District 9

Možná kdybych čekal dobře natočenou béčkovou podívanou, bavil bych se lépe. Takhle jen nechápavé zívnutí. Tak nějak bych si představoval Den nezávislosti od nezávislého, ale řemeslně zručného režiséra. K emocionalitě Greengrassových kousků to má zatraceně daleko. U Bourna jsem přeci jen neusínal. (21.09.2009)

Vážně se mě nikdo neptejte jak jsem to přežila, protože to sama nevím, ale já to fakt dala celý i za cenu, že budu mít například ke gumovým medvídkům asi zvláštní antipatii a nechuť i když mě do dnešního dne docela chutnali. Kdo zná můj postoj ke sci-fi žánru, tak to pochopí, tohle bylo moc silný kafe. Bezpochyby byl Sharlto Copley skvělý, ale uznejte, že když jsem nezvládla ani jeho sekerkovou atrakci s rukou, tak jak jsem měla zvládnout ty ostatní "lahůdkové" momentky? Možná ten způsob předložení dokumentární formou byl dobrý nápad, ale ve mně zanechal stejně zvláštní pachuť hořkosti nad tím, co všechno jsme v reálu schopni spolknout i s navijákem, co se různých zaručeně ověřených zpráv týká. Ale jó, kreveťáci se jim povedli :-) (12.05.2014)

Režisér skáče ze žánru do žánru a ve všech se mu daří na výbornou, podstatné je, že to drží i pohromadě jako jeden hodně vymazlený celek. Je neskutečné, jak plynule se přejde z úvodních "dokumentárních" minut mimo dokument do hrané části. Doufám, že o Neillu Blomkampovi ještě hodně uslyšíme. Mimochodem i hudba je skvělá, autorem je přitom mě zcela neznámý Clinton Shorter. (11.10.2009)

"Wikus van de Merwe byl nedávno zadržen v souvislosti s dlouhodobými sexuálními aktivitami s mimozemšťany v Districtu 9." A je to venku. Veřejnoprávní média lžou na celým světě úplně stejně. Znáte přeci Wikuse. Ten je tak divnej, že by s ním žádnej Kreveťák závislej na kočičím žrádle nechtěl mít sex. Ale zpět k filmu. Ta jeho dokumentární část spojená s podepisováním formuláře I27 mě extrémně nebavila. Ta druhá akčnější polovina byla o dost zábavnější. A taky jsem si odnesl poučení, že když mi naroste chapadlo, tak si ho nemám sekat. Prej to bojí. Zatím nemohu potvrdit. (20.10.2021)

Jistě, měli jsme tu postupně Potomky lidí, [Rec] a Monstrum. Něco takového tu je ovšem poprvé. Zatímco první půle představuje plnohodnotný myšlenkový antipod k většině existujícím klišé – vesmírná loď tiše mlčí, nebojuje, a nepřistane nad N.Y., ale nad Johannesburgem, mimozemšťané mají daleko k análně-vlastnickým sadistickým agresorům apod. –, půle druhá pojednává o vykoupení člověka. Ve své boholidské Osobě obnovuje a léčí Wikus naše poškozené a nemocné lidství. Doklad prospěšnosti tvůrčí svobody režisérské a scenáristické, od Orsona Wellese doposavad neaklimatizovaný úkaz, pak obě půlky zastřešuje. (06.09.2009)