Vzpoura

Kobayashi byl zajimavi reziser. Tocil samurajske filmy, ale vlastne jsou to pribehy ktere cele samurajske zrizeni velmi kritizuji, zaroven vsak zachovavaji uctu pro samou esenci kodexu Bushido.Isaburo Sasahara, postava ztvarnena uzasnym Toshiro Mifunem je samuraj nizsi hodnosti, poslusnosti absolutne dbali. Je to prave kodex Bushido ktery ho dovede k poruseni jedne z jeho nejztezjnejsi casti. Krome silneho moralniho apelu, velice neklisoviteho ovsem, si tento film zaslouzi pozornost diky skvele kamere, hudbe, akcnim scenam a hereckym vykonum. Krome Mifuneho, dokonali Tatsuya Nakadai, a to je ve filmu jen par minut.Kurosawovy samurajske filmy samozrejme miluji, ale z hlediska zanru je Vzpoura pro me nejlepsim samurajskym filmem. (01.03.2007)

Kromě jako vždy vynikajícího Toshira Mifuneho zde Tatsuya Nakadai výborně ztvárnil postavu samuraje, nuceného volit mezi loialitou vůči příteli a vůči pánovi a který v každém případě odmítá jednat nečestně. Otázky spojené se ctí, láskou a poslušností vůči rodovým zákonům jsou ostatně tématem celého snímku Vzpoura - uhrančivého příběhu z vrcholného období šógunátu Tokugawa. (27.07.2007)

Může být stodvacetiminutový komorní samurajský snímek, který se v zásadě celý odehrává v sedě ve třech až čtyřech místnostech, dobrý? Odpověď je, že může být a dokonce je více než-li pouze dobrý či pouze nadprůměrný. Je to celé o spřádání intrik, samurajskému smyslu pro zodpovědnost, vazalství, příslušnosti k rodovému klanu a především o lásce. Ač to celé vypadá jako záznam divadelní inscenace, tak to nijak nevadí, jelikož především díky hercům vám na jednotlivých charakterech bude záležet. Třešničkou na dortu je samozřejmě Toshirô Mifune, z kterého sálá charisma na všechny strany v doslova každém záběru. (09.01.2007)

I když se jedná vlastně o takový malý příběh několika postav, nechal jsem se jím strhnout. Je to díky skvěle propracovaným postavám. Přesto, že mezi asijskými a evropskými zeměmi jsou obrovské kulutruní rozdíly, tento film dokázal úžasně přiblížit neevropské motivy hlavních postav tak, že víc to snad ani nelze. Jejich zcela pochopitelné pohnutky pak nezvratně vyústí v dramatický a dojemný závěr. Toshiro Mifune tentokráte svému samuraji, vdechnul jemnější civilnější ráz. Jeho otcovsské strasti nelze díky jeho herectví nepochopit. (13.11.2007)

Síla lásky v japonském hávu se proplétá skrze bezcitná přání mocných a trajektorie samurajských katan, žádná nařízení či zbraně však nejsou tak ostré a chladné jako kodex cti. Legendární Toshiro Mifune vyřkl několik pro mě silných a hodnotných vět a Kobayashi zvládl na absolutně minimální základně a téměř výhradně prostřednictvím slov vystavět fascinující film. Jeden z mála soubojů, který vede Isaburo proti strážci hranice Tatewakimu, je v psychologické rovině rozhodnut dříve, než oba bojovníci tasí své katany, což považuji za ojedinělý a výtečný moment. Závěrečná scéna může být ocejchována slovy: hrdost, síla, čest, odhodlání nebo věrnost. A pak je tu také uznání, radost a poděkování, které vyslovuji já za to, že jsem možnost tak dobrý film vidět. (25.04.2008)