Fullmetal Alchemist: Bratrství

Mno... Neodvažuju se říct, která verze Alchymisty je lepší, ale každopádně jsem přesvědčen o tom, že si obě zaslouží 5* :) . Brotherhood potěšil větším množstvím charakterů a držením tempa od začátku do konce. Starší Alchymista měl zase zdrcující závěr - nevím jestli lepší nebo horší než Brotherhood, ale pro mě každopádně oproti Brotherhoodu míň čekatelný. Hlavní je, že nový Ocelový alchymista patří určitě mezi to nejlepší, co anime světu zatím nabídlo. A ještě taková drobnost, nový alchymista měl IMHO naprosto skvělé endingy, skoro všechny. A to potěší. Kdo neviděl, jděte do toho! :) (10.07.2010)

Zabudnite na tých prvých 14 rekapitulujúcich častí - nový Alchemista je miliónkrát lepší ako starý. Najlepšie anime na svete. Nie je tu nič, čo by sa mi nepáčilo, milujem nové postavy a ich osudy a celé je to o kus divokejšie, epickejšie a hlavne temnejšie. Dosiaľ zo mňa žiadny iný seriál nevyžmýkal viac a toľko rôznorodých emócií. (05.09.2014)

Fullmetal Alchemist: Brotherhood je kvalitatívne ešte lepší ako jeho mladší brat Fullmetal Alchemist. Pribudnú nové postavy a najviac sa mi páčila z nových postáv generálka Amstrongová. Brotherhood čerpal celý príbeh z mangy a jeho mladší brat z roku 2003 sa končil inak (veľkú časť nečerpal z mangy). Takže aké sú plusy tejto verzie? Je vtipnejšia, s lepším a príjemnejším koncom a už spomenuté nové postavy. Ďalej sa mi viac páčil vzťah medzi Winry a Edwardom. Keby si mám vybrať tak si vyberiem túto viac dielňu verziu. Môj názor je ale taký, že vyberať si netreba a pozrieť treba oboje. Aj jedno aj druhé anime sú vrcholové diela a treba ich vidieť oboje. Tí čo videli predchádzajúcu verziu sa nebudú dlhú dobu nudiť a tým čo sa páčila verzia z roku 2003 sa bude na 99 percent páčiť aj Brotherhood. Vlastne odporúčam toto pozerať ako druhé. (01.04.2011)

Oba Alchymisté, starý i nový pro mě představují naprostý vrchol žánru šónen. Komplexní příběh, hrdinské i zlotřilé a především velevýrazně stylizované postavy, megalomanské cíle, destruktivní bitky, strhující akce, promyšlený svět, strašlivá moc záporáků, šikovnost a um (a ta moc nakonec taky) klaďasů - půl toho, co tvoří anime pro kluky, půl toho, co dělá lákavým fantasy. Každá postava ze zástupu, jež se na diváka valí, má v ději své místo, posouvá jej, přispívá... Prostředí je pestré: idylický venkov, velkoměsto Central, pouštní ruiny starověkého Xerxesu, hraniční pevnost v ledových horách, železniční tratě protkávající zemi - a střídá se nejenom pro pocit pestrosti, ale ono střídání má svou železnou logiku určenou děním. Výše popsané je jasná pětihvězdičková záležitost. Méně radostné je sledovat uspěchaných prvních 13 dílů, jež rekapitulují dění z původního seriálu, než se stihl odklonit od mangy. Chápu, že jde o kompromis mezi: "Říci, vše co je potřebné pro chápání dalšího dění," a: "Nenudit ty, kteří viděli starší verzi," leč obávám se, že dopad mnohých scén na "nového" diváka bude mnohem menší než mohl být, když se ty hrůzy dějí sotva předvedeným postavám. I když, možná je to lepší, neboť pak by asi Al a jeho kolegové více komentovali svá vnitřní hnutí a plačtivě či zdrceně vysvětlovali, komu všemu to za co vděčí, koho nechtějí rozplakat, koho třeba ochránit, co je strašné a co je to ta bratrská láska. Ba, typickou slabou stránkou šónen anime je pro mě vnitřní život postav, který bývá zobrazen často dosti ploše. Moc se s tím nemořit, zřetelně (až příliš) načrtnout motivace k činům a hurá na ty činy - takové jako by bylo heslo - Nový alchymista není výjimkou. Snad i ten starý tím trpěl, leč tenkrát jsem ještě nebyl na tuhle vlastnost tak alergický, vždyť to byl málem můj první zástupce šónenu... Silné ****. (04.10.2010)

Starého Alchymistu jsem neviděl, takže nemůžu porovnávat. Hodně dlouho jsem se rozmýšlel, než jsem se do toho pustil, přece jen 64 dílů je na mě docela dost a na anime seriály jsem se začal dívat hlavně proto, že mají většinou jednu sérii, většinou do 26 dílů a každý díl má navíc maximálně pětadvacet minut. Ale když má člověk najednou 25 dní volno, bylo by škoda toho času nevyužít =D To co u anime rozdodně nemusím je parodování / odlehčování. a u FMA:B toho bylo víc než dost. Obzvlášť, když se Ed poprvé setká s Greedem, bojují spolu a vtrhne tam učitelka, ztratí to veškerý potenciál a vážnost, které to mohlo mít. Naprosto se to tím umrtvilo. Občas to neuškodí, ale co je moc... 64 dílů mohl být hodně slušný nápor, ale podařilo se mi to smést ze stolu za dva a půl dne, přičemž třetí den jsem ještě přihodil druhou půlku první série GitS :-) Pokud mám být objektivní (což většina zdejších otaku není) tak posledních asi deset, patnáct dílů (obzvlášť od začátku Přislíbeného dne) bylo až moc křečovitých a natahovaných. Moc se tam sice neumíralo, ale když už, tak to doprovázely potoky slz a patetických keců. Při soubojích měl každý moře času na povídání, proč tam jsou a co tam dělají. Mnohanásobné happyendy taky zrovna nemusím. Škoda, mělo to obrovský potenciál a "hluché" díly to nemá (Mustang vs. Lust, konce 45, 46, 49 a dalšícha a dalších dílů jsou navíc skoro boží, podkreslené výborným endingovým songem). Jen toho chtěli říct hrozně moc na příliš malém prostoru. Některá spojenectví a psychologické vývoje postav jsem jim vůbec nevěřil (Envy, Scar, čtyři chyméry atd.), snad jen tomu Mustangovi jsem věřil skoro všechno (obzvlášť zvuk při luskání prsty se mi po FMA:B začal líbit :) a bez některých postav bysme se obešli úplně (učitelka a její manžel). Jestli má být tohle nejlepší zástupce šónen... Objektivně 80 % (17.01.2011)