Zmizení

Déšť, tma, podmanivá atmosféra a příběh, jehož jednotlivé dílky zpočátku zdánlivě nezapadají moc do sebe, aby následně začaly tvořit inteligentní mozaiku. Speciální poděkování scénáristovi, který dokázal najít onu sympatickou hranici mezi extrémy "vysvětlit každou nejasnost tak, aby ji pochopilo i dítě předškolního věku" a "předhodit divákovi spoustu informací a pak ho bez jakékoliv nápovědy nechat, ať si je poskládá dohromady sám." (23.11.2013)

Unesené deti. Námet ako hrom. Kto by to neocenil? Tie zúfalé, hrozné rodičovské pocity zúfalstva na pokraji kolapsu? A vcítiť sa nie je tak ťažké, veď rodičmi alebo deťmi sme komplet všetci. Ako kriminálny príbeh to zase až tak dobre nešliape. Pretože -paradoxne - príbeh zachováva predpoklad, známy z vyšetrovateľskej praxe, že odhalenie páchateľa je často čírou zmesou nekonečnej trpezlivosti pri prehrabávaní sa tonami jalovej hlušiny a náhody. Kdeže rozumovo náročné konštrukcie vyšetrovateľa. Tie sú dobré tak do tv adaptácií podľa Agáty Christie. Ale zase, ak sa film vzdá sherlockovského mozgu, ostáva často len nudný balast. A ten divákov neosloví. Preto tunák tvorcovia siahli po niečom, na čo sa často zabúda, ale čo je pri akomkoľvek zločine často kľúčové. Ako konkrétny trestný skutok ovplyvní okolie, ktoré má vzťah k obeti? A ako takýto negatívnym reakciám, vedúcim niekedy k fatálnym dôsledkom predchádzať? Toto druhé sa pýtam už len ja, režisér primárne ukazuje, že únos dieťaťa totálne ničí život rodičov, vedie ich k nepredvídaným hystericko- násilným rekciám, často siahajú k fľaške. Často sa stávajú závislými od liekov. Rovnako tak sa ďalšími obeťami stávajú nespravodlivo obvinené osoby, ktoré si biľag prvotnej viny hodenej na nich systémom, nesú často až do smrti. No a netreba zabudnúť ani na vyšetrovateľov, ktorým zo zúfalstva nad nepolapením zločinca častokrát rupnú nervy. (26.04.2021)

,,…A JEDINÝ, CO TI POMŮŽE PŘEŽÍT, JSI TY SÁM…“ /// Taková seversky chladná atmosféra, pátračka samotářskýho policajta, trochu rodičovský iniciativy, trocha toho rodinnýho dramatu, hrátky s tím co je a co není správně … vlastně nic, co by čovek neznal. Ale vono je to tak fajn poskládáný a všechno dostává (díky stopáži) svůj (rozumnej?) prostor, nikam to nechvátá, ale udržuje mě to v takovým hezkým pnutí. Příběh o zmizení parchantů od A do Zet. Se vším co se může, nebo by se mohlo přihodit. S lidským chováním, s chybama, emocema. Jsem rád, že nejsem jedinej, kterýho nasrala (místo nějakýho chytřejšího - možná i kratšího závěru) sázka na lehkou debilitu. Ale na jednu projekci – DOBRÝ! Vlastně víc než dobrý! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Mám to radši pomalejc a dýl. 2.) Zmizel mi parchant. (že ho nechceš hledat? Tak se na to vyser…) 3.) Thx za titule ,,fčelí medvídek“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (18.11.2013)

Detektivní drama s perfektními hereckými výkony a svou hutnou atmosférou blízké Nolanově Insomnii. Ten film se na člověka valí jako nabalující se sněhová koule. Škoda toho trochu nedotaženého závěru, který není nelogický ani nepůsobí hloupě, jenom mohlo jeho podání být lépe promyšleno. U jiného filmu by mi to asi nevadilo, ale když tady to ve srovnání s dokonalým zbytkem filmu prostě až příliš vyčnívá. (06.06.2014)

Kdyby tomu něco nechybělo, tak se rozhodně jedná o jeden z nejtemnější thrillerů poslední dekády navazující na nejlepší fincheroviny. Bohužel to něco je pořádný záporák s pořádnou motivací. Takto působí finále neskutečně směšně a po skvělé psychologické sondě do ostatních postav je onen záporák vykreslen ve stylu "někoho unesu, je to prdel". Docela zvláštní a hlavně amatérsky jednoduchý pohled na zlo mezi námi. (27.02.2014)