Raifu

Spadá mezi japonské seriály ze školních lavic, ale přece jenom je to z jiného soudku. Tady se totiž hraje na vážnou notu a celý seriál je zasvěcen jednomu z problémů dnešní doby - šikaně. Nejdřív mi to přišlo trochu moc nadsazené - jak žáci, tak učitelé si zde očividně neviděli dál než na špičku nosu, šikanovaní nedokázali sebrat odvahu se tomu postavit, a šikanující si nejspíš vůbec neuvědomovali následky svých akcí... ale když se nad tím zamyslíme, ono to takhle s tou šikanou skutečně je, což vím minimálně z doslechu. Sama jsem se se šikanou nikdy nesetkala (a to je co říct, vždycky jsem byla v rámci třídy tak trochu exot a málokdy jsem s ostatními táhla za jeden provaz), takže možná i proto je to pro mě těžko představitelné. Myslím, že šikana je obzvláště problém moderní doby. A určitě se s ním nepotýká pouze japonské školství, i když vím, že v Japonsku je šikana údajně dost častá. Takže se mi moc líbilo, že o tom Japonci natočili tohle dorama se vzkazem, že v životě jde mnohem o víc než jen o momentální situaci a že je vždycky nutné se šikaně postavit. Okamžitě se mi proto zalíbila i postava Hatori, která tam snad jako jediná postava byla oproti ostatním nad věcí. ~(4,2★)~ (11.07.2015)

LIFE se snaží o vyvolání emocí nesmírně prvoplánovitě, nemůžu posoudit jak to ve skutečnosti v japonském školství vypadá - o to tu v hodnocení nejde, ale určitě se tam všichni nechovají jako parta zdegenerovaných a modními-proudy-pouze-se-zajímající parta školáků - Nishidate by měla být prestižnější škola, tedy i odpovídající intelektuální úroveň studujících. Větší uvěřitelná hloubka jednotlivých charakterů prostě neexistuje. Zdá se mi, že postavy byly jednoduše vytvořené hlavně tak, aby vyhovovaly jednotlivým stereotypům. (04.07.2010)

Sato je nejlepší student školy Nishidate a sebemenší zaškobrtnutí v něm vyvolává nepatřičný strach. Nikoliv strach z neúspěchu jako takového, ale strach ze svého otce. Ten ho neustále mlátí za každou špatně odvedenou věc a tím v něm pomalu vytvářel stejně zkažené monstrum, jenž si libuje v násilí. ■ Manami je dívka, pro kterou tatínek udělá všechno, ale díky špatnému vymezování hranic v dětství, z ní vznikla poměrně egocentrická osobnost. I přesto, že jí otec dopřál vše co chtěla, tak u ní můžeme vidět nedostatek porozumění lidským citům, což můžeme nejspíše dát za vinu nedostatečnému citovému odkazu od rodičů a blízkých. V každé maličkosti vidí zradu a toho kdo jí zradí nekompromisně zničí týráním. Mnohdy jen manipuluje s okolím, aby ohavné činy prováděli za ní, ale jsou také chvíle, při níž je sama v popředí. ■ Shiiba je dívka, jenž se stala obětí Sata a Manami. Na svůj útlý věk si prošla spoustou strašlivých událostí. Doprovází jí pocit viny za sebevraždu blízké kamarádky, je objektem sexuálního a psychického nátlaku ze strany Sata a k tomu všemu je navíc skrze Manaminu manipulaci s lidmi, obětí šikany. Aby toho nebylo málo, tak jí z počátku nikdo nepomůže a vedení školy dělá nevidomé. Shiiba se ale nenechá šikanovat věčně a s pomocí pár přátel začne se svou situací bojovat. ■ V Raifu můžeme vidět jak školní šikanu a její přehlížení, tak domácí týrání a její následky. Vše však cíleně vyhnané nad rámec běžného vyobrazení natolik, že se sledování místy stává velmi obtížné. (26.01.2015)

Hodně těžká váha na poli závažnosti. Japonské školství kromě závratných výsledků vyniká i v hyperprodukci negativních efektů školní docházky. Šikana a sebevraždy jsou to nejzávažnější mimo jiné. Hlavní hrdinka Ayumu je skvěle zahraná, ze šedé myšky, co se bojí jít proti proudu se i přes šikanu a traumata stane bojovnice, proti tomuto problému, získá postupně dva přátele a odvahu se postavit systému, který je prohnilý až na vyjímky. Učitelům jde totiž většinou jen o jejich platy, pověst školy, zdraví žáků a jejich pocity je nezajímají, vidí jen to, co vidět chtějí. Uvidíte hodně drsných věcí a člověk si občas nemůže nevzpomenout, co se dělo za jeho školní docházky. Je to velmi napínavé, sociálně realistické, charaktery jsou reálné, zejména Sako Katsumi (Yoshihiko Hosoda) ztvárnil psychopata tak věrně, že z něj mám strach. Asaka Seto má jednu z vedlejších rolí, nic moc lichotivého, ale i její charakter projde vývojem. Bylo to pro mě velmi poučné a přínosné. (09.10.2009)

Krásný příběh koloběhu šikany a týrání. Tohle by se mělo pouště snad na každé škole, ovšem ne jako inspirace ale jako ponaučení. Copak by člověku nepřišlo nechutné? Jak takoví nemají být žáci, když sami profesorové si nevedou lépe? Když jsou tak lhostejní? Doufám, upřímně doufám, že nikdy nikdo nezažil takovou šikanu jako Ayumu, je škoda, že vím, že doufám zbytečně. Ze začátku mě netečnost k týrání ze strany Ayumu velmi štvala. Copak ta holka si všechno nechá líbit, proč se neozve? - ptala jsem se sama sebe. Ale překvapila mě, holka jedna. Začala se bránit. Našla si přátele. Někdy jsem ji obdivovala, jak může zůstat v klidu, nechat všechny vypodívat se, vyřvat, nechat se obvinit a potom, až když jsou oni hotovi, začne se bránit - když už. No nic, řadím do velmi povedených doramat. Pozor ale je to opravdu drsné, obzvláště ze začátku. Jediné, za co srážím body dolů, je děsná kamera. Vážně mi občas kazila dojem z celé scény. Naštěstí hudba to občas dokázala urovnat. Přeloženo. (03.11.2009)