Dread

"Trauma v hlavě díru leptá, psychopat se ze tmy chechtá." Když nebudeš čelit své bestii, příjde si ona pro tebe. Strach tě sežera zaživa, skvrny na duši nevycídíš ani pěti litry Sava a orální sex s mrtvolou (v pase rozpůlenou) bude mít své mouchy. Chudák Quaid, noční můry měl par excellence a ke všemu i ucpané umyvadlo, jak do něj vysypal a spláchnul půl kýble prášků. Místo šikovného instalatéra a lepšího psychiatra však sháněl dobrovolníky pro studentský experiment, balil flekatou příslibem kvalitního sexu a zlomeného srdce a nakonec si hrál s revolverem a nedobrovolným dobrovolníkem na tichou poštu. A kdyby nebyl takový škrt a vegetariánce Cheryl ten trauma steak každý den vyměňoval za čerstvý, rozboural by mě jak řezník kýtu, za 5 hvězd.  Ale červy prolezlé, zelené až rosolovité cosi? To se nepapá. To by neskousli ani kluci z ragbyového týmu v Andách (kamarády žvýkali, ale čerstvé, resp. čerstvě zamražené). Žádné jídlo, žádné dilema. Ten shnilý kus scenáristovy prdele smrděl křečovitou snahou Anthonyho DiBlasi (či Cliva Barkera, nečetl jsem) šokovat co nejvíc, bez ohledu na uvěřitelnost. Tichá pošta a péče o pleť ocelovým rejžákem, ty byly top. (15.03.2023)

Většinu horrorů z Velké Británie moc nemusím, vadí mi na nich ta jejich nihilistická atmosféra a celkově méně zábavnosti oproti Americe. Stejný problém jsem měl třeba i s filmem Hlad s Davidem Bowiem v jedné z hlavních rolí. O tom, že je Dread zfilmovaný podle povídky Cliva Barkera jsem nevěděl ale o to víc jsem z filmu zklamaný. Hodnocení hodně kolísá mezi dvěma a třema hvězdama ale rozhodl jsem se pro druhou variantu. (14.02.2010)

Ťažko povedať.  Z Barkerových kníh mám prečítanú zhruba polovicu, a Druhé knihy krvi (z ktorých Dread vzišiel) sú od neho tým bezkonkurenčne najslabším. Ignorujúc jednotlivé detaily, ich hlavný problém má spoločného menovateľa, ktorým je dĺžka. Vždy je tam nápad, do určitého momentu je to fajn, následne by ale mali skončiť, miesto čoho pokračujú nasilu vždy ešte nepotrebnou druhou polovicou. Takže tvorcovia adaptácie sa vlastne pokúsili poviedku, ktorej uškodilo prílišné naťahovanie, ešte predĺžiť. Fungovalo by to v áčku, načrtnuté témy majú potenciál na kvalitnú traumu. Bohužiaľ sa ale písali neskoré roky nulté, kedy fičalo explotation, film dostal opäť trápne nahnedlý (resp. nažltlý) look à la séria Saw, a vo výsledku skončil ako béčko, pretože sa miesto psychológie rozhodol sústrediť na nechutnosti a pseudo-depresívne, lacné pokusy o temnotu. (21.01.2024)

Celkem slušný thriller, jehož první dvě třetiny jsou sice těžkopádně vyprávěné a místy zdlouhavé, ale v poslední třetině pak jeho děj graduje krvavými a krutými scénami až do bezútěšného a působivého finále, což hodnotím pozitivně. Tři hvězdy plus. Postava Quaida je temná a zajímavá. A scéna dívky s drátěnkou a savem ve vaně mě empaticky téměř také bolela. Až zase někdy půjdu do knihovny, určitě mrknu na knihy Clivea Barkera. (03.08.2013)

AFTER DARK HORRORFEST 4 (Dread, The Final, The Graves, Kill Theory, Lake Mungo, The Reeds, Hidden, ZMD: Zombies of Mass Destruction) Producent posledných filmov na motívoch poviedok Clive Barkera Anthony DiBlasi si po prvýkrát vyskúšal aj réžiu a podľa vlastného scenára natočil Dread. Výsledkom je vcelku zaujímavá psychologická vyvražďovačka s mierne nekonvenčným ukončením. Popravde, bol by som omnoho radšej keby niekedy v budúcnosti natočil čistokrvný slasher, pretože tie gore scénky (na ktorých rozhodne tento film nestavia aj preto, že ich výskyt tu je minimálny) majú poriadne grády a pár krát mnou slušne trhlo len taká spokojnosť. Rozhodne má aj dobrý nos na slušných hercov a výber rockovej hudby som si opravdu pochvaľoval. Béčková verzia Martyrs. (19.11.2009)