Cesta bojovníka

Děj je tam jednoznačně navíc. Vyplňuje to nudny mezery mezi bitkama, do kterejch si každej uplně nesmyslně bere jako zbraně jenom pěsti a kopance místo střelnejch. Tím, že děj vyplňuje nudny mezery, se ale nic nemění na nudnosti těch mezer, protože ten děj je taky nudnej. Z toho plyne ponaučení - nudným dějem nudny mezery nezakryješ. Jinak po závěrečném (spoiler) skonu nevim, proč tak dlouho trvalo, než film skončil - bylo to jak kdyby ho chtěli jenom uměle prodloužit takovym jakymsi nezajimavym hovnem. Taky bylo zajimavy, že hlavní záporáci byli zrovna běloši, kteři se uměli takhle mlátit, jak nějakej čak noris. Zpracování bitek ušlo, ale viděli jsme už lepši - v Zátahu to bylo rozhodně minimálně o level výš. V podstatě mě to ani moc nebavilo... ale pořád jsem čekal... a čekal... a čekal... a nudil... a nedočkal... ale stejně čekal a dokoukal... (23.03.2014)

Nejlepší bojovka posledních let, jíž se překvapivě neuvedl jen titulní Iko Uwais, nýbrž celý filmový štáb. Merantau zpracovává archetypální vzorce s fanouškovskou přesností - vyjma pár zanedbatelných zkratek a náhod soudržný scénář stmeluje oblíbené a zároveň dostatečně vytěžené prvky (kromě ústřední či romantické linie jmenuji alespoň nahlédnutí k podstatě boje či vzájemný respekt dvou krajanů, stojících na opačných stranách barikády), postavy oplývají skutečným charakterem, hloubkou a motivacemi, typově přesní herci přesvědčivě hrají a v zásadě z každé scény ční znalost žánru a jeho potřeb (gradace celku i akčních sekvencí, změna lokací a choreografie v akčních scénách, ikoničnost hrdiny, již zmíněné vypiplané archetypy atd.). Iko Uwais možná není tak pohybově nadaný jako Tony Jaa, rozhodně však platí za přesvědčivější prototyp akčního hrdiny (na rozdíl od Tonyho, který má charismatu méně a je stále více kaskadérem než hercem či akčním hrdinou) a stál za ním tým, pro nějž předěly mezi akcí nejsou jen filmařsky neošetřenou výplní. U Merantau se na rozdíl od Ong Baků či Tom Yum Goong napodruhé neomezíte jen na přetáčení k akčním sekvencím – s radostí si jej opět vychutnáte od začátku do konce. P.S. Malou pihou na kráse je snad jen přílišné vršení bojových pasáží v poslední třetině filmu, což je zřejmě způsobeno Adrianem zmíněným prostříháním. (15.04.2010)

Indonéský Ong Bak je rozhodně povedená podívaná. Příběh je stejný jako u spousty jiných martial arts filmů. Chlapec z vesnice se vydává do města aby poznal svět a do toho pomáhá chudým a nevinným lidem, kteří se o sebe postarat neumí a většinou je to proti někomu kdo má velkou ochranku a mnoho peněz. Souboje jsou na výtečné úrovni, ale oproti Ong Bakovi mi chybí větší orginalita, jelikož vše již bylo vidět někde jinde. I tak se jedná o nadprůměrnou podívanou. 3+ (27.02.2012)

Příběh tradiční , naivní a naprosto nulovej, ale to mi náladu nezkazilo, jelikož jinak se jedná o fakt vytříbenou martial arts mega řežbu, která se z 90% opírá jen o Iko Uwaise a jeho Silat akci a dělá moc dobře, sice je fakt, že tu a tam to je zbytečně pomalý, bez náboje a působí to nahraně, ale jinak drtivá většina soubojů je výborná, kdy se poživá velice málo střihu, Iko ukazuje skvělý chvaty a hlavně výbornou kopací techniku, kterou nejednou rozkopne nějakýho nevychovanýho zmetka a pár kopů a akcí rozhodně odkoukal od Tonyho, to bezdebat a navíc ukázal, že už tu na podobný akce neni jenom Tony Jaa, ale že se můžeme těšit i na pořádně nadupaný mlátičky Iko Uwaise, kterej se u mě timhle zařadil někam za Tonyho Jaa a před Adkinse a Jeeja Yanin s Jiang Luxia z těch novodobějších (26.02.2010)

Od doby, co se martial arts natáčely pod nálepkou studia Shaw Brothers uplynulo mnoho let, ale nic podstatného se vlastně nezměnilo. USA boom by skvělý, s Ong Bakem pak přišla nová vlna, která zanesla tento žánr až do Indonesie. Naštěstí bez soch a slonů. Je roztomilé sledovat, jak film režijně osciluje mezi dobrými nápady a naivitou v běžné kinematografii dávno překonanou (občasná televizní přepálenost). Některé obrazy jsou ale vážně pěkné (výtah, striptýz u tyče), Gareth Evans má očividný talent a jednou by z něj klidně mohla vypadnout pecka ve stylu Dalkomhan insaeng (nebo taky ne). Choreografie je slušná (ale ti lidé se občas válí po zemi neskutečně trapně), rychloposuv není nutný a hudba to celé táhne nahoru (+ ti dva gayové jsou super) - spokojenost. (11.03.2010)