Zabriskie Point

Vizuálně, stejně jako kompozicí obrazu je film moc hezký (své samozřejmě dělá velmi dobrá hudba - ano, Pink Floyd), ale jako by se Antonioni přizpůsobil zemi, ve které natáčí a zakrývá těmito "inscenačním" kouzly naivitu, polopatičnost a až jistou tezovitost děje... oproti jeho nekompromisním evropským filmům působí Zabriskie Point v ději, myšlence a konečně i v jejich podání neuvěřitelně ploše (na umělce Antonioniho formátum, samozřejmě).. Na druhou stranu, Antonioni opět "pouze" zaznamenal atmosféru země a doby, ve které natáčel, tato ornamentálnost a zjednodušování tady asi není tak moc jeho chybou... Když si ale vzpomenu třeba na jeho opravdu nadčasovou Noc, působí Zabriskie Point až moc zestárle... Mmch, k těm dvěma slavným scénám - scéna v poušti je spíše směšná, závěrečná scéna má svoji sílu, především kvůli hudbě a kameře, ale funguje spíše sama o sobě, než jako silné završení filmu... Být mi sedmnáct, asi se mi to bude celé líbit o něco málo víc...ale ne o moc :) (27.12.2007)

Je fakt, že ten studentsko-revoluční úvod mě docela odrazoval, ale pak se ten film přece jen vydal do zajímavějších vod. A jakoby protipól upovídaného začátku jsou ty nejlepší scény naprosto bez dialogů. Původní hudba Pink Floyd není špatná, ale možná to chtělo někoho víc halucinogenního. Možná by mi nějaký filmový intelektuál mohl vysvětlit, proč je těch zpomalených výbuchů v závěru tolik... Ještě bych dodal, že fanoušci Harrisona Forda si tu na své moc nepřijdou. (15.12.2012)

Eh. Kochal jsem se po stránce lokací, ale jinak prázdná pozérská post-hippie, post-modernist. nedějová sračka. Věřím, že imponuje všem rádoby revolucionářům a divnoart nadšencům, musí se vám strefit do krevní skupiny a najdete v tom ledacos. Ale odečti nemotorný muckání se v prachu + impotentní explozivní finále a možná bych nebyl zdaleka tak otráven. (29.04.2021)

V Pohrobkovom obsahu čítam, že Zabriskie Point "byl ve své době tvrdě odmítnut americkou kritikou". V danom okamihu sa pridávam k americkej kritike. V istom zmysle esencia väčšiny Antonioniho tvorby: uchopenie aktuálnej a pálčivej témy tým najkokotskejším a najnudnejším možným spôsobom. Ale zároveň takým, aby európska intelektuálna elita jasala. (27.03.2021)

Pink floydi, vybuchující ledničky a snová atmosféra jsou fajn – místy je to sice dost utahané, ale to už je ten typicky „nudný“ Antonioniho styl. Každopádně mě snímek přijde dost zvláštní ve srovnání s dřívějšími režisérovými pracemi – jestliže režisérovy filmy z raných šedesátých let obsahují jakousi věčnou existenciální nespokojenost, z které nemohou uniknout ani lidé, kteří mají na první pohled doslova všechno (krásu, mládí, charisma, zdraví, peníze, kontakty, milence, luxus), pak Zabriskie Point je ve svém poselství až překvapivě naivní, nebál bych se říci hloupoučký. Únik z neduhů světa „dospěláků“, kde jsou všichni posedlí mocí a penězi, spatřuje tvůrce v procházkách mezi kaktusy a v nezávazném sexu a drogách. Zde se nabízí logická otázka, jak drogy a sex mohou člověka osvobodit, když fungují na podobně svazujícím principu jako moc a peníze (tzn. čím více jich člověk užívá, tím více jich chce)? Není to nakonec tak nějak skok z bláta do louže, možnost výběru mezi dvěma povrchními a vlastně v obou případech i velmi materialistickými styly života? Rozhodně to není celkově špatný film, ale více se mi zamlouvá Antonioni bezvýchodný a Antonioni bez odpovědí. Jeho nejvíce enigmatický film (Zvětšeninu) považuji stále za nejlepší. Ono někdy je skutečně moudřejší klást mnohovrstevnaté otázky, než předkládat zjednodušené odpovědi. (25.06.2018)