Občanský průkaz

Každý, kdo neproseděl mládí u Assbooku či nemohl z technologických důvodů strávit pubertu se smrtí v očích a joystickem v ruce a místo toho musel s kamarády "nudně" popíjet na haldě Chateau de Rybíz ročník 82 a v blízkých křovinách pak revidovat pionýrkám bobry, hrozit v prvních lajnách kotlů na pochybné, mastňácké kapely, honit v rámci edukačních školních branných her po socialistických parcích prohnilé americké diverzanty nebo lámanou ruštinou opěvovat velikost Sovětského svazu, přítele nejvěrnějšího, bude při závěrečných titulcích docela na hadry a nejistou rukou šmátrat po kapesníku, aby mohl utřít zvlhlé rohovky a mohutně vysmrkat poslední zbytky nostalgie. No jo, no, nenávratně v prdeli jsou časy, kdy se mě holič ptal, jestli chci za své čtyři koruny ostříhat nebo vyměnit olej, kvůli mé odrané džisky se cvokama a pentagramem mě pravidelně nějaký fízl výchovně umravňoval tonfou, člověk měl všechno tak nějak v zevním genitálu a z té červené knížky, polité pivem aspoň přesně věděl, kdy se má nechat přeočkovat proti tetanu. A tak tu sedím s nakrátko ostříhanými, řídnoucími vlasy v monterkách od Bosse, aby mnou náhodou nějaký napomádovaný bankovní buzines-man nepohrdal, brečím jak stará kurva a přemýšlím, není li už náhodou pozdě přispět regulačním poplatkem svému tolik hladovějícímu lapiduchovi, aby mě opíchal a netrnula mi šíje. (04.05.2011)

Raz za pár rokov sa zvykne tuzemská tvorba vracať do obdobia, z ktorého scenáristi a režiséri použili aj svoje vlastné nápady a myšlienky, pretože ho mali možnosť prežiť. Čím menej bude takýchto tvorcov, tým menšia bude autentickosť vtedajšej spoločenskej situácie, vzťahov a života medzi ľuďmi, na ktoré sa s odstupom času pozerá hlavne mladšia generácia s úsmevom na tvári. Možno aj preto sú najúspešnejšie filmy zobrazujúce socialistický režim spracované s nadsádzkou a humorom. I keď v mnohých situáciách tuhla krv v žilách a dnes sa nad tým pousmejeme, ale prežiť ich na vlastnú kožu a (opäť) žiť v tej dobe, to by asi nik z nás nechcel. Umenie rozprávača bolo základným pilierom úspechu, dokonale pútavo odprezentovaný výsek zo spomínaného obdobia, plný detailov, nápadov a hlavne rozmanitých typov postáv a charakterov, ktoré mi znova pomohli aspoň na chvíľu sa vcítiť do kože našich rodičov. No a hudba perfektne doplnila túto skladačku do dokonalosti. 90%. (20.02.2011)

PAMATUJEŠ BOBANE?....(Mirda Hájek)...../// Úsměvný, ale i lehce tragický příběh z časů mániček, čůča, hezkých soudružek učitelek a zklamané i nasrané starší generace. Milovníci ,,retro časů“ prožijí několik orgasmů a budou přemejšlet, jestli je OP lepší než Pelíšky. Těžko říct. Pelíšky se motaj kolem r.68, tady je větší rozsah – nejen myšlenkovej. Každopádně tenhle výlet do země, kterou ovládali práskači a k sabotáži byl dobrej i krtek se mi líbil! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nikdy jsem nebyl ,,tesilovej sráč“. 2.) Mám veselé básnické střevo. 3.) Měl jsem nemoc s diagnózou 307. 4.) Ještě teď si v občance natrhávám stránku č.15. 5.) Pamatuju Mirdo Hájku.... (Boban) /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ * (02.04.2011)

Patnáctka za námi, rudé občanky v kapse, takže teď nám polibte prdel. Revolta ale nakonec docela hodně bolí a Ondřej Trojan to moc dobře ví a předkládá normalizaci jako dobu vtipnou i hodně neradostnou. Socialistický „ráj“ tu v jeho podání není rozhodně jen o nějakých alkoholních eskapádách nebo symbolickém natrhávání stránky v nové občance. Není to film vyloženě pro pobavení plný člověkášství v těžké době á la Pelíšky. Klukovské úlety začínají být „o hubu“, zemitý humor jde stranou a film nabírá na vážnosti. Morální čistotu přesto mnozí berou vážně. Trojan mezitím lpí na detailech, nabízí velké množství dialogů a dává prostor hercům, kteří se mu (na české poměry) měrou vrchovatou odměňují. Výtky určitě jsou, ale o těch se mi momentálně psát nechce. S ohledem na jiné tuzemské výtvory by to byla až zbytečná rána pod pás!! Občanský průkaz totiž má hodně co nabídnout, a já se nestydím mu šoupnout zasloužené čtyři hvězdy!! (13.02.2013)

Přehnané!!!! Já na totalitní dobu vzpomínám rád a byly to mé nejlepší léta v mém životě. Denní mejdany na internáte (společný internát kluci a holky v Brně), výlety se školou do Maďarska a Polska. Dva měsíce se školou v Bulharsku u moře pouze za 1000,-Kč. Vždy 1 x měsíčně nákupy v Maďarsku a v Polsku - nejnovější hudební kazety a nové hadry. Poslech polských rádií, kde byly světové hitparády. Kupoval jsem si BRAVO.... Prostě DISCO BORCI žili jinak a super a s takovými máničkami, jaké byly ve filmu, jsme se vůbec nezahazovali. To byli jen špíny a ochlastové... Nikdy jsem neměl problémy a to jsem dokonce v hudební výchově na základce při promítání řekl: "Soudružko učitelko, nemohla byste nám místo Antonína Dvořáka promítat Adolfa Hitlera? To byl rozhodně zajímavější člověk". A to si umíte asi představit, jaký to byl skandál na škole. A normálně jsem se dostal na gympl a na výšku.... Jediné co bylo mínus, tak fronta na hajzlpapír, vložky a ovocný sirup :-) a čekání 24 hodin na LP Michaela Jacksona : "THRILLER". Ale my jsme rádi počkali :-) Prostě stačilo se dobře učit a neprovokovat a mohl sis dělat co chtěl ...... (10.05.2011)