Lovcova noc

Snovou práci definuje Freud jako proces, který je nutný k překonání rozdílu mezi zjevným obrazem a latentní snovou myšlenkou. Tento posun vzniká prostřednictvím snové cenzury, která přetransformovává denní traumata (potencionální zárodky neuróz) do přijatelných obrazů, s nimiž je psychika schopna se vypořádat. Doslovným konceptem se řídí i Lovcova noc, která začíná jako thriller (neuróza) a končí jako pohádka (přijatelný obraz). ____ Několik poznámek. 1, Film je nasáklý Oidipovým (a Elektřiným) komplexem. Chlapec miluje svou matku a nenávidí nového otce, zatímco jeho malá sestra otcovi bezmezně věří. 2, Femme fatale nahradil Male fatale, potažmo poválečná paranoia ze sňatkových podvodníků. 3, Technická struktura opomněla vystříhat záběry, kde postavy chodí z místa na místo. Respektive, když už je tam chtěli tvůrci nechal, měli to vyřešit přes prostřihy (chodící postava – jiný záběr – chodící postava). Chodící postavy do filmu nepatří, protože to diváky vysiluje. 4, Dramaturgická struktura vyprávění je zřetelným konstruktem, který až moc spěchá k následujícím událostem, čímž pádem nezůstává u přítomného. Jenže přítomné je na každém filmu to nejpodstatnější, protože přítomné znamená aktuální, intenzivní prožitek. Navíc k čemu je dobrý přepečlivě kontrastní vizuál, když s výjimkou klopotné expozice, která neposkytuje divákovi žádné vodící sloupky a ukazatele, je zbytek filmu tak ukrutně lineárním manifestem. 5, S předchozím souvisí, proč fandíme hlavnímu padouchovi. Na rozdíl od ostatních postav umí hrát, není předvídatelný, disponuje nejasnou šarži a nebojí se proklamovat slavné jokerovské: Let's Put a Smile on Your Face! (28.09.2008)

Inu, svět je plný hlupáků a baba z cukrárny hrůzným předobrazem mediální masáže... na druhou stranu, šmrncovní vrahounek Roberta Mitchuma zmíněnou hloupost částečně omlouvá. I přesto, že pouze u něj můžeme hovořit o slušném hereckém výkonu a v jistých místech minimálně nadzvednout obočí nad nechtěným groteskním zvrhnutím (takový Sám doma v padesátých), je třeba říct, že noirové kouzlo tady víc, než funguje a říční putování v magických obrazech přírody (ano, včetně nastrčených zajíčků:-)), s tesknými zpěvy, umně navozujícími těžkou noční melancholii, mě skoro až okouzlilo... Viděno v rámci Season Challenge Tour, týden s filmem noir 40. a 50. let. (14.10.2015)

Střezte se falešných proroků! Čekal jsem, že reverend to bude z dětí důmyslně páčit celý film. Jenže ono to má mnohem větší záběr. Byl jsem překvapen kudy se děj vydal, ale líbilo se mi to. Mitchum byl senzační. Když si prozpěvoval tím svým hlubokým hlasem, tak si pomalu nezadal s Johnny Cashem. Ještě musím zmínit skvělou vizuální vychytávku, kdy kamera upozorní na děti skrývající se ve sklepě. Něco tak cool bych u tak starého filmu nečekal. (30.08.2019)

Zůstává otázkou, zda je Robert Mitchum vážně tak perfektním hercem, nebo je jen na rozdíl od většiny zúčastněných hercem alespoň dobrým. S výjimkou miloučké a uvěřitelné Sally Jane Bruce v roli Pearl mi totiž ostatní klíčové charaktery pily krev svým hloupým chováním a jejich představitelé toporným vyjadřováním veškerých emocí, což nejpalčivěji platí o mladém představiteli hlavního hrdiny Johna, Billym Chapinovi. Každý jeho úlek či úleva jsou nepochopitelným utrpením. I s lepším castingem by ale příběh nezdolného vlka v rouše beránčím nebyl ničím jiným, než unavenou báchorkou, prostoupenou náhodně se zjevujícími kladnými či polepšenými postavami a přespříliš nasládlým bohabojným poselstvím. (11.03.2017)

Obsahově podvratné dílo, kde ze začátku sledujeme souboj prohnilého pastora a dvou nevinných dětí o balík peněz, aby pak v polovině režisér přehodil výhybku a vyprávěl příběh z opačné perspektivy. Ďábelský a náboženské písně zpívající Mitchum je se svým tenorem natolik podmanivý, že by mi bohatě stačilo dívat se celý film jenom na něj. Prostí vesničané jeho kouzlu podlehli úplně stejně, stačilo jim, že káže slova boží a hned je to nejsvatější muž ze všech - velmi vynalézavá kritika církve. Technická stránka potom nemá chybu, hry se světlem, kontrasty, zkrátka lahůdka. Nebyl on Charles Laughton taky tak trochu ďábel? (13.03.2010)