Ip Man 2

Na druhej dil sem se tesil a nezklamal, i kdyz jsem teda cekal, ze by mohlo dojit i na trenink Bruce Lee, coz se nestane, s "Brucem" tu je jen jedna spis takova zabavna scenka, takze je tu porad jeste puda pro treti dil. Dej zacina pravdepodobne par mesicu po konci udalosti z minulyho dilu, jelikoz Ip uz je zdravej a zacina rozjizdet skolu bojovejch umeni a jestli jsem o prvnim dile rek, ze ma jednoduchej dej, tak me nenapada, jak to pojmenovat tady. Protoze veskerou napln filmu tvori jen v prvni polovine souboje a v ty druhy dohadovani se zlejma amikama, cili taky souboje. Navic jelikoz se dej neodehrava uz za valky, nema to takovou atmosferu jako prvni dil. Nicmene musi se uznat, ze souboje jsou opet spica, navic tentokrat jsou tu i nejaky prijemny ozvlastneni - bitky na stole a souboje s boxerem. Ten sice vypada fakt jako slusnej rizek, ale to zaverecny natahovani ve Van Dammeovskym stylu je trochu zbytecny. No a co se tyce Donnieho, tady plati to, co v minulym dile. Pri soubojich s kamenou tvari je spickovej, ale jeho pokusy o hrani jsou tragicky, jeho smutnej vyraz je spis k smichu, obcas se podivne kreni nebo vypada, ze usne. Souboju je sice vic, nez v prvnim dile, ale celkove precejen lehce slabsi, nicmene porad na 5*. (30.05.2010)

V první části to byli Japonci (vs. Čína), jejichž obraz byl tak negativně prezentován, v druhém díle jsou to Britové (vs. Hongkong). Ip Man 2: Legend of the Grandmaster naprosto zjevně čerpá z více než čtvrt století starého filmu podobného ražení - Úderu otevřenou dlaní, kde potulný bojovník Tung-Fang Sü předvádí zvědavcům specifický styl kung-fu, podobně Ip Man snažící se v Hongkongu prorazit se stylem Wing Chun. Dalším spojením obou filmů je paralela mezi mistrem školy bojových umění v Úderu otevřenou dlaní He DaHaiem a Hong Zhen Nanem v Ip Man 2: Legend of the Grandmaster. Počáteční nevraživost obou postav (v obou filmech) přechází v průběhu filmu v přátelství, jež je v mnohém determinováno plánovaným turnajem v boxu (východní vs. západní styl). Ve starším díle jsou posměšně prezentováni Rusové, v tomto Britové (jak politici, tak i boxeři). Příběhová kostra tedy zůstává v podstatě stejná. Co se ale zásadně změnilo, je choreografie soubojů, jež Ip Mana řadí ke špičce současných filmů o bojovém umění. (09.07.2011)

Druhý díl ságy glorifikující Ip Mana jako národního hrdinu z lidu využívá stejný koncept jako první část, pouze místo japonských okupantů nyní mistr hájí čínskou národní hrdost proti zástupcům koloniální moci v Hongkongu 50. let. V souladu se zastřešujícím tónem oslavy čínské národní hrdosti jsou britští protivníci vykreslení až karikaturně démonicky. Zatímco první díl teprve budoval persónu Ip Mana, tentokrát se vyprávění cele soustředí na propojení bojových sekvencí s melodramatem po vzoru "Rockyho". Ačkoli je od začátku jasné, jak se bude vše vyvíjet, díky promyšlené dramaturgii vyprávění i jednotlivých sekvencí a výbušné hudbě Kendžiho Kawaie je účinek filmu naprosto ohromující. "Ip Man 2" je v zásadě řemeslně precizní naplnění úspěšného schématu a díky tomu také funguje skvěle. Bojové sekvence výstižně porovnávají rozličné styly kung fu a posléze i čínská bojová umění vůči boxu a opakovaně potvrzují, že tvůrčí tým Wilson Yip - Donnie Yen představuje naprostý vrchol současných hongkongských bojových filmů. Choreografie se jako v prvním díle soustředí na vyjádření efektivity wing chunu, k čemuž využívá sekvence krátkých, převážně blízkých záběrů a kontrasty rychlých výměn úderů se zpomalenými obrazy jejich následků. V hrstce případů tvůrci sáhli k užití speciálních efektů, ale pouze aby tím stupňovali dramatičnost či ustanovili kontrast jako v případě famózní sekvence poměřování sil mezi hongkongskými mistry. ___ PS: Možnost vidět film na velkém plátně s takřka tisícovkou diváků znalých hongkongských filmů, kteří euforicky reagovali na ustanovující záběry každé hvězdy a ve finální bojové sekvenci rykem a potleskem dělali z kina čtvrtou stěnu hlediště boxerského ringu ve filmu, byl nezapomenutelný zážitek. Lze pak jen litovat, že v českém kině se nic takového nikdy nemůže stát, a to ani na festivalu. (02.05.2010)

Pokračování filmu o Ip Manovi plynule navazuje na první díl a tentokrát sleduje život Ip Mana a jeho rodiny v hongkongu po válce s japonci, kdy si chce Ip Man otevřít vlastní školu kungfu. Tentokrát už to není tak vyhrocené jako v prvním díle a mnohem spíš to odpovídá stylu běžného kungfu filmu se soupeřícími školami a podobně. Na jednu stranu je to škoda, na druhou stranu by nikdo nechtěl jen kopírku prvního dílu a hlavně takováhle změna velmi potěší, protože zaprvé se člověk dočká i pár odkazů ke kungfu klasikám a za druhé to dává prostor velmi akční a zábavné choreografii soubojů, kterých sice ve filmu není tolik, ale když už jsou tak to stojí za to. V první polovině filmu je vidět taková jakoby změna k lepšímu v celém životě hlavního hrdiny a jeho rodiny oproti předchozímu filmu a celé to je spolu se zápletkou se Sammo Hungem takové pohodovější. Druhá polovina ale představuje čínského Rockyho se vším všudy a kvalitou to jde dost dolů, protože nějaké působení na emoce v druhé polovině už ani není a hlavně autoři se zbláznili a dostali prostě dojem, že prostě stůj co stůj z toho bude muset zase být nějaký národně buditelský film tak jako první Ip Man. V prvním dílu to ještě fungovalo a mělo to nějaký opravdový účinek, ale tady je to postavené celé na takovém karikovaném podání zlotřilých britů, kteří jsou největším póvlem lidstva a šikanují a utlačují nebohé mírumilovné číňany. V Ip Manovi 2 je to podané velmi prvoplánově a uměle až to nakonec působí hloupě nemluvě o tom, že všichni ti herci hrající brity příšerně přehrávají a jsou úplně mimo. Japonci v prvním filmu byli vylíčení taky jako jeden velký šmejd, ale jejich generál a hlavní protivník Ip Mana byl očividně zásadový a budil nějaký respekt, což se vůbec nedá říct finálovém střetu ve druhém filmu. Navíc toto téma číny utlačované zlými zápaďany a prohnanými japonci bylo stokrát líp zpracované v Jetově Fearlessovi, který navíc ukázal, že v obou těch "zlých" národech existují i čestní lidé. Každopádně pětku nakonec tohle pouze zábavné pokračování vynikajícího filmu dostane a to především kvůli první polovině a kvůli scénám se Sammo Hungem, kvůli prvnímu hongkongskému žákovi Ip Manovy školy, který se nápadně podobá Bruci Leemu nejen vzhledem a taky související odkazy na kungfu klasiky, navíc na samotného opravdového Bruce Lee se nezapomnělo, což nakonec taky potěší. No a hlavně je tam prostě Donnie Yen :). (01.02.2011)

Navázání na první díl proběhlo až nečekaně ladně a přitom film z jedničky skoro vůbec netěží. První polovina se odehrává ve skromných podmínkách, kdy proti sobě svádí neskromné souboje různé školy Kung-Fu. Bitky jsou vynikající, stopáží se na nich rozhodně nešetří a z Ip Mana 2 se pomalu stává excelentní bojový film s moderním hávem, avšak klasickým jádrem Hong-Kongu ze staré školy. Bohužel pak přijde na řadu extrémně klišovité, černobílé vyobrazení evropanů a z Ip Mana se stává hloupé a předvídatelné béčko. Britové vypouštějí z úst lejna hodná znuděného scenáristy Van Dammovek z 80. let a ani z oné konfrontace východního a západního boxu nebylo v žádném případě vytěženo maximum... Stěží 8/10 a paradoxní dodatek, že Undisputed III je lepším filmem! (02.06.2010)