Pamětnice

Hodně jsem Magnuskovi fandila. Doufala jsem, že to nebude tak hrozné, jak se líčí ve zdejších komentářích. Bohužel to bylo tak strašné. Tomík měl mít tu odvahu a přenechat námět nějakému zkušenému scénáristovi. Dialogy byly doslova a do písmene utrpení. Povedla se mu jenom babka Bínová, těm ostatním se do huby netrefil. Povedlo se mu dostat na plátno skoro neuvěřitelnou sestavu. Dostal na plátno Zitušku Kabátovou v neuvěřitelných 96 letech. Prostě zplichtil film na koleni a dostal ho do kin. Frajerský kousek, pravda. Ale koukat se na to moc nedá. (22.09.2014)

Na filmu je unikátní a pozoruhodný soubor hereckých legend. A tlouštíka multiMagnuska. Více než hodina filmu je úplně zbytečná, ale s nostalgií se dívá hezky na dědoušky a babičky z filmů o mnoho starších, než jsem sám. Nejvíce mě potěšili Jiří Krejčík se Zitou Kabátovou. Příběh byl jednohubka na pár minut. Ale těšilo mě, a zároveň rozesmutnilo, že mnozí účinkující se objevili ve filmu naposledy. (10.02.2019)

Tolik legendárních českých herců v jednom filmu už asi nikdy pohromadě neuvidíme. Až tato stará garda jednou odejde do filmového nebe, nastane tu velká prázdnota, která půjde strašně těžko zaplnit. Není tu nikdo, kdo by dosahoval jejich formátu. Na film jsem šla právě kvůli nim. Objevuje se tu i naše nejstarší česká herečka Zita Kabátová. Před ní musím smeknout, protože hraje i ve svých 96 letech. Kdo ví, co v jejích letech budeme dělat my. (12.11.2009)

Takhle zmatený jsem při hodnocení už dlouho nebyl. Dost mě překvapuje místní hodnocení, protože jsem čekal odpadové příčky. Proč? Protože šlo o nízkorozpočtový film a bylo to bohužel hodně znát. Vedlejší postavy nebyli herci. Copak herci, to nebyli ani neherci, to byli doslova antitalenti! Kamera a střih se místy také nevyhl amatérismu. Příběh zdá se býti primitivním, ale to byl asi záměr. Atmosféru to v sobě i celkem mělo a až na některé otřesné neherecké scény se na to dalo koukat. Co mě zaskočilo, bylo hvězdné obsazení místních členů srazu. Tolik českých seniorských ikon už pohromadě jen těžko uvidíme. (Navíc bohužel už 6 postav není mezi námi.) Hlavně kvůli nim mě mrzí, jak film dopadl, protože tohle si nezasloužili. Na druhou stranu pětačtyřicet procent je myslím ještě hodně nahodnoceno, ale hlavně tyto naše herecké legendy zachraňují co se dá, bez nich by to snad nemohlo mít ani 30%. Film mě zaujal jak díky zmiňovaným hercům, tak Tomáši Magnuskovi. Je to sympaťák a byl jsem zvědavý na jeho další počin. Je smutné, že film, který je nabitý osobnostmi nebyl pořádně sponzorován, aby vyměnil část štábu a dřeva za slušnou mladší hereckou generaci. Za tyto zkraty to bylo chvílemi na odpad, za zvučné obsazení na plný počet, proto se tedy rozhodnu pro zlatou střední cestu i když to Pamětnici ještě přidávám. 40% (03.08.2015)

Klasický příklad rozpolcenosti dnešního stavu českého filmu. Když na to přijde, máme téma. Nemusíme pro ně ani chodit daleko, je odposlechnuté ze života. Máme herce v nejrůznějším věku, kteří jsou schopni a očividně stále nadšeni pracovat. Máme někoho, kdo dá celý projekt dohromady. Ale pak začíná ta část, kdy takový člověk jde s finální realizací k nízko rozpočtovému řešení, ačkoli all star movie by měl být podporován velice snadno. Ale jsme v Čechách, že. Takže převod do hraného filmu připomíná amatérské cvičení, kterému opravdový nechtěný lesk dodávají naprosto neskuteční neherci. Je mi líto, že Pamětnice je ocejchována prací Vlada Štancela a že ta celá herecká generace nenašla v mladých ani jednoho slušného protihráče. Nechme stranou, že velká část scén se tváří jako chladný slzotvorný kalkul a jiné jsou lacinější než-li gondíkovské estrády. Bohužel ale i díky nim jsme opět na hraně zrcadla české malosti, české současnosti. Takže proč to vysoké hodnocení? Protože třeba právě díky té rozpolcenosti se najde alespoň jeden mladý člověk, který pochopí, co znamenalo být v 50. letech svazačka a v 70. chartistka. (21.05.2010)