Odnikud někam

Statický záběr na kolečka objíždějící sporťák, předlouhá scéna dvou antirajcovních tanečnic, nijaká scéna jízdy v autě, opět pole dance vystoupení, sex s fanynkou, spánek.. a půl hodina je pryč.. Chápu, co tím chtěla Sofia Coppola říct, ale svízelné životní situace mi o poznání víc seděly třeba u Ztraceno v překladu. Prázdnotu života u dvora (Marie Antoinetta) vyměnila za vyprázdněný život u dvora současného – v luxusních hotelech, s obdivovaným hercem. Toho milují producenti i filmoví fandové, obdiv a potlesk diváků na každém kroku ale nezaplní prázdnotu jeho hotelových pokojů. Tam je sám. Režisérky přidušené cvičení na vždy jiné ztvárnění samoty naštěstí rozvíří hercova dcera, jedenáctiletá Clea. Coppola je osobitá, to se musí nechat, ale téhle psychologické drobnokresbě chybí to, co zdobilo třeba zmiňované Ztraceno v překladu. Spontánní scény, lehce zapamatovatelné momenty, lehkost, emoce.. Proto mi tolik vadí, že ve svém čtvrtém snímku moje oblíbená tvůrkyně absolutně kašle na diváka. Žádné vysvětlení, žádné emoce, žádná katarze. Natočila si ho prostě pro sebe.. beru, ale tím pádem si ho měla nechat ve své soukromé sbírce!! (20.08.2011)

Odnikud nikam a o ničem. Sofia Copolla se nechala maximálně unést svým rukopisem a navzdory vděčnému tématu a vcelku příjemné "seberecyklaci" ve mně nezanechala ani špetku emocí (na rozdíl od Smrti panen a Ztraceno v překladu). Chápu, že zdlouhavé statické záběry bez point mají trošku víc přiblížit celkovou realističnost a odlišit film od jemu podobných "lidsky hřejivých" příběhů, ale nakonec se z celého Somewhere stává sled náhodných (mnohdy i zbytečných) miniepizodek, které vyloženě iritují tím, jak se samy berou za artové a jako bychom v nich měli hledat skrytá poselství. Jenže ta tu nejsou a jsem zvědav, kolik lidí si je "odnikud" vyloví...Od dobré půlky filmu už je to vyloženě hádání toho, kdy nastanou závěrečné titulky. Příště už Sofia musí zaručeně přijít s něčím jiným. (06.01.2011)

Rád by som si zažil podobný "Somewhere"... následne napíšem svoje dojmy, pocity, nálady, myšlienky... takto 6-7/10 (dovolím si tvrdiť, že v reále by to bolo o triedu vyššie hodnotenie z viacerých dôvodov). Možno S.Coppola prehovorila niekomu do duše, OmG. Stephen Dorff mi do tejto role sadol, to len tak na okraj. (08.01.2011)

Nečekal jsem, že by Sofia Coppola mohla překonat dokonalé Ztraceno v překladu, ale stalo se. Odnikud někam dotahuje motiv odcizení na samý vrchol. Je to nekompromisní nálož existenciální tísně zakomponované do nejlepšího možného prostředí - genius loci Sunsetu - prostě libec. Dlouhou dobu se mi nestalo, aby se mi film tak trefil do vkusu a současného duševního rozpoložení. Tohle bude ve mně ještě dlouho rezonovat. Uhrančivé, přišlo to odnikud... (15.04.2012)

Záblesk naděje v prázdnotě. Zase jsi mi zlomila srdce, Sofie... Tentokrát něčím, co jsem zvyklý hledat spíš v kontemplativní odnoži evropské kinematografie – dokonale čistými emocemi, které nejsou kontaminovány slovy a zamlžené symboly. Andělské bytosti uprostřed prázdnoty, poetické nicneříkání, vydestilovaný lakonismus filmové řeči. Proč hledat slova, když to jiní napsali přede mnou: odtažitý heartbreak. Na takové se nezapomíná! (15.04.2011)