Nanking! Nanking!

Síla,síla,síla.... něco jako asijský Schindlerův seznam.... dech beroucí kamera a k tomu černobílá... jak já říkávám.. méně barev, více emocí a tady to sedí jak prdel na hrnci.... šílené scény... silné momentu kterými je film prošpikovaný už od samotného počátku.... Velice zajímavé postavy a zajímavý kontrast, kdy to člověk vidí chvíli z pohledu číňanů a poté z pohledu japonců... místy se snaží ukázat že i oni jsou jen lidé, aby záhy tyhle myšlenky zadupal do země nějakým brutálním činem zúčastněných. Rozhodně všem doporučuji.... (09.02.2016)

Působivé zejména pro ty diváky, kteří rádi sledují bojující pěchotu a masové vyvražďování. 1) Vidíme masové vraždění a rozsáhlé přesuny pěchoty, tvořené "žlutými" vojáky - chvíli trvá, než nám dojde, kdo je Číňan a kdo Japonec. Až ve druhé polovině dostane divák příležitost alespoň trochu si vytvořit vztah k některým postavám. Ale dříve, než to stihne, je po nich._____ 2) Vysvětlením historických souvislostí či motivací se režisér nezdržuje. Oprávněně předpokládá, že diváci (přinejmenším čínští) vědí, na co do kina jdou. Už označení samotné události je pro pochopení přístupu k dějinám signifikantní: čínsky jde o nankingský masakr, japonsky o nankingský incident. Podle závěrů Tokijského procesu (analogie Norimberského procesu v Evropě) bylo vyhlazování v Nankingu úmyslné a plánované._____ 3) První půlka snímku na mě působila spíše jako ilustrační obrazy k encyklopedickému heslu: masové vyvražďování, než jako umělecký film (z estetických důvodů černobílý, jak říká režisér)._____ 4) 38letý režisér a scénárista Chuan Lu udělal kus dobré práce, zejména v historické osvětě. Vášnivé reakce vzbudil film nejenom v Japonsku (které odhalení různých kostlivců ve skříni teprve čeká), ale i na domácí čínské publikum, které jen stěží skouslo fakt, že film je vyprávěn z pohledu japonského vojáka a že jedna z hlavních postav filmu je čínský kolaborant. (25.12.2014)

Zatím nejdokonalejší filmové ztvárnění válečných masakrů-vyhlazovací války ... Právě teď po shlédnutí filmu nemám vůbec síly jej nějak víc komentovat ... je mi zle a smutno... Nebudu zde rozebírat nic o skutečných událostech v Nankingu, o tom csfd není ... Pokud mám nějak vyjádřit něco k filmu ... jak jsem již napsal, je mi z toho strašně smutno a cítím obrovskou lítost ... Možná že takový komentář snad i stačí ... Film je dokonale natočen, ale jeho výpověď je téměř k neunesení ... (21.12.2009)

V souvislosti se druhou světovou válkou se člověku vybaví rok 1939, evropský a americko-japonský konflikt. Málokdo však má povědomí o událostech v Asii po roce 1937. Tento opomíjený snímek o u nás opomíjené události se sice, dovolím si tvrdit, drží při zemi, přesto je opravdu velmi zajímavý, kvalitní a hodnotný! Pro mne vedle Welcome to Dongmakgol nejlepší asijský film. (08.08.2011)

Tak toto bola jednoducho sila! Vynikajúci film, o ktorého existencii som nemal ani potuchy (samozrejme, lebo bol vyrobený mimo megatovárne značky Hollywood). Mladý čínsky režisér sa podujal na ťažkú úlohu. Na pozadí individuálneho príbehu japonského vojaka Kadokawu zachytáva strašnú históriu japonsko-čínskej vojny. Vojny, možno z ktorej zverstiev si bral príklad pomätenec Adolf Hitler, ale aj tak nemohol doviesť svoje činy až do takej brutálnosti, aké napáchali japonskí cisárski vojaci počas okupácie hlavného mesta Číny Nanking. 300 - 400 tisíc zavraždených čínskych vojakov (nie zabitých v boji, ale masovo postrieľaných v zajateckých táboroch), 20-80 tisíc pravidelne a účelovo znásilňovaných čínskych žien, dievčat i detí. Kojenci vyhadzovaní z okien a napichovaní na bajonety .... No proste surovosti najhrubšieho zrna ... Ale je to od nás ďaleko, málo sa o tom vie, Japonci to odmietajú, pritom o tom všetci vedia. Vedia, ale nepovedia, resp. "SA" o tom nevraví. Tak, ako o tureckej genocíde arménskeho národa, počas prvej svetovej vojny. Ale keď že chceme mať predsa dobré susedské vzťahy s bývalou Osmanskou ríšou, tak to nebudeme nikde spomínať. Veď predsa platí, zíde z očí, zíde z mysle .... Jedna z hlavných postáv bola i postava nemeckého fašistického vyslanca v Nankingu, zástupcu firmy Siemens, Johna Rabeho. Tento chlapík s hákovým krížom na odznaku na klope saka vytvoril v areáli továrne utečenecké centrum pre obyčajných ľudí, ktorým takto zachránil životy. Aktívne ochraňoval postihnutých Číňanov, zabezpečoval im lekársku starostlivosť a chránil ich pred pred zverstvami japonských vojakov. Bol to taký nemeckočínsky Schindler ... K filmu - vynikajúc kamera, zachytávajúca bezmocnosť zajatcov, čiernobiele zábery do ustráchaných tvárí, neskutočná chudoba, pokora, strach ... To všetko sa podarilo režisérovi vtesnať do dvoch hodín minutáže filmu. Filmu, pri ktorom sa nenudíte. Filmu, ktorý chcete, aby sa už čím skôr skončil. Nie preto, že je slabý. Naopak. Ale preto, aby ste už nemuseli spolutrpieť s tými, ktorým bolo ubližované. Nechcel som to písať priam po skončení filmu, lebo som sa nevedel pri tej hrôze, ktorá mi ešte rezonovala v hlave, sústrediť. Ale aj teraz, na druhý deň, mám z toho silné zážitky. Nedávam tak často plný počet hviezdičiek, ale tu nič iné, ako 5 ***** nemôže byť. PS : teraz už len zohnať film "John Rabe - ctihodný občan Tretej ríše" a poskladať ďalší diel mozaiky tejto, pre nás, neznámej časti histórie vojny. (14.12.2014)