Port Arthur

Výborný film. Filmov na tému Rusko-Japonskej vojny v rokoch 1904 a 1905 je ako šafránu. Film trvá takmer tri hodiny a opisuje jednak klruté boje pri obliehaní Ruskej pevnosti Port Arthur a jednak sa dotýka situácie v Japonsku, v rodinách jednotlivých vojakov a opisuje nálady medzi japonským obyvateľstvom, aj keď som skeptický k hodnovernosti niektorých vyjadrení japonských obyvateľov typu: "Mám rád Rusov, ale idem proti nim bojovať a brániť svoju vlasť", keď o žiadnu obranu vlasti nešlo ale Japonsko bolo jednoznačným agresorom, ktorý najskôr okupoval Tchajwan a potom Kóreu a potom obrátili svoju pozornosť na Mandžusko, kde sa ich záujmy stretli s ruskými. Film zobrazuje fanatismus japonských vojakov, ktorí sa v obrovských húfoch vrhajú na ruské opevnenia a sú zabíjaní po tisícoch. Celé vojenské jednotky sú zlikvidované do posledného muža. istý americký hiostorik napísal, že ".... Žiadna armáda na svete by nedobila Port Arthur, pretože by si nemohla dovoliť aby pri jeho nezmyselnom dobíjali stratila 250 000 vojakov. Japonskí generáli, ktorí velili útoku na Port Arthur by boli v každej civilizovanej armáde ihneď odvolaný z funkcie, degradovaní a postavení pred vojenský súd za zbytočné mrhanie vojenskými silami a enormné straty..." Tento fanatizmus stál Japonsko neskôr v 2. svetovej vojne životy niekoľko miliónov vojakov. Veľmi deprimujúco na mňa zapôsobila scéna z jedného japonského mesta, keď po prvom útoku na Port Arthur, pri ktorom zahynulo viac ako 20 000 vojakov, kráčali po ulici tisíce japonských žien, detí a starcov a v rukách niesli urny s popolom padlých vojakov. O 40 rokov neskôr, v 1945 roku Rusi dobyli späť Port Arthur od Japoncov v priebehu 2 dní so stratou len niekoľko desiatok vojakov a priebehu jediného týždňa zničili celú miliónovú Japonskú Mandžuskú armádu a obsadili celé Mandžusko a severnú Kóreu. (05.11.2008)

Válečný velkofilm, který má velkorysý rozpočet s pěknými exteriéry, davovými scénami a navíc zasazený do filmově nezmapovaného atraktivního prostředí válečného konfliktu na Dálném východě. Trpí ale řadou neduhů, jako je patetismus, nacionalismus a nedostatečný odstup od tématu. Válka v podání režiséra je o hrdinství a umírání v tradičním samurajském stylu, méně už o brutalitě a tragédiích, které nezbytně přináší. Celkový dojem: 50 %. (21.11.2008)

Japonský film velmi realisticky nafilmován (hlavně bitevní scény) se svou krutostí války. Je to 3 hodinový film o rusko-japonské válce v r.1904. Samozřejmě by se daly některé scény sestřihat, ale Japonci jsou na takové délky filmů zvyklí, takže i nepodstatné detaily mají zde své místo. Musím vyzvednout nádhernou hudbu, která mě doslova vzala za srdce a která mi připomínala muziku z filmu "Dr.Žívaga" z r.1965. Hudbu napsal TAKAŠIMA AKIHIKO. Nebojte se, nudit se nebudete, akorát vás musí bavit válečná historie a nesmíte podlehnout žádným emocím na tu nebo onu stranu. V r.1904 to byla mocenská válka dvou císařství : Japonského a carského Ruska. (19.12.2008)

Při dnešním návratu v čase jsem si uvědomil, že šlo o skutečný návrat v čase a bylo to hodně znát. O rusko- japonskou válku se zajímám dlouhodobě, protože šlo o první moderní válku se vším všudy, zároveň šlo o střet tradiční mocnosti s novým (ale o to agresivnějším) hráčem v zápase o koloniální panství. Rusko a Japonsko vedly svou válku na čínském a korejském území, takže šlo jasně o souboj agresora s agresorem a překvapivý tak byl jen výsledek. Tvůrci přistoupili k tématu tak nějak po japonsku, a i když se v hrubých obrysech drželi historických faktů, v detailu se nechali tak trochu unést. Ve chvíli, kdy mě informovali o tom, že císařská armáda nedisponovala kulomety, mi spadla dolní čelist a já jsem ji chvíli ponechal v dolní poloze, když jsem naopak viděl množství ruských kulometů na čtvereční metr. Já tedy chápu, že chtěli zdůraznit hrdinství japonských vojáků, ale myslím si, že to vůbec nebylo nutné. Úplně zbytečně hnali situaci opakovaně až za hranu absurdity, a přitom by úplně stačilo, kdyby se drželi holých faktů. Boj na poloostrově Liao-tung byl ve své podstatě mlýnkem na maso, v němž trpěli pěšáci na obou stranách, přičemž japonské ztráty na lidech byly katastrofální. Filmaři mi nabídli příběh o nedobytné pevnosti, což byl těžký blud, protože Rusové byli s práci na opevněních velmi liknaví a v době vypuknutí války se byli nuceni bránit povětšinou v improvizovaných pozicích. Dalším bludem byla informace o ztrátě desítek křižníků; kdo má o tehdejším ruském námořnictvu alespoň základní informace, ví o čem mluvím. Jak jsem už napsal, myslím, že podobné nesmysly byly naprosto zbytečné a tento předobraz toho, co se mělo dít za deset let v Evropě si zasloužil poctivější přístup. / Poučení: Když už si osedláš tygra, nesmíš z něj slézt. (13.04.2023)

Na tenhle odpad by měly být extra kontejnery. Takhle naivní bláboly se snad netočily ani v 50. letech v Rusku. Toshio Masuda ve svém poměrně kvalitním snímku Tora! Tora! Tora! dokázal svůj nacionalistický patos udržet v určitých mezích, ale to co předvedl zde je vážně neskutečné. Hrdinní japonští vojáci brání Asii před ruskou svoločí, otřesně přehrávané scény,Tatsuya Nakadai v neuvěřitelně plytké roli generála Nogiho, a navíc závěrečná scéna chlapců hrajících si na vojáky a nad nimi slzící učitelka, neskutečně trapný patos. Snad jedině Toshiró Mifune jako císař Meiji ustál tuto hrůzu se ctí, protože celá jeho role spočívala v sezení na trůnu. Hrůza, hrůza, hrůza. (20.11.2008)