Preacher

Trend komiksových adaptací, rozjíždějící se před nějakými 10-12 lety a dominující dnes kinům i televizi, má zvláštní smysl pro ironii. Zatímco filmy tematicky čerpající z marvelovského univerza byly od počátku víc lehkonohé a v poslední době v důsledku toho až zaměnitelné, DC produkce v rukou Warnerů se pokouší spíše o temnější, a tudíž dospělejší ladění (i když to samozřejmě nemusí nezbytně znamenat, že jde o filmy v důsledku toho kvalitnější). Pozoruhodné je srovnání se seriálovou produkcí. Marvel (v podání Netflixu) vytvořil v posledních dvou letech několik skutečně skvělých nebo aspoň velmi dobrých sérií (Daredevil, Jessica Jones), kde o pochmurnost a dospělá témata v mezích žánru není nouze. Oproti tomu svěřilo DC svůj kapitál do rukou The CW, které chrlí velmi hloupé a schematické show, určené primárně teenagerům, kde vynecháte-li dva-tři díly, nic vám vlastně neuteče. Preacher je z tohoto pohledu velmi zajímavý seriál, od pohledu nesnadný k převedení na obrazovky, přesto to v jeho případě dopadlo víc než dobře. Je reprezentantem třetí cesty - sice striktně vzato spadá předloha také pod DC, ale pod jeho samostatnou odnož Vertigo, která produkuje dospělejší série, zpravidla nepříliš či nijak napojené na superhrdinský vesmír. V případě Preachera nejde zdaleka o první komiksový seriál ze stáje Vertiga, ale přesto se jedná o adaptaci nejpodařenější. Scenáristé si dovolili odchýlit se od předlohy celkem razantním způsobem - celá první série v zásadě odpovídá roztaženému prvnímu dílu a v mnoha ohledech se ho drží jen volně. Ale tvůrci zachovali jeho esenci - skrz naskrz černý humor, násilí, prokreslené a ujeté charaktery a řízné dialogy. Dokonce v některých základních aspektech ještě víc šlápli na plyn - člověk se v první sérii dočká blasfémie ve všech myslitelných podobách, explicitní brutality, zabíjení dětí atd. Díky tomu také nespadli do stejné nemastné-neslané louže jako NBC, když se pokusila obrousit drápy Constantinovi. Seriálový Preacher baví stejnou měrou jako komiks, dokonce o to víc, pokud jste byli jeho čtenáři, protože nerecykluje stejné nápady v jiném médiu. Předlohu bere jen jako volnou osnovu, ale s některými pevnými body, k nimž se vždy navrátí. To je - zdá se mi - nejlepší myslitelný přístup, tolik vzdálený seriálovému Luciferovi (abychom zmínili i třetí vertigovskou adaptaci), který převzal ze skvělého komiksu jen základní zápletku (Lucifer odešel z Pekla), aby ji pohřbil banální vyprávěnkou. Nejvíc ohromující je ale způsob vyprávění, který nedává divákovi nic zadarmo. Jednotlivé dějové linky se vynořují bez nějakého vysvětlení a až mnohem později se začnou systematicky křížit a proplétat. A právě tato systémovost a neochota vycházet publiku vstříc, aby náhodou netápalo, dělá z Preachera jeden z nejlepších, ne-li nejlepší seriál roku. EDIT: Jak tak čtu zdejší komentáře, často jsou zmiňovány dvě výhrady : jednak zmatenost vyplývající právě z pozvolného rozvíjení separátních charakterových linií, jednak (znalci komiksu) odchýlení se od předlohy (soft přístup na jedné straně a odlišné směřování děje na straně druhé). Tyto argumenty jsou mylné, protože byly zpravidla psány ještě v době, kdy první série běžela. Pocit zmatení zmizí, jakmile se začnou příběhové linky spojovat a věrnost předloze - jak už jsem o tom psal výše - se taky nakonec dostaví. (03.08.2016) (méně) (více)