Vzpoura

Souboj emocí a intrik na pozadí zdánlivě neprůstřelného samurajského řádu. Podobně jako Harakiri to na rozdíl od dalších námětem spřízněných filmů nepopularizuje feudální Japonsko, ale naopak docela kritizuje, což je určitě zajímavý pohled. Na rozdíl od vynikajícího Harakiri jsem tu ale měl (malý) problém s tempem. (11.04.2013)

Z názvu by se mohlo zdát, že půjde o pořádnou samurajskou řežbu. Nenechte se mýlit, na pořádný souboj si počkáte celých 100 minut. To ale vůbec nevadí, protože tento film, který nabízí silný příběh o lásce, rodinných poutech, tvrdohlavosti, odvaze, samurajské cti a zejména kritice vrchnosti, která chce bez rozmyslu to nejlepší jen pro sebe, Vás zcela pohltí. Sázkou na jistotu bylo obsazení Toshirô Mifuneho, který je ve své roli excelentní! (03.08.2011)

Minimalisté historické drama, které nám ukazuje jak byla utvářena společnost v japonské minulosti. Vhodně zvolený černobílý materiál podrhuje syrovost příběhu, nebylo třeba ani stavět nákladné kulisy, filmaři si bohatě vystačili s jedním domem a pár místnostmi. Díky závěrné bitvě jsem dospěl k přesvědčení, že jsem film musel jako dítě vidět v televizi. Tóru Takemicu opět složil pro mne neposlouhatelnou hudbu. (21.11.2012)

Do té doby než jsem objevil Kobayashiho jsem si myslel, že nejlepší samurajské filmy točil mistr Kurosawa. Ten si za všechny své filmy tohoto subžánru, bez diskuse, zaslouží pět hvězd, kdybych ale mohl dát hvězd šest, dostaly by je Kobayashiho Seppuku a hlavně Vzpoura. Z mého pohledu tenhle biják nemá chybu. Napětí a tempo dokonale gradují, mistr Mifune předvádí metronomicky přesný výkon který ale nedusí ostatní kolegy. Délka je velmi rozumná, děj je poutavý... Prostě, tohle mi fakt sedlo. (24.03.2007)

Až mě šéf poctí tím, že mému synovi vnutí za manželku jednu ze svých odložených žen, tak mu uctivě políbím jeho portfolio a pokud mu to nebude stačit, tak vlastním spoustu předmětů, jejichž umístění mezi jeho půlkami by se mu patrně nelíbilo. Jenže jiný kraj jiný mrav a Isaburovi to zkrátka chvilku trvá, než odvážně vykoukne zpod pantofle své panovačné manželky a místo seriózní nabídky na pižlání katanou ve svých vnitřnostech zvolí možnost naporcovat si nějaké ty žoldáky. Nezbývá mi než konstatovat, že Vzpoura je dramaticky silný snímek, obsahuje nejednu zajímavou myšlenku a když po hoďce a půl katany konečně vykouknou z pouzder, tak se dostaví i trocha té akční zábavy. (18.09.2013)