Samurai

Epická historická dráma sa odohráva na počiatku 17. storočia. V prvej časti popisuje životné osudy divokého Takeza ( výborný Toshirô Mifune ), keď v snahe získať samurajskú slávu sa stane utečencom. Nejde o bojmi nasiaknutý príbeh, skôr o vysporiadanie sa zo svojej divokej povahy a snahou skrotiť ju. Režisér Hiroshi Inagaki ( režíroval celú trilógiu ) dbal na presné vykreslenie vtedajšej doby, jeho príbeh má vysoké tempo a neustále dejové zvraty. (19.07.2012)

Prvý diel výbornej japonskej epopeje – životopisu Mijamota Musaši, ktorý patrí medzi najznámejších samurajov, kaligrafov a maliarov Japonska v 17 storočí. Eidži Jošikawa napísal výborný a obrovský román, ktorý dopodrobna rozoberá životnú cestu tejto historickej postavy a práve podľa nej spravil Inagaki svoju filmovú trilógiu. Hneď dve pozitíva filmu – Toshiró Mifune a fakt, že je film farebný. Vďaka tomu rôznorodosť lokácií vynikne. Film sleduje prvý časť životných osudov tejto legendy. Mijamoto je vtedy známy ako Takezó a zloduch. Je bitkár, rodina sa od neho dištancuje a on je vďaka tomu emocionálne prázdny a jediné na čomu mu záleží je vojna a príležitosť stať sa samurajom. Máme možnosť sledovať jeho silnú morálku, keď ochráni priateľa a dcéru s matkou, ktorá ich na úteku prichýli, pred zemepánom. Všetky tieto dobré skutky ale vyjdú navnivoč, a jeho dobrota zostane bez odozvy. Zrazu sa zo všetkých strán hrnie nenávisť a nepochopenie a on ešte viacej prepadáva zúfalstvu. Zachráni ho mních a mladé dievča Ocú- pôvodne nastávajúca jeho priateľa, ktorý ju ale opustil. Zmení si meno a rozhodne sa cestovať po Japonsku a praktizovať to čo sa naučil v praxi. Výborne dramaticky vystavané dielo, ktoré je plné pôsobivého herectva, akčných scén a dobových kostýmov. Zaslúžení Oscar za najlepší cudzojazyční film a Mifune vo vrcholnej forme. (15.01.2012)

Ve fotogalerii je v podstatě shrnut celý příběh...SPOILER Takeza bojuje v bitvě, pak se ukrývá s kámošem u dvou ženských, zažene bandity, pohádá se se starší z žen, uteče, vrací se do vesnice, považují ho rovněž za banditu, tudíž ho honí celá vesnice (což sledujeme strašně dlouho), pak ho chytne budhistický kněz, visí na stromě, uteče do města, přičemž se několikrát důvěřivě nechá stejným způsobem napálit, konkrétně i při druhém chycení knězem už ve městě, pak ho vidíme zavřeného s knihami, střih a je z něj samuraj – uf, co to je, nemohli nám ukázat aspoň kousek té jeho výuky? Prostě, když měli vyprávět podrobněji, neudělali to, když měli naopak zrychlit, neučinili tak rovněž. Nějak mě to nedokázalo úplně vtáhnout do děje, ale třeba to ještě přijde v pokračováních tohoto eposu. (22.02.2015)

Kolorizovaný historicko-samurajský epos s Mifunem je veľmi príjemným osviežením, atmosféru prírody a Ďalekého východu tak dokážem precítiť v inom rozsahu, než predtým. Ale nepripadal som si ako vo východnom westerne, pretože nebyť tých nereálnych súbojov (kedy sa Takezovi podarilo prešpikovať z neuveriteľných patových situácií) sa príbeh sústreďoval na prílišnú emocionálnu stránku. A v nej som sa necítil ako doma, pretože nedokázala dej posunúť pred nejakú serióznejšiu scenáristickú dilemu či umelecký záber, ktorý by redefinoval primárny konflikt občianskych roztržiek do vznešenejšieho zážitku. Kobajašiho vojnová troj či šesťdielna sága mi napriek svojej dĺžke a uzavretosti prišla úprimnejšia, viac alibisticky svojím vývojom podporovaná, hoci tiež som sa párkrát pristihol s takou vrtkavou neistotou a nedôverou. (16.10.2015)

Už to, že film je natočen dle divadelní hry podle románu Eidži Jošikawy z roku 1937, by mělo v divákově hlavě spustit poplach. Totiž ten Jošikawův román čítající tisíc stran vycházel v novinách na pokračování, což je styl, který rozvinuli Francouzi jako Alexander Dumas, či Eugene Sue. A Jošikawa je opravdu japonský Alexandre Dumas - hned na začátku vrazí do děje dvě osudové ženy, milostné peripetie zabírají vetšinu knihy (filmu, divadelní hry), a jak říkal často Dumas, dokažte mi, že to není pravda. O láskách historie moc nepíše.To, že Musaši nebyl rváč a vyděděnec, stranil se sice lidí a nemyl se, ale to proto, že měl nejspíš silný exém po celém těle, co na tom, hlavně upravit historii tak, aby to měšťanské čtenářky ocenily. Takže o Musašiho se tisíc stran perou dvě ženy, a my, čtenáři Knihy pěti kruhů, se mužeme jít zahrabat. Pro nás tento Musaši není. (18.12.2015)