Reklama

Reklama

Fullmetal Alchemist: Bratrství

(seriál)
  • Japonsko Hagane no renkindžucuši (více)
Japonsko, (2009–2010), 26 h 40 min (Minutáž: 25 min)

Předloha:

Hiromu Arakawa (komiks)

Scénář:

Hiroši Ónogi

Hudba:

Akira Sendžu

Hrají:

Rie Kugimija, Romi Paku, Iemasa Kajumi, Šin'ičiró Miki, Unšó Išizuka, Daisuke Namikawa, Fumiko Orikasa, Kazuja Nakai, Kendži Nodžima, Kóiči Jamadera (více)
(další profese)

Epizody(64)

Poté, co bratři Edward a Alfonse utrpí fyzická zranění, bojují proti zlu, aby se pokusili získat zpět svá těla. (Netflix)

Recenze (139)

xxmartinxx 

všechny recenze uživatele

Národy se s fašistickou minulostí vyrovnávají různě. Němci strávili padesát let omlouváním se. Japonci začali o fašizmu točit cool seriály se spoustou barev, explozí a soubojů. Baví mě ty okázalé alegorie, baví měl, že něco určené primárně teenagerům může být tak chytré. To je humbuku kolem quality TV - v Japonsku mají komplexní, románové seriály už X let. ()

Midori_Mike 

všechny recenze uživatele

Mno... Neodvažuju se říct, která verze Alchymisty je lepší, ale každopádně jsem přesvědčen o tom, že si obě zaslouží 5* :) . Brotherhood potěšil větším množstvím charakterů a držením tempa od začátku do konce. Starší Alchymista měl zase zdrcující závěr - nevím jestli lepší nebo horší než Brotherhood, ale pro mě každopádně oproti Brotherhoodu míň čekatelný. Hlavní je, že nový Ocelový alchymista patří určitě mezi to nejlepší, co anime světu zatím nabídlo. A ještě taková drobnost, nový alchymista měl IMHO naprosto skvělé endingy, skoro všechny. A to potěší. Kdo neviděl, jděte do toho! :) ()

Reklama

cogi 

všechny recenze uživatele

první verze se mi líbí víc. Hagane no renkinjutsushi má sice lepší grafiku, ale je tu víc klasických humorných scén, což kazí vnímání a požitek seriálu (kazí to atmosféru), k tomu vykládání děje taky lepší v původní verzi. Tohle jsem napsala než se začnou dvě verze kovového alchimisty rozcházet. Poté nelze porovnávat, protože jde o dva různé seriály. Stojí za to dokoukat do konce. ()

DaViD´82 

všechny recenze uživatele

Jestli něco opravdu nemusím, tak je to šónen odnož anime v seriálové podobě. Přesto čas od času, některou z klasik žánru zkusím, jestli to přeci jen nezlomím. A právě mladší z Fullmetal Alchymistů k tomu měl nejblíže, protože jsem zatnul zuby a veškeré otravné „trademarky šónenu“ zkusil vzít na milost… Což však při nejlepší vůli prostě nejde. Hlavní hrdina se chová tak, že i osoba s echt násobnou poruchou osobnosti proti němu působí konzistentně; Edward je tu cílevědomý génius, tu naivka, tu cynická okoralá svině, tu dobrosrdečný hrdina, tu ublížené malé děcko a dobře tucet dalších podob. A to nikoli v rámci ságy, z epizody na epizodu či v různých scénách. Ne, v rámci jedné jediné, opakovaně a stále dokola. Poctivě budované dramatické momenty jsou záměrně (jakkoli nepochopitelně) devalvovány na sílu nacpaným dětinským prvkem (zpočátku v každé epizodě, během finální epizody takřka vůbec). Všichni neustále deklamují veškeré své myšlenky i plány; všem(u) na potkání. Hrdinové mají až makabrózní zálibu vyřvávat se z plna hrdla ze svých niterních pocitů, které však divák vidí skrze animaci a z dění chápe jak se cítí. Ale ne, stejně vám to vyřvou do obličeje. Proti tomu takové detaily, jako že to má trestuhodně špatně vystavěný, zkratkovitý a ještě navíc i pomalý rozjezd (zajímavé to začne být kolem osmého dílu a tempo to nabere ještě později), že stále ty samé postavy se v široširém světě neustále na náhodou potkávají v každé zapadlé ulici, že si to mnohdy odskočí na vyloženě nadbytečnou nic neřešící a postavy nikam posouvající dějovou odbočku či že hlavní hrdinové jsou plně v rukou autorů, co se úrovně schopností týče. A tak jsou bez jakékoli logiky chvíli hodně dobří v tom co dělají, aby o scénu později jako největší nýmandi prohráli jediným dotykem od nicky, ale nakonec vyhráli tím, že jsou naráz zase nejlepší na světě. No prostě šónen. Každopádně tím zakousnutím se, jsem přežil úvod, poté ty „ještě jednou ze sebe budou minutu vyřvávat něco okatě očividného, tak si vystřelím mozek“ prvky začal brát jako čiré guilty pleasure a nakonec zaúřadoval Stockholmský syndrom a já je dokázal akceptovat natolik, že jsem je vyignoroval, soustředil se na to, co naopak dělá seriál sakra dobře a co z něho dělá klasiku. A toho rozhodně není vůbec málo. Jakmile se to rozjede, tak je to vyloženě návykové, ve finální třetině výtečně (vy)gradované, mnohé charaktery si nelze neoblíbit (tedy až na Changovou, což je echt nesnesitelně otravný charakter i na poměry anime), sága je to vpravdě epická, plná veletočů i dobře uchopených velkých témat, steampunkovo-imperiálně-fašistický svět je nosný natolik, že vás zajímá jeho historie i náležitosti, na zdejší mytologii i pravidlech alchymie se dá stavět, akce je hravě nápaditá i častá, ústřední bratrské duo je především ve druhé polovině odstaveno na druhou kolej a prostor se tak věnuje zajímavějším postavám a dostaví se i nejeden silný emotivní moment. Ovšem vždy když už už to vypadalo, že by mi to dokonce začalo přirůstat k srdci, tak si to něčím z výše uvedeného samo nesportovně podkoplo nohy. Osciluje to ke své vlastní škodě příliš mezi „takřka absolutní kvalita“ a „takřka absolutní odpad“, ale to první postupem času převažuje více a více. Až to nakonec převáží zcela. Má alergie na šónen tedy sice nebyla "vyléčena", ale pro jednou, s řádnou dávkou Zyrtecu, mi nezabránila si to navzdory ní náležitě užít. () (méně) (více)

Wysch 

všechny recenze uživatele

"Původní" Hagane no renkinjutsushi z roku 2003 je překonán. Líbilo se mi sice jeho finále a potom propojení s filmem, který měl zajímavý konec, ale tenhle vskutku původní anime seriál svého bratříčka překonává o sto šest. A není to jen tím, že kopíruje mangu, kdepak. I když i tohle má svoje místo v zástupu faktorů, proč je FMA:B mnohem lepší, než byl FMA. On totiž příběh má neskutečné grády, ale důležitější pro něj je, že má logiku, všechno ve scénáři má logiku, pouštní ruiny města Xerxes, jejich historie; pohraniční pevnost na severu; vzpoura kdysi dávno na východě; tunely propojující celou zemi, která je tak nějak divně dokulata... Spousta postav v příběhu vůbec neškodí, protože každá moje svoje pevné místo, kde musí stát a kde případně musí umřít; a tak se divák neztrácí, ačkoliv v jednom díle najednou třeba sleduje čtyři různé lokace s osmi různými postavami. Ed, Al, jejich táta, Izumi, Mustang, Hawk Eye, sourozenci Armstrongové, ti všichni a mnoho dalších navíc mají svoje role pevně napsány a logicky pokryty. Kvantum záporáků potom jen doplňuje silnou skvadru charakterů, Father, všichni homunculi, jejichž smrti povětšinou bývají velkým filozofickým milníkem děje; ale zároveň i negativní lidské postavy, které nakonec chcípnou ošklivou smrtí. Závěrečné epizody totiž nenechají nikoho na pochybách, že tady najednou mohlo zemřít nejvyšší číslo lidí v jakémkoliv televizním nebo filmovém projektu, hazarduje se zde s osudem celé padesátimilionové země a do poslední chvíle díky dějovým i lokálním a občasným zvratům není jasno, jestli zvítězí dobro nad zlem. Osud pak takového zla je další filozofickou otázkou, kterou FMA v klidu vyřeší jedním dialogem. Fullmetal Alchemist: Brotherhood ovšem nestaví jen na silném příběhu, jeho síla tkví totiž i v (sice místy ploše vykreslených) charakterech a jejich psychologizaci. A dál a silněji než FMA pracuje s otázkou bratrské lásky a důvěry, lásky k rodičům, lásky k dobru, vlastní pýše, ctnostech, a tak dál a tak dál. Fullmetal Alchemist: Brotherhood není primárně určen pro malé děti a ani bych to nedal do ruky dospívajícím capartům. Dal bych jej před oči lidí, kteří mají po pubertě a jejich charakter se nějak formuje, díky čemuž mohou sympatizovat tu s Mustangem, tu s bratry Elricovými, tu s Winry s božským tělem (!!!), tu Armstrongovi nebo dokonce Van Hohenheimovi. A nakonec i takový Envy nebo Greed dojde politováníhodného konce. Monumentální pětice hvězd je zaručena, a nikdo, kdo viděl byť jedno anime nebo četl jednu mangu, by neměl dávat méně. Stěžování si na úvod je kravina, neboť od prvního do posledního dílu má seriál takové tempo, že dvacet minut jedné epizody vám přijde najednou pryč a pak se podíváte a zjistíte, že jsou čtyři ráno a vy musíte vstávat na ranní přednášky / do školy / do práce. Ee. Dávejte jen pětky. Fullmetal Alchemist: Brotherhood si nic jinýho nezaslouží. Nejlepší seriál, co jsem kdy viděl. ()

Galerie (2 570)

Zajímavosti (7)

  • Homunkulové jsou pojmenováni podle sedmi smrtelných hříchů - pýcha, závist, chtíč, obžerství, chamtivost, lenost a hněv. (Natami)
  • Van Hohenheim byl pojmenovaný podle lékaře Paracelsa (vlastním jménem Theophrastus Bombastus von Hohenheim), který žil na přelomu 15. a 16. století. Podle něj má v sobě každý jedinec „vnitřního alchymistu“ přeměňujícího potraviny a živiny v organismu na tělesné substance. (Morlok)

Reklama

Reklama