Cesta bojovníka

Úspěch thajské akční pecky "Ong-Bak" ještě úplně neodezněl a z Indonésie přichází vizuálně dost podobný snímek s podobně "sofistikovaným" příběhem. I zde jde hlavně o akci "tělo na tělo" a ačkoliv nejsou bitky tolik propracované a Uwais není Jaa, má to něco do sebe a na všechny ty kopance se docela dobře dívá. P.S. režisérův další počin "The Raid" vypadá o hodně zajímavěji. (12.12.2011)

Zo začiatku nenormálna nuda. Ale potom sa to rozbehne. Dietne dávkované súboje sú predzvesť niečoho fakt veľkého. Krásne spracovaný Silat, skvelý hlavný hrdina, klišoidný dej. Bitka s tyčami naznačuje, že sa ešte bude načo pozerať. A je to tak. Posledných 30 minút je presiaknutých kvalitnými bojmi. Záverečný na kontajneroch, to je paráda. Neočakával som taký emotívny záver a normálne mi bolo Judu ľúto. Teším sa na ďalšie 2 filmy v podaní Evans - Uwais. Tento odporúčam všetkým priaznivcom kvalitných bitiek a orientálnych bojových umení. 4 z 5 (01.01.2013)

Děj je tam jednoznačně navíc. Vyplňuje to nudny mezery mezi bitkama, do kterejch si každej uplně nesmyslně bere jako zbraně jenom pěsti a kopance místo střelnejch. Tím, že děj vyplňuje nudny mezery, se ale nic nemění na nudnosti těch mezer, protože ten děj je taky nudnej. Z toho plyne ponaučení - nudným dějem nudny mezery nezakryješ. Jinak po závěrečném (spoiler) skonu nevim, proč tak dlouho trvalo, než film skončil - bylo to jak kdyby ho chtěli jenom uměle prodloužit takovym jakymsi nezajimavym hovnem. Taky bylo zajimavy, že hlavní záporáci byli zrovna běloši, kteři se uměli takhle mlátit, jak nějakej čak noris. Zpracování bitek ušlo, ale viděli jsme už lepši - v Zátahu to bylo rozhodně minimálně o level výš. V podstatě mě to ani moc nebavilo... ale pořád jsem čekal... a čekal... a čekal... a nudil... a nedočkal... ale stejně čekal a dokoukal... (23.03.2014)

Nejlepší bojovka posledních let, jíž se překvapivě neuvedl jen titulní Iko Uwais, nýbrž celý filmový štáb. Merantau zpracovává archetypální vzorce s fanouškovskou přesností - vyjma pár zanedbatelných zkratek a náhod soudržný scénář stmeluje oblíbené a zároveň dostatečně vytěžené prvky (kromě ústřední či romantické linie jmenuji alespoň nahlédnutí k podstatě boje či vzájemný respekt dvou krajanů, stojících na opačných stranách barikády), postavy oplývají skutečným charakterem, hloubkou a motivacemi, typově přesní herci přesvědčivě hrají a v zásadě z každé scény ční znalost žánru a jeho potřeb (gradace celku i akčních sekvencí, změna lokací a choreografie v akčních scénách, ikoničnost hrdiny, již zmíněné vypiplané archetypy atd.). Iko Uwais možná není tak pohybově nadaný jako Tony Jaa, rozhodně však platí za přesvědčivější prototyp akčního hrdiny (na rozdíl od Tonyho, který má charismatu méně a je stále více kaskadérem než hercem či akčním hrdinou) a stál za ním tým, pro nějž předěly mezi akcí nejsou jen filmařsky neošetřenou výplní. U Merantau se na rozdíl od Ong Baků či Tom Yum Goong napodruhé neomezíte jen na přetáčení k akčním sekvencím – s radostí si jej opět vychutnáte od začátku do konce. P.S. Malou pihou na kráse je snad jen přílišné vršení bojových pasáží v poslední třetině filmu, což je zřejmě způsobeno Adrianem zmíněným prostříháním. (15.04.2010)

Ačkoli efektně je to skvělé, tak akce chvílemi škobrtne kvůli chybné kameře, která na moment zachytí choreografii uměle a ačkoli to hned jede v pořádku dál, tak to malé škobrtnutí rozruší požitek. Ale byl to první pokus. O dva roky mladší film stejného režiséra, Serbuan Maut, už absolutně vyhovuje a je to našláplá jízda. (04.06.2012)