Šviháci

Na okraj téhle ruské rockandrollové balady, která na mě byla poněkud přebarvená, si znamenám jen pár definici toho, oč zde jde především: "hejskovská láska je / tak trochu popletená bezem / tak trochu stojatá / netrpělivá blízkým jezem / tak trochu řinčí touhou / jak vězeň pod Bezdězem / tak trochu copatá / spletená z řemínků kůže / na každém napsáno co se smí / co nesmí a co jen může / tak trochu se stále staví na špičky / tak trochu stále ztrácí kramflíčky / tak trochu od Hašlera / tak trochu od Seiferta / tak trochu je láskou dámy s bílým psíčkem / v žertu vyměněném za závodního chrta / tak trochu na stoják a něco od boku / tak trochu vybírá úroky z úroků / tak trochu se domnívá že v patě tlačí / tak trochu něho obědvá / tak trochu vášně svačí // tak trochu se nepatří / tak trochu se nemá / tak trochu nahatá si po kuchyni běhá / tak trochu ví že má víc než by měla / tak trochu jí hoří i líce / tak trochu myslí jen na půl těla / tak trochu vždycky je / tak trochu nikdy není / tak trochu číhá na věrnost / tak trochu na zatracení" (Čan) (21.04.2022)

Nejprve jsem dlouho otálel. Rusové a muzikál - bez toho se obejdu. Ale po pár minutách mne to zcela strhlo. Malinko jsem měl dojem, že inspiraci autoři nalezli u Formana a jeho Vlasů. Samozřejmě tomu chybí americká dokonalost, ale body tomu přidává nám velice dobře známá politická rovina a u Rusů nebývalá schopnost sebeironie. (14.04.2019)

ŠVIHÁCI mohou připomenout podobné snímky z české provenience Šakalí léta či Rebelové, ale mnohem spíše maďarský muzkál Made in Hungaria. A když se tak ohlížím na tyto filmy, přijde mi vlastně celá ta jejich retro póza strašně povrchní, zbytečná... a nudná. Ó ano, proč nepřiznat, že jsem se u ŠVIHÁKŮ příšerně nudil, což jaksi není divu, vzhledem k délce filmu a prostinkému předvídatelnému ději, z něhož stojí za vypíchnutí jen sekvence zmíněná uživatelem wakage. Točit v 21. století podobné pseudonostalgické spektákly idealizující dobu, kterou často již ani sami tvůrci osobně nezažili, mi přijde přinejmenším zvláštní, a za sebe nemám problém napsat, že současná kinematografie by měla podle mě reflektovat v první řadě naši přítomnost, protože v ní žijeme a nejlépe jí rozumíme. Přičtu-li si k tomu ještě svoji obecnou averzi k muzikálům, těžko můžu jít se svým hodnocením nad 3 hvězdy. (13.05.2014)

"Ten tvůj přítel Borisi je tak krásný, že musí být určitě z NKVD". "Pamatuj, že tento čemodan mám připravený do cely předběžného zadržení" . No a do toho zní americké rytmy a v dešti se utápí elpíčko Elvise Presleyho. Moskva 1956. Nádherná kamera, která snímá šedý život komsomolců a barevný život Pásků. Příběh romantický, politický, tragický, komediální a zvláštní. Profesionalita Rusů v kinematografii mě má neustále čím překvapovat. Jediné, co lze vytknout, je délka. Sergej Garmaš je velmi netradiční sovětský otec ale takového bych chtěl.... (16.07.2012)

Tohle je hodně originální muzikál. I když já bych to ani moc jako muzikál neviděla. Sice se tam často zpívá, ale není to tak přehnané, jak je zvykem třeba v USA. Navíc ty ruské písničky jsou takové, že se hodí do celkové atmosféry a nijak nepřerušují příběh, jako se tak někdy stává. Není to useknuté a nepokračuje se nuceně v řeči, tady je to skvěle vyvážené. Navíc celkový příběh je super a člověk se občas i zasměje. (02.07.2017)