Cesta bojovníka

No né... prvotina tohoto Indonéského dravce jménem Iko. Stojí za shlédnutí, přestože se jedná o klasický klišovitý děj. U filmů tohoto typu o to stejně moc nejde... hehe... každopádně pomalý start, při kterém jsem asi 5x zívl, nahradil bitevní koncert takřka gradující po úrovních obtížnosti, což mě velmi potěšilo a každou chvíli jsem se posouval na židli výš a výš. 85% (14.10.2013)

Film i samotné indonéské bojové umění působí jako umírněnější verze soudobých thajských mlátiček a muay thai. Méně krkolomných gymnastických libovek i méně pestrá choreografie rozhodně nevadí, jelikož souboje jsou krásně přehledné, nepostrádají švih a vzhledem k bojovým dovednostem protagonistů je v nich pořád na co se dívat. Taktéž potěší absence přehrávání a pokusů o humor (z čehož by si Thajci měli vzít příklad) a neprkenný hlavní hrdina. Celkově je pro mě Merantau příjemné překvapení a věřím, že v delší verzi naskočí tradičně jednoduchý příběh do komplexnějšího režimu. (16.02.2010)

Nejlepší bojovka posledních let, jíž se překvapivě neuvedl jen titulní Iko Uwais, nýbrž celý filmový štáb. Merantau zpracovává archetypální vzorce s fanouškovskou přesností - vyjma pár zanedbatelných zkratek a náhod soudržný scénář stmeluje oblíbené a zároveň dostatečně vytěžené prvky (kromě ústřední či romantické linie jmenuji alespoň nahlédnutí k podstatě boje či vzájemný respekt dvou krajanů, stojících na opačných stranách barikády), postavy oplývají skutečným charakterem, hloubkou a motivacemi, typově přesní herci přesvědčivě hrají a v zásadě z každé scény ční znalost žánru a jeho potřeb (gradace celku i akčních sekvencí, změna lokací a choreografie v akčních scénách, ikoničnost hrdiny, již zmíněné vypiplané archetypy atd.). Iko Uwais možná není tak pohybově nadaný jako Tony Jaa, rozhodně však platí za přesvědčivější prototyp akčního hrdiny (na rozdíl od Tonyho, který má charismatu méně a je stále více kaskadérem než hercem či akčním hrdinou) a stál za ním tým, pro nějž předěly mezi akcí nejsou jen filmařsky neošetřenou výplní. U Merantau se na rozdíl od Ong Baků či Tom Yum Goong napodruhé neomezíte jen na přetáčení k akčním sekvencím – s radostí si jej opět vychutnáte od začátku do konce. P.S. Malou pihou na kráse je snad jen přílišné vršení bojových pasáží v poslední třetině filmu, což je zřejmě způsobeno Adrianem zmíněným prostříháním. (15.04.2010)

Merantau se dá dost dobře přirovnat k pornofilmu. Proč? Jelikož kvalitu scénáře a herecké výkony všech zdejších lidiček stojí za kupu hnoje složeného ze všech možných sraček živočišné říše. A teď se můžete zeptat, co tu melu za hovna... že pornáče maj alespoň kvalitní šukání, a že právě to šukání je ten důvod, proč se někdo na pornofilm podívá. To samé je i u mlátiček... jenomže v žádném pornáči, který má přes 100 minut se nesetkáte se situací, kdy první skoro hodinu čumíte jen na tragické herecké výkony a odehraje se tam všehovšudy jedno 2minutové píchání... tady to tak bohužel je. Až na to, že místo píchání se tu rozdávají držkovruty. První hoďka je prostě odpad, nanejvýš jedna hvězdička. Ve druhé polovině si to ale vynahrazuje více než dobře ! Jelikož se tu z 90% rozdávají kopačky na solar a jen z 10% se tu někdo marně snaží o herectví. Konec je ta největší tragedie vůbec... ne v tom smyslu, že by to nějak šíleně tragicky vyústilo (hmmm), ale v tom, že se tam ve vás herci snaží vyvolat emoce.... já neměl ani na krajíčku. A to jsem viděl tu kratší verzi... když vezmu v potaz, že v těhle případech se zkracuje spíš děj, aby se mohly akční scény dostat do popředí, tak režisérskou verzi nechci NIKDY vidět... to bych asi doopravdy umřel. (14.09.2011)