Vzpoura

Bezhraničná oddanosť pánovi je pekná blbosť. Nech sa zabalí do akéhokoľvek uznávaného kódexu. Pretože predpokladá, že pán rozhodne vždy správne. Tak to však nikdy nie je. Lebo ľudia, a rovnako tak ich páni (ba tí ešte viac, lebo majú pokušenie svoju moc nad druhými zneužiť) sú vlečení kadejakými pudmi a vášňami. Preto dokážu svojich poddaných (tuná samurajov) pekne citovo i inak ponížiť a celkovo morálne i spoločensky zdeptať a dojebať. Nuž a ak toto bezcitné zaobchádzanie s pôvodom bojovníkmi, akokoľvek oddanými narazí na istú hranicu, oddanosť voči hajzlovským pánom sa zlomí. Vypukne rebélia. Tu ide o rebéliu zatiaľ výsostne osobnú, zameranú na odvrátenie pohrávaní sa s citmi rodiny, kde sa zrodila naozajstná láska. Tá bola nečakaná, lebo nanútená tým istým bezcitným pánom. No a ten istý pán sa po čase svojvoľne rozhodne lásku zrušiť - lebo je pán. Lásku, ktorá dala medzitým vykvitnúť novému životu, ktorý dal láske i vzťahu zmysel a rozmer, schopný ju udržať ďalej pri živote. A to sa nerobí. Takéto svojvoľné mocenské zaobchádzanie s citmi a vzťahom kohokoľvek. Akoby poddaní bojovníci a ich ženy boli len nejaké handry na trhu, ktoré možno svojvoľne premiestňovať a prehrabávať sa medzi nimi. Skvelá záležitosť s uhrančivými hereckými výkonmi, sprevádzanými minimalisticky presnou, údernou hudbou, využívajúcou tradičné japonské motívy. (04.08.2021)

Může být stodvacetiminutový komorní samurajský snímek, který se v zásadě celý odehrává v sedě ve třech až čtyřech místnostech, dobrý? Odpověď je, že může být a dokonce je více než-li pouze dobrý či pouze nadprůměrný. Je to celé o spřádání intrik, samurajskému smyslu pro zodpovědnost, vazalství, příslušnosti k rodovému klanu a především o lásce. Ač to celé vypadá jako záznam divadelní inscenace, tak to nijak nevadí, jelikož především díky hercům vám na jednotlivých charakterech bude záležet. Třešničkou na dortu je samozřejmě Toshirô Mifune, z kterého sálá charisma na všechny strany v doslova každém záběru. (09.01.2007)

Až mě šéf poctí tím, že mému synovi vnutí za manželku jednu ze svých odložených žen, tak mu uctivě políbím jeho portfolio a pokud mu to nebude stačit, tak vlastním spoustu předmětů, jejichž umístění mezi jeho půlkami by se mu patrně nelíbilo. Jenže jiný kraj jiný mrav a Isaburovi to zkrátka chvilku trvá, než odvážně vykoukne zpod pantofle své panovačné manželky a místo seriózní nabídky na pižlání katanou ve svých vnitřnostech zvolí možnost naporcovat si nějaké ty žoldáky. Nezbývá mi než konstatovat, že Vzpoura je dramaticky silný snímek, obsahuje nejednu zajímavou myšlenku a když po hoďce a půl katany konečně vykouknou z pouzder, tak se dostaví i trocha té akční zábavy. (18.09.2013)

Od majstra Kobajašiho som okrem tohto videl len geniálnu záležitosť Seppuku a musím uznať, že aj tento príbeh o láske, krutosti a cti dosahuje veľmi vysoké kvality, a to po formálnej aj obsahovej stránke. Vlastne sú si oba snímky v mnohom podobné, minimálne keď prihliadneme na veľmi zaujímavo vyobrazený samurajský kódex cti v doprovode pekných myšlienok hodných zamyslenia, zosobnený hlavne v postave T. Mifune, ktorý tak isto ako predtým T. Nakadai, zvládol svoju náročnú postavu bravúrne. Dobovo verne spracované a atmosfericky hypnotizujúce dielo. Negatív tu veľa nie je, možno by som len vypustil pár dialógov a pridal trochu viac akcie, ale inak veľká spokojnosť. 85/100 (14.07.2016)

Z běžného pohledu romantický film o nešťastné lásce. Z trochu komplexnějšího (a pro mě také nejzajímavějšího) pohledu, "Bildungsroman" o zrání otce Isabura, jeho syna Jogora a jeho ženy Iči. Z pohledu historicky sociálního, kodex bušido v praxi - i zde ovšem výjimka potvrzuje pravidlo. A z pohledu Kobajašiho díla, není to zrovna jeho majstštyk. (16.08.2015)