Režie:
Igor CielScénář:
Roman KaliskýKamera:
Mojmír TomašovičHudba:
Jaromír DlouhýHrají:
Ladislav Chudík, Karol Machata, Jozef Budský, Daniel Michaelli, Jozef Kroner, Elo Romančík, Dušan Blaškovič, Anton Korenči, Oľga Zöllnerová, Eliška Nosáľová, František Dibarbora, Viktor Blaho (více)Obsahy(1)
Ve zkaženém režimu je spravedlnost slepá jen pro někoho... Doba uvolnění v Československu šedesátých let, obzvláště pak zrušení cenzury v roce 1968, hrála ve prospěch otevírání nespravedlivých soudních procesů let padesátých. Toto citlivé společenské téma se v oné době nevyhnulo zpracování ani ve filmových příbězích. Jedním z nich byl slovenský televizní film z roku 1968 Koniec a začiatok režiséra Igora Ciela podle hry Romana Kaliského. Ten vrhá diváka do soudního přelíčení, kde na lavici obžalovaných sedí redaktor Marcus (D. Michaelli), který uveřejnil článek o profesoru Blochovi (J. Kroner) – odsouzeném v roce 1959 z politických důvodů. Článek se mu nejprve nedařilo v domácím tisku zveřejnit, a tak se poté rozhodl pro vydání ve Francii. Reakce na sebe nenechala dlouho čekat a byl brzy nařčen z protistátní činnosti, hanobení ústavy a porušení tiskového zákona. Nelítostný státní zástupce (K. Machata) však pro obžalobu vybírá pouze ty části, kde si dovoluje osočovat režim z pokrytectví. Marcus si je vědom, že porušil zákon, ale jak sám prohlašuje, vinný si nepřipadá. Rozehrává se tak soudní bitva, v níž se misky vah překlápějí z jedné strany na druhou… (Česká televize)
(více)Recenze (34)
Zdařilé soudní drama s nadčasovým sdělením, bohužel se obávám, že doba se změnila, ovšem lidé ne.. Příběh obžalovaného novináře je poutavý, urputný boj za pravdu a spravedlnost oceňuji.. Tak nějak mi nesedl Daniel Michaelli, ztvárnění hlavní postavy se mi nezamlouvalo.. Na druhou stranu musím dodat, že se mi moc líbil Ladislav Chudík a Jozef Kroner.. Každopádně stojí za to vidět.. ()
Málo známa rekonštrukcia súdneho procesu z 50-tych rokov. Novinár sú súdený vtedajšou mocou, lebo cenzorom zakázaný článok zverejnil vo francúzskych novinách. Príbeh je silný nielen námetom, ale aj hereckým obsadením. Záverečná scéna nastoľuje otázku, ktorá je v neslobodnom svete zásadná a nezodpovedaná. Výborný film. ()
I když se pravda dostane ke slovu, nemusí to ještě znamenat vítězství spravedlnosti. 26. června 1968 zrušilo Národní shromáždění cenzuru v československých sdělovacích prostředcích. O dva měsíce později jsme tu měli sovětské a další spřátelené tanky. Díky alespoň tomuto krátkému období, počítajíc v to i nějaký ten čas předtím a potom, mohly u nás vznikat takového filmové skvosty. Dobře, že nebyly zničeny a mohly pak po vytažení z trezoru opět promlouvat .Bohužel však toto emotivní soudní drama, ač obsazené výbornými slovenskými herci, zůstává zapomenuto a dosud našlo jen velmi málo diváků. ()
Zrkadlo vtedajšej česko-slovenskej spoločnosti, ktoré nesie jasný, a dá sa povedať, že aj silný odkaz. Príbeh je síce zasadený do cudzej, bližšie nemenovanej krajiny (zahraničné, hlavne teda západoeurópske a americké automobily, viacprúdové diaľnice, palmy atď), ale snáď každému divákovi musí byť jasné, akému štátu a sčasti i štátnemu zriadeniu nastavujú tvorcovia reflexiu. Mnoho hviezdnych hercov obstaráva (na televízny film) vysoký punc i kvalitu. Má však aj svoje negatíva, tým hlavným je slabšia vieryhodnosť postáv, dialógov a tiež ich emotívnosť pri súdnom pojednávaní, kde by sa viac hodila (jednoduchá) formálnosť. Tiež sa mi zdala pointa príbehu - na spamäť naučený inkriminovaný článok prednesený ako posledné slovo na súde - príliš jednoduchá. ()
Slovenským přátelům můžeme tento šperk jen závidět. Na minimální ploše s maximálním účinkem a opravdu špičkovým hereckým obsazením v čase Pražského jara bylo nejen o komunistickém, ale každém nedemokratickém systému nadčasově řečeno vše. Nemohu se ubránit konstatování, že právě tato klasická díla tvoří vrchol nejen československé, ale minimálně evropské dramatické tvorby. ()
Reklama