Život milostnice Oharu

Mizoguchiho vytoužený projekt a zároveň jeden z mála filmů, se kterými byl sám celkem spokojen a při kterém jej studio příliš netlačilo k větší atraktivitě a vstřícnosti vůči divákovi (což by ovšem možná pozdvihlo hodnocení mnoha uživatelů;). Mě (narozdíl od Exkvizitora či Rob Roye) přímočarost děje nevadí, takto civilní a nevyumělkovaný styl se k podobným tématům hodí dle mého soudu nejlépe, zbytečná omáčka a dějové finesy rozptylují diváka od esence příběhu. Skvělá kamera i hudba, tradičně úžasná Kinuyo Tanaka, Mifune 20 min. na začátku, Shimuru jsem nezaregistroval. Tento snímek zahušťuje Mizoguchiho životní téma (žena) do nebývalé koncentrace a tím se stává jedním z mých nejoblíbenějších. 0% zbytečné omáčky. (22.04.2009)

Bohužel má Rob Roy (ostatně skoro jako vždy) pravdu: Příběh v tomto snímku je až trapně prvoplánový a fabulačně nevynalézavý - těžko si při něm lze nevzpomenout na Cimrmanovu osvětovou pohádku "Jak chudák do ještě větší bídy přišel". Milostnice O'Haru je pak prezentována pouze jako pasivní objekt pro ženy nepříznivých (muži vytvořených) životních podmínek Japonska 17. století, které jsou na její postavě exemplárně demonstrovány, bohužel, jak již bylo řečeno, bez větší imaginace pokud jde o konstrukci děje. Jízd kamery je vskutku dost, na čemž ale není v roce 1952 opravdu nic převratného (rozhodně také nejde o jízdy nijak přehnaně komplikované, i když je myslím můžu označit za velmi promyšlené s přihlédnutím k vnitrozáběrové režii). Kinujo Tanaka, představitelka hlavní role, je skvělá - a to zejména ke konci, kdy jí scénář dovolí projevovat emoce. Nicméně se na film snad budu muset podívat ještě jednou, protože všude píšou, že druhou hlavní roli ztvárnil Toširo Mifune - kterého jsem ale absolutně nezaregistroval. Buď byl k nepoznání namaskován, nebo snad celou dobu ukryt za nějakou dekorací... (08.04.2008)

Ve feudálním Japonsku láska třídy nepřenáší. Mladá Oharu měla nastartováno vstříc blahobytné budoucnosti, ale zakázaný vztah se společensky slabším samurajem jí rázem odhodil na slepou kolej. V době, kdy žena neznamenala víc než věšák na kimono, byl návrat k důstojné existenci obtížný, zvlášť když musela čelit dalším a dalším životním kopancům, které by porazily i vola. (11.11.2011)

Tohle není jen kritika postavení ženy ve feudálním Japonsku, ale hlavně kritika postoje mužů k ženám, který mnohdy přežívá až dodnes. Nádherný, něžný film o křehkosti, jemnosti a čistotě ženy. Hlavní představitelka K. Tanaka předvádí až nadlidský výkon. Je sice pravda, že někdy se dá děj trochu předvídat, ale to nic nemění na jeho vypovídající síle a emocionalitě. Shakespeare se dá taky předvídat a je to při tom nejspíš největší dramatik všech dob. Kdyby někdo označil Mizogučiho za největšího režiséra všech dob, tak bych se nijak nebouřil, maximálně nějaké to jméno bych přidal, ale jen velmi málo. Bacha, možný spoiler: Pro ty nevšímavé - Mifune hraje životní lásku paní Oharu, toho kvůli němuž všechny její štrapáce začnou, ale on už to neví, protože mu setnou..... Takashi Shimura hraje starého mnicha či něco podobného, který zaplatí prostitutce jen za to, že ji ukázal mladým adeptům, aby viděli, jak je prostitutka odpudivá. Film ve mně doznívá dlouho, dlouho, vždy mi srdce zaleje soucitem. Jen pro informaci, jde o příběh o ženě těžce zkoušené osudem, již stíhá rána za ranou (smrt milého, odebrání dítěte, nepřízeň nadřízeného, prostituce, smrt manžela, a vše pořád dokola), a která na konci ze všeho vyjde stejně nevinná jako byla na začátku. Krásná hudba a skvělá kamera. (02.06.2009)

Jedná se o velmi epický film, který zobrazuje krásnou Oharu, kterak pomalým krokem pro gejšu typickým jde světem a na ramena jí dopadá tíha celého života, v němž nenajde zastání, formovaného společenskými konvencemi doby, z nichž není úniku. Jde o jediné, dokázat břímě nést s noblesou, po pádu zase vstát, a hledat útěchu ve světě duchovního světla... (07.07.2018)