Občanský průkaz

Tě péro! Teenageři za bolševika aneb spusťte mařenu! /// Čtveřice kluků provokuje rodiče, má problémy ve škole... Nejde tady však o revoltu proti režimu, ale spíš o rebelii puberťáků proti všemu a všem. Kdyby se léta jejich dospívání odehrávala v současnosti, ztratil by film na zajímavosti. Vznikla by jen lepší variace na tupé Snowboarďáky a ostatní nadržené teenage filmy. Éra komunismu nabízí bizarní, komické a děsivé události, se kterými se kluci snaží popasovat. Do atmosféry 70. let vás to vtáhne od prvních záběrů - masky, kostýmy, rekvizity jsou poctivě dobové. Uslyšíte množství různých odkazů a narážek, od gramodesek Deep Purple, přes vysněné džíny z Tuzexu až po plakát Vinnetoua a povinné hodiny ruštiny. Zažijete kárné řízení, ale i hřejivý pocit z právě získaných výjezdních doložek./// Ústřední čtveřici tvoří mladí neherci a já se jim klaním. Tak uvěřitelnou a hlavně přirozenou mimiku/gestiku a opravdové emoce jsem dlouho neviděla. Místy jsem měla pocit, že kukátkem opravdu sleduju kluky, jak sedí ve „starym tráboši“ na louce a popíjí lacinej mok. Z herců stojí za zmínku super slizký J. Macháček alias taťka peďouš a volnomyšlenkářská učitelka - fešná K. Boková, které skvěle kontrastuje s obstarožními soudružkami učitelkami (čti soužkami)./// Film nemá konzistentní dějovou linku, která by se postupně rozvíjela a na konci gradovala. To spolu s poměrně dlouho stopáží může nudit. Asi záleží, z jaké generace jste a co jste z normalizace zažili/co jste vyslechli. Já osobně jsem se do filmu nesmírně vnořila, protože dobu znám z podrobného vyprávění, na Black Sabbath jsem vyrostla a modrou knížku už mi taky ukazovali. Je až neuvěřitelné, co byli někteří lidé ochotni udělat, aby ji získali. Diagnóza 307 hadr. A 15 mi nebylo zase tak dávno, abych si detailně nevybavila matčiny kontrolní pohledy, když u nás někdo nocoval, nebo svolání do pokoje po „rodičáku“./// Myslím, že tohle bude kultem. *spoilery* Je tu několik naprosto skvělých hlášek, ať už na spolužáka-bonzáka - „Polib nám prdel, Daňku“, nebo „vypíčení priorit“. Pár situací me hodně rozesmálo (wc mísa, výslech, slabikář). Perfektní jsou také básničky, které vymýšlí jeden z kluků, někomu můžou připadat pouze vulgární a obyčejné, ale takové skládal v pubertě snad každý:) /// Kromě humorných scén je jich hodně i temných a tragických. Ať už je to cesta do vysněné „Jugošky“, nebo starší bratr, který dostal na den opušťák. Mistrovsky zvládnutá je scéna, kdy příslušníci VB zatýkají v podchodu na nádraží účastníky ilegálního koncertu. Obušky dopadají na vyděšená těla mladých, kteří jsou pak dovlečeni do autobusů.*konec spoilerů* Cítíte strach, bezmoc a vzápětí hořkost a znechucení, jak je vůbec něco takového možné. Do maxima O. P. zase tolik nechybí. Několik scén ale zpomaluje už i tak poměrně volné tempo filmu a otec Petra (výborný divadelní herec M. Myšička) mluví někdy až moc./// V době elpíček, popíjení francovky a front na maso ad. jsem sice nežila a místy jsem si říkala, že to muselo být vzrušující, ale nebýt konformní a chcát proti větru chce odvahu a charakter. A já nechci vědět, jak by se chovali moji blízcí či vzdálení. Tenhle film vám prostě natrhne... občanky! (23.10.2010) (méně) (více)