dělo. Naprosto dokonalé ... štkala jsem jak želva. Z jistých nápadů, jak najít své dítě, se mi dělalo zle stejně, jako Terrenci Howardovi, ale jako rodič to naprosto, ale naprosto chápu. No a jako většinu tady, tak i mě nadobro rozložila závěrečná jízda postřeleného a kolabujícího policisty v deštivé noci do nemocnice. Přistihla jsem se, jak bezděčně držím palce a snažím se očima popohnat stěrače a zaostřit na cestu před sebou ... (28.08.2017)

Film o strachu, nejistotě a běsech, které více či méně hluboko vězí v každém z nás. Villeneuveho považuji už nějaký čas za jednoho z nejtalentovanějších režisérů současnosti a i když umí vytvořit i lepší atmosféru, stačí sledovat scénu zběsilé automobilové jízdy s oslepeným řidičem napříč městem, abyste si uvědomili, čí snímek máte před sebou. Podobně i scénář představuje ve svém žánru velmi slušnou práci, která umí překvapit a být originální. Tvůrci trpělivě budují napětí, tíseň a pocit ohrožení, nechávají svého detektiva tápat a přesvědčivě naplňují zadání thrillerového žánru. Pro rodiče neexistuje noční můra než zmizení dítěte a filmaři své postavy nijak nešetří. Aniž by se topili v sentimentu, dokážou vybičovat emoce na maximum. Filmem silně rezonuje ještě jeden motiv - pokušení vzít vyšetřování a spravedlnost do vlastních rukou. Otec ztraceného dítěte této touze neodolá a scénárista nachází pro mučení ve jménu vyšších cílů určité ospravedlnění. To podle mých měřítek stojí film jednu hvězdičku. Z herců je nejvýraznější Jake Gyllenhaal, který odvádí vynikající herecký výkon a je dalším z důvodů, proč věnovat téhle kriminálce více než 150 minut svého času. Celkový dojem: 85 %. (21.07.2017)

Snímek, po němž vám nebude dobře, ale stejnak byste si dali nášup. Atmosférický nářez s řemeslně bezchybnou režií a několika scénami, z kterých emoce doslova tečou proudem. Příběh je navíc tak napínavý a výborně vystavěný, že to nezačne při své dlouhé stopáži nudit ani na chvilku. Po herecké stránce je to navíc naprosto precizní a vůbec bych se nedivil, kdyby si Hugh Jackman již podruhé za sebou vysloužil nějakou tu hereckou nominaci. Ano, pár scénáristických berliček se zde možná najde a ten závěr mohl být také utnut o pár vteřin dříve. Nepamatuju si ale, kdy naposledy mě nějaká kriminálka tak moc pohltila. Naposledy asi Gone, Baby, Gone a že to už je nějaký ten pátek. Prostě špičková a mrazivá podívaná. (08.10.2013)

Naprosto skvělý film. Boží atmosférická práce, která pracuje s postavami, s počasím, s náladami. Prostě kompletně rozebírá situaci a samotné role do jednotlivých detailů. Tak to mám rád a přesně toto se mně dostává z americké produkce tak jednou za dva roky, jestli vůbec. První takovýto poctivý film, který jsem viděl byl Sedm. Přesně i nad tím vším jsem dost přemýšlel během sledování tohoto filmu. Mrzí mě ale, že mu pořád nemůžu dát plný počet. Byly tam místa, u kterých bych potřeboval bližší vysvětlení. A myslím si, že by na tom vysvětlení víc minut nepřibylo. Už tak byl dost dlouhý a jestli bude delší o deset minut, to už bych nejspíš ustál. Každopádně Hugh Jackman a Jack Gyllenhaal zahráli famózně. Oba se do role tak vžili, že jsem viděl i ty jednotlivé nuance, které se od normálních hereckých výkonů maximálně odlišují. Z Hugha se stává troska a Jack zařazuje rychlostní stupeň u tikání v obličeji minutu co minutu k výslednému závěru. Skvělý film a poctivá filmařina. Kéž by takových bylo víc. (27.11.2013)