Nějak se to komplikuje

Film, který jsem začal sledovat vlastně omylem, když na něj koukaly přítelkyně, sestra a mamka. Čím dál častěji jsem vzhlížel od práce a zhruba po dvaceti minutách jsem už nepracoval. Nějak se to komplikuje dokáže vtáhnout. Ale jakmile se to konečně zkomplikuje, tak už je to spíše jen série docela podařených scének, což na čtyři hvězdičky nestačí. PS: Meryl Streep je tady rozhodně zajímavější a lepší než v Ďábel nosí pradu. (15.03.2010)

..asi by bylo nejlepší, dát tomu ještě šanci. Ani já nejsem proti..... Film o vztazích, vlastně o vztahu, těžící z obyčejných situací, které se mohou stát každému z nás. Takže nic moc. M.Streep není kuchařkou, ale cukrářkou. Stále je však stejně milá. Nebo ne? Záleží na vás. Ve 45. minutě se to začíná komplikovat. Nebo jde jen o vtipy pro padesátileté? 70. minuta – další komplikace, ale humor padesátníků mě nerajcuje. 90. minuta – tak se nám to zkomplikovalo. Hodina čtyřicet – je to fakt komplikovaný! Já tyhle vztahovky nemusím. Ani kdyby v nich hrál třeba D.Cooperfield. Je to však zajímavější, než český Líbáš jako bůh. Stejně ale zjistíme, že v 50ti nebudeme utíkat za přítelem, ale za svými dětmi. Pokud je tohle váš šálek čehokoliv, budete si vrnět blahem. Já mám ještě pár let čas! PŘÍBĚH *** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ ne (21.02.2010)

Devět dnů před druhým termínem státnic, kdy už mi občanské právo leze na mozek, mi komedie Nějak se to komplikuje náramně sedla. U přítelkyně jsem v den jejího svátku taky uspěl, takže všeobecná spokojenost. Meryl Streep a Alec Baldwin předvádějí oba vynikající výkony, zvláště u Aleca Baldwina si myslím, že takovou roli uvítal, poté co mu v poslední době nabízejí role všelijakých magorů, bláznů a buranů. Steve Martin překvapil civilní a citlivou rolí a John Krasinski mě bavil mnohem víc než v Away we go. (26.01.2010)

Byla jednou jedna (de)generace aneb kocovina z flower power. Nancy Meyers znovu posunula tachometr romcom na vyšší obrátky: tentokrát točí padesátku a šedesátku (ačkoli Martinově postavě může být šedesát jedna a půl i osmdesát devět, jsme přece v nestárnoucí Kalifornii) a mezi postelí a pekárnou uspořádala kurz pro ženy po přechodu s tématem Jak být rozvedený. Mammamiovsky rozjuchaná Meryl Streep explicitně vyjadřuje intimní touhy, exmanželsky skotačí s nesnesitelně samolibým a zároveň životem uondaným slabochem Baldwinem (jehož několikrát odhalené, notně zanedbané tělo působí jako repelent sexuálního apetytu) a před svými kamarádkami vede Vagina monology, zatímco architekt Steve Martin je v příběhu oním ideálem: senzitivní ťulpas, který své milované splní, co jí na očích vidí (a současně se podvědomě (správně) obává, že mu uteče za arogantním machem s citlivostí elektrické sbíječky) Místy to připomíná české zvěrstvo Líbáš jako bůh, s tím rozdílem, že funkci komického zcizujícího elementu má místo Bartošky John Krasinski. Nicméně dojem, že Poledňáková a Meyers uvízly v časové výduti, odkud loví umělohmotné postavy, slabé muže (muž je podle ní idiot nebo ňouma) a horují za právo starší generace na sex, ve mně zůstal, a to i přesto, že Hans Zimmer vykradl svůj soundtrack k Prázdninám, že jednotlivé, zejména situační vtípy místy fungují a po stránce herecké i vizuální je Pas si simple o několik set tříd výše. Vlastně není čemu se divit: takhle to dopadá, když romantické komedie točí osoba, která si hříchy mládí prožila v éře květinových dětí a volné lásky, vznikne American Pie pro duchodce:) P.S. Pařížské publikum hlasitě zareagovalo až v momentu, kdy se na plátně začalo žertovat na téma cizoložení po francouzsku. Tleskalo a smálo se. Asi samo sobě. České publikum se smálo asi čtyřikrát častěji. (04.01.2010)

Děkuji pane Jančuro, že je filmová nabídka u vás v RegioJetu tak omezená (a wifina mizerná). Tohle byl totiž jediný film ve výběru, který jsem ještě neviděl. Ale k tomu mátovému čaji, co ve vlaku podáváte, se to docela hodilo, jelikož bylo potřeba si ho něčím pořádně osladit. Ideálně touhle romancí o seniorském sexu. Jen teď přemýšlím, co si pustím při další jízdě. Ajej, nějak mi to komplikujete .. (26.03.2016)