Megažralok vs. obří chobotnice

Nejlacinější možná zábava, která ke dnu klesá nejen dějem, ale i kvalitou. Samozřejmě jsem se obrnil tolerancí díky ohlasům těch, co tento "snímek" viděli a nakonec to tak hrozné nebylo, dokonce jsem se i dost nasmál. Japončík jim asi přivezl nějaké asijské halucinogeny, protože ať jsem se díval, jak jsem se díval, tak na tom obrázku, nad kterým se rozplývali jsem viděl jen černý fleky a základnu hlídající vojáci s brýlemi od Gucciho taky zaslouží úsměv. Velice špatné triky a dialogy, nad kterými se dá jen kroutit hlavou by se daly přehlédnout, avšak ke konci mě štvalo, že mnoho záběrů divák dostane příležitost prohlédnout si minimálně desetkrát. Ale sečteno podrtženo, jako déčková zábava obříci pobaví a na rozdíl od nadprůměrných filmů, tento alespoň utkví v paměti díky šíleným scénám, na žraloka skákajícího stovky metrů vysoko jen tak nezapomenu . A mimochodem pro ty, co nevěří, že mohli zamrznout při zápase - důkaz, že film je pravdivý!!! 40% (28.09.2012)

Tohle je koukatelný opravdu jen po několika pivech a s flaškou rumu na stole. Největší zábavu je totiž počítat výskyt různých lokací, nebo prostě jen počítat kolikrát se tam ukáže záběr na levé oko chobotnice, nebo zrcadlově na pravé. Opakování záběrů určitě zabaví. To jsou hlavní taháky toho filmu. Tohle prostě je tak špatný, že i hlavní hvězda - Lorenzo Lamas se tam radši ukáže až po půl hodině. A když zjistí jaká je situace, tak překříží ruce, párkrát zahlásí a tím končí. Jo, za ty peníze bych to taky hrál. Ale je to třeba vidět, už jenom kvůli tomu jak žralok vyskočí a skousne letadlo nebo si pochutná na Golden Gate. To jsou scény, které se zapíšou do historie, protože jak tohle může někoho napadnout. Jenže ani chobotnice se nenechá zahanbit, když si podá ropnou plošinu nebo si pohrává s ponorkou. A závěrečný souboj, kdy je chobotnici ukousnutý chapadlo, dokonce dvakrát (zrcadlově jak jinak), je slabší než jsem čekal. Já pořád doufal, že Lorenzo nahodí skafandr, vezme harpunu, vydá se na lov a oba je oddělá. No, řekněte, tady by to ani nepřekvapilo ne? (21.11.2011)

Za sebe jsem nanejvýš spokojen. :) Mega Shark vs. Giant Octopus je samozřejmě Asylum SKRZ NA SKRZ. Zároveň dává ale příležitost využít totální béčkovost Asyláků v té největší možné koncentraci a výsledný tvar je tak vlastně čirou esencí toho "nejlepšího" co studio kdy vytvořilo. Absolutně imbecilní efekty (v ostrém protikladu s několika záběry mydlících se monster, které jsou imho velmi OK), herecké výkony až na nečekaně slušnou Deborah víceméně pod bodem mrazu (Lorenzo nezklamal :), opakování záběrů (a také herců) dohnané am absurdum (ten Holly shit chlapík z letadla má ve filmu 4 (!!!) role), nelogické trhliny na každém kroku (Megalodon dosáhne rychlosti zvuku a pak nesežere pitomej batyskaf? JOO!), výprava zoufalá (odkdy se ponorky řídí joystickem? :)) a na závěr absolutně nefunkční romantická linie u které se budete opravdu řezat smíchy (a možná je to dokonce i záměr). Přihlédneme-li navíc k faktu, že na film nepadá stín v podobě přiživování se na žádném ze současných blockbusterů, máme tady co do zábavnosti nejlepší Asylum EVER. No a když si navíc zavzpomínáme na klasické naivní japonské monster horory, které měly stejně hloupé scénáře a obludy se od těch asyláckých lišily jen tím, že nebyly okatě digitální, ale okatě gumové... Snad těch mých 5 pochopíte ;) P.S.Jsem normální. Vážně.. V rámci možností.. Ale Asylem se už nějakou dobu prokousávám a náramně si to užíám... It rises!! (20.05.2009)

Tenhle fïlm podle mě vzniknul tak, že v Asylum nejdřív za pár tisíc vyrobily na počítačích trailer a pak ho dali spolu s dvaceti dolary režisérovi, ať dotočí zbylých 88 minut stopáže. Výsledek: Všechny počítočové efekty jsou v traileru a zbytek filmu tvoří efetky s papírovými modely a herci v ed-woodovských kulisách. (05.06.2009)

Já nevím, ale myslím, že tenhle film vlastně nikdo nepochopil. Megažraloka totiž natočil filmový konceptualista a jedná se jednoznačně o čirou obžalobu brakového žánru. Geniální Jack Perez se snažil v úzkém manévrovacím prostoru devadesáti minut navršit archetypální stavební kameny braku takovým způsobem, že z nich vystavěl naprosto dokonalý kvintesenciální monument. Megažralok vs Obří chobotnice, to je mezi špatnými filmy totéž, co Niké samothrácká mezi sochami a Madona ve skalách mezi obrazy. Dokonalosti bylo dosaženo. (26.10.2013)