Lovcova noc

Film, so všetkým, čo má kvalitný film mať, je dosť dobrý, preto nechápem jeho veľkú ignoráciu u tunajších divákov a hlavne distribúcii, keďže v zámorí sa mu darí tak, ako sa mu darí. Ale je to tak takmer so všetkými noir filmami. Takže som rád, že nejakým spôsobom som sa k nemu dopracoval. Mierne mi vadila rozprávková, rozvláčna hudba, ktorá naznačovala rozprávkovosť príbehu. Trošku to rušilo napätie filmu a jeho švih a náboj. A konečne chápem nespočetné filmové citácie s odkazom na Mitchumove tetovania na prstoch LOVE - HATE. 80%. (01.12.2007)

Začátek padesátých let znamená odklon filmu noir k pochybným hrdinům, morálně vykolejeným zločincům a existenciální nejistotě. Lovcova noc tento trend zdatně předjímá. Mitchumův hrdina ztělesňuje předky všech budoucích maniaků, počínaje Hannibalem Lectorem až k Ledgerovu Jokerovi. Lovcova noc je perfektně nasnímaná a prezentuje jednu z nejlepších prací se světlem, co jsem v noiru viděl (a všichni víme, jak je dobré svícení pro film noir důležité). Co do příběhu však představuje podivný mix Caprova nepřirozeného patetismu a jeho sklonu k optimistickým koncům s noir a hororovými atributy. Krom toho, že výsledek působí jako pověstný dort pejska a kočičky, je film nehorázným výsměchem civilnosti, kterou žánr razí od dob Bogartových snímků let čtyřicátých. V padesátých letech by si pak Wellesův Dotyk zla o něj ani kolo neopřel. (02.10.2010)

Za začátku jsem si říkala, že by se mohlo jednat o napínavý snímek s Hitchcockovskou atmosférou. Již po nějaké době se mi však nedostávalo ani jednoho. Robert Mitchum má silné charisma a očekávala jsem, že budou následovat nějaké psychologické a napínavé scény s dětmi, kde bude právě jeho charisma a scénář tím nejsilnějším. Jenže příběh jakoby běžel rychle dopředu, ale zapomněl se zastavit u nějakých scén a více je rozebrat. Častý střih působí útržkovitě a ve spojení s rychle plynoucím dějem, kterému však pochybělo nějaké delší a hlubší pozastavení nad postavami, jsem zhruba po hodině začala o film ztrácet zájem. Toto zpracování mě příliš nezaujalo. Kdyby režisér zvolil jiný styl, možná by byl výsledek jiný. (21.06.2012)

Inu, svět je plný hlupáků a baba z cukrárny hrůzným předobrazem mediální masáže... na druhou stranu, šmrncovní vrahounek Roberta Mitchuma zmíněnou hloupost částečně omlouvá. I přesto, že pouze u něj můžeme hovořit o slušném hereckém výkonu a v jistých místech minimálně nadzvednout obočí nad nechtěným groteskním zvrhnutím (takový Sám doma v padesátých), je třeba říct, že noirové kouzlo tady víc, než funguje a říční putování v magických obrazech přírody (ano, včetně nastrčených zajíčků:-)), s tesknými zpěvy, umně navozujícími těžkou noční melancholii, mě skoro až okouzlilo... Viděno v rámci Season Challenge Tour, týden s filmem noir 40. a 50. let. (14.10.2015)

Páni duchovní, vidíte sa? 95% tejto vašej selanky je rovnaká. A aká veľká je sila manipulácie úbohých ovečiek silnými cirkevnými persónami. Vizuálne štedrý snímok poukazuje na určité nerovnosti, ktoré sa nachádzajú v zdanlivej spravodlivosti. A ktorá inštitúcia to má napísané medzi riadkami? Vedzte drahí veriaci. (10.06.2016)