Šviháci

Videl som DC verziu a asi aj preto som sa dlho rozhodoval medzi 3 a 4 hviezdičkami, pretože tých 130 minút bolo naozaj dosť a s blížiacim sa koncom "frajírci" už strácali dych. Výnimkou bola snáď len scéna, kedy Mela vylúčili zo školy, čo bolo jednoznačne najlepšie hudobné číslo z celého filmu. Možno preto, že bolo iné ako ostatné a mal som pri ňom zimomriavky. V prospech filmu hrali ešte živé farby a sympatický herci, takže... "Poslouchej Mele, neposlouchal si moc Charlieho Parkera?" (04.04.2012)

"Ten tvůj přítel Borisi je tak krásný, že musí být určitě z NKVD". "Pamatuj, že tento čemodan mám připravený do cely předběžného zadržení" . No a do toho zní americké rytmy a v dešti se utápí elpíčko Elvise Presleyho. Moskva 1956. Nádherná kamera, která snímá šedý život komsomolců a barevný život Pásků. Příběh romantický, politický, tragický, komediální a zvláštní. Profesionalita Rusů v kinematografii mě má neustále čím překvapovat. Jediné, co lze vytknout, je délka. Sergej Garmaš je velmi netradiční sovětský otec ale takového bych chtěl.... (16.07.2012)

Chm, chm. Stylizace, používání barevných filtrů v duchu padesátkové estetiky (alespoň) ze začátku baví, stejně jako kamera v nezvykle rámujících úhlech. Sympatická je taky mozaikovitost příběhu (i když někteří z příslušníků barevné revoltující mládeže nejsou pro příběh důležití, stejně je nám na moment dovoleno nahlédnout do jejich většinou omšelých domovů) a hlavně to, že ke konci nezklouzává k nějaké laciné kritice politiky (schválně, že by to tak u nás dopadlo?) a spokojuje se s pouhým manifestem individualismu mládí. Nejen díky reakcím diváků na projekci mě napadá, že by se z Pásků cílenější propagací dost dobře mohl stát midcult (teda pokud se o něm dá v rámci žánru mluvit) - zejména díky výtvarné stylizaci. Jenže právě manýra barevnosti, tak okatě dávána do kontrastu s (doslovnou) komunistickou šedí začne postupně diváka iritovat. Nehledě na to, že nemůžete chtít nadšení po člověku, co nesnáší muzikály a navíc zřejmě viděl dlóóuhý režisérský sestřih. (Cinema mundi 2011) (13.03.2011)

Kolegyně Dzeyna to tady řekla dost přesně z hlediska toho zpěvu. Písníčku jsou v kontextu děje, nepůsobí to jak led na sahaře, že tam najednou všichni začnou tančit a zpívat jak kreteni a pak se zase vrátěj k tomu co dělali před písničkou. Muzikál je určen pro mainstreamové publikum, ale moc se líbí, že má i politický názor, který nejvíc vyniká v poslední písničce a ty ruský holky, to teda jsou megakočky. (15.01.2018)

Nejprve jsem dlouho otálel. Rusové a muzikál - bez toho se obejdu. Ale po pár minutách mne to zcela strhlo. Malinko jsem měl dojem, že inspiraci autoři nalezli u Formana a jeho Vlasů. Samozřejmě tomu chybí americká dokonalost, ale body tomu přidává nám velice dobře známá politická rovina a u Rusů nebývalá schopnost sebeironie. (14.04.2019)