Zabriskie Point

Vizuálně, stejně jako kompozicí obrazu je film moc hezký (své samozřejmě dělá velmi dobrá hudba - ano, Pink Floyd), ale jako by se Antonioni přizpůsobil zemi, ve které natáčí a zakrývá těmito "inscenačním" kouzly naivitu, polopatičnost a až jistou tezovitost děje... oproti jeho nekompromisním evropským filmům působí Zabriskie Point v ději, myšlence a konečně i v jejich podání neuvěřitelně ploše (na umělce Antonioniho formátum, samozřejmě).. Na druhou stranu, Antonioni opět "pouze" zaznamenal atmosféru země a doby, ve které natáčel, tato ornamentálnost a zjednodušování tady asi není tak moc jeho chybou... Když si ale vzpomenu třeba na jeho opravdu nadčasovou Noc, působí Zabriskie Point až moc zestárle... Mmch, k těm dvěma slavným scénám - scéna v poušti je spíše směšná, závěrečná scéna má svoji sílu, především kvůli hudbě a kameře, ale funguje spíše sama o sobě, než jako silné završení filmu... Být mi sedmnáct, asi se mi to bude celé líbit o něco málo víc...ale ne o moc :) (27.12.2007)

Vzdor a vzpoura mládeže proti společnosti a systému, spoutaným zastaralými konvencemi a sociálním řádem symbolizujícím pouta pro spravedlnost a volnost. Dvě hlavní postavy v sobě ztělesňují hořkost i sílu celého hnutí, které se na Západě a v tomto případě zvláště v USA na konci 60. let zrodilo. Mladík Mark, idealistický, zato však energický je odhodlán a schopen pro změnu vykonat (byť naivní) čin. Dívka Daria instinktivně cítí stejný odpor ke stavu společnosti, místo v činu ale hledá úlevu v úniku (k meditaci, hudbě, představám). Jejich cesty se nakrátko spojí, což si oba náležitě jako mladý pohledný muž s mladou hezkou dívkou v éře hippies užijí.... Pak ale musí nastat zlom, stejně jako musel nastat zlom v historii celého hnutí. Ten, jenž se rozhodl aktivně proti systému konat, musí být vzhledem k celkovým okolnostem zákonitě systémem zničen. Ta, která se rozhodla "jet vpřed", ztělesňuje všechny ty, kteří sami či po vnějších tlacích ze svého (zjednodušeně řečeno) "hippies opojení" vyrostli nebo se ho museli vzdát. Zničení staré společnosti a jejího systému tak zůstalo navždy jen v jejich představách. (P.S. - v tom lepším případě, v tom druhém se z nich později paradoxně stali tzv. yuppies, tedy mladí konzumně orientovaní ambiciózní příslušníci vyšší třídy, kteří se plně ztotožnili s hlavními společenskými znaky, proti kterým v raném mládí bojovali.) (30.09.2012)

Vědět dřív, že se tam jako pracovník na letišti mihne H. Ford, víc se na to soustředím :-) Čekal jsem v podstatě těžkou kládu, ale nakonec mi to přišlo jako zajímavé, volně plynoucí story o zbrklosti lidských myslí a nepředpokládatelných následcích, s pěknou "hitchcockkovskou" leteckou příhodou, ale samozřejmě hlavně závěrečnou explozí, snímanou z několika uhlů - ta je obzvlášť lahůdková. Třeba moje přítulka už čekání na tuto fázi filmu v kině nezvládla a nadrzo usnula, já si to ale opravdu užil. Zato scéna hromadného miliskování v prachu pouště byla na můj vkus málo kontroverzní :-) Orgie si představuji jinak a hlavně jsem nepochopil, proč několik "herců" nebylo při "orgii" aspoň nahých (když už nic)? Válení se po sobě v hadrech není orgií, ale hromadným epileptickým záchvatem. Nebo nějaká výpovědní hodnota, která mi unikla? 80% (21.12.2007)

Jsem rád, že po pozérské tetralogii o odcizení se Antonio vydal zásadně jinam. Zvětšenina a ještě víc Zabriskie Point jsou ideální pro režiséra s jeho sklony k zobrazování jednoduché emoce z tolika úhlů znova a znova, až se omrzí. (Zde se z mnoha úhlů sleduje exploze - mnohem lepší.) Tady našel Antonioniho styl konečně svůj smysl a uplatnění. 4 a 1/2. (29.11.2012)

V Pohrobkovom obsahu čítam, že Zabriskie Point "byl ve své době tvrdě odmítnut americkou kritikou". V danom okamihu sa pridávam k americkej kritike. V istom zmysle esencia väčšiny Antonioniho tvorby: uchopenie aktuálnej a pálčivej témy tým najkokotskejším a najnudnejším možným spôsobom. Ale zároveň takým, aby európska intelektuálna elita jasala. (27.03.2021)