Ikigami

Japonci opět ukazují jejich skvělé nápady ohledně alternativní budoucnosti, kam bychom mohli směřovat, abychom mohli řešit některé společenské problémy. Film od začátku do konce pohltí a nepustí. Ale řekl bych, že nejpůsobivější je přeci jenom první půlka filmu, kdy příběh posledního dne muzikanta Tanabeho Tsubasy mi přirostl k srdci nejvíc. Celkové výborný film, který určitě stojí za to. První půlka dokonalá, druhá „jen“ velmi nadprůměrně dobrá. Skvělý film. 80% (02.03.2010)

Chvíli jsem bojoval s námětem, který mi přišel drobet nesmyslný. V tom, jak má zdejší dystopie úspěšně fungovat, totiž nevidím úplně přesvědčivý kauzální mechanismus. Pak jsem to ale nechal plavat a nechal se strhnout působivým, dojemným zpracováním prvního příběhu, při jehož vyvrcholení jsem měl takřka slzy v očích. V následné hodině jsem čekal jeho rozvedení, něco na způsob zažehnutí revoluce proti systému pod symbolem Michishirube protest-songu, ale ono prd. Místo toho jsem dostal dvě povídky, z nichž především ta poslední (o slepé dívce) je výrazně slabší, v podstatě obyčejné citové vydírání. Jako celek hodně nevyvážené, ale minimálně ten úsek s hrdinou-hudebníkem je top. (26.08.2014)

Vize antiutopické společnosti s mnoha kafkovskými rysy je zde ilustrována na třech příbězích, a tak má film vlastně tři emocionální vrcholy. A je pravda, že hned ten první je asi i nejintenzivnější. Sepětí těchto příběhů není tak těsné, film se díky tomu dotýká celé řady témat, nicméně i tak drží dostatečně pohromadě, a to především díky ústřednímu motivu jakési novodobé predestinace, která vše rámuje a propojuje. Opravdu zajímavý snímek. (21.11.2010)

U takto vyhrocených premis dystopie trochu záleží na tom, jak je přijmete (není to žádný akční masakr jako Battle Royale, nestačí se jen vézt povrchně na vlně nekorektní likvidace nevinných). A to pro mě byla malinko slabší stránka, protože než jsem se zbavil vnitřních protestů proti kulhající logice a začal vychutnávat příběh, trvalo to zhruba hodinu. Zajímavé je, že na jednu stranu se jedná o karikaturu současné společnosti ad absurdum, a ubližování jedincům systémem je subjektivně odsuzováno. Ale na druhou stranu je idea "ten, komu život může být odňat, si ho pak dokáže patřičně vážit", na které je tato dystopie postavena, všemi jednotlivými osudy dost potvrzena. Emocionální, zajímavé a silné. (11.11.2012)

Občas si říkám, kam Japonci na ty originální zápletky chodí. Dost neobvyklé pojednání na téma obětování, strachu a prosperity jež na tom stojí, s nemalou dávkou emocí a svědomí k tomu. Upřímně si dokáži představit, jak by se z tématu dalo vymáčknout o dost více, první dva příběhy mne zcela nadchnout nezvládly, nicméně závěr se povedl a ten poslední příběh na téma Sakura mi již vehnal slzy do očí. Kdo z nás nenadává na práci, ale chtěli byste dělat tohle? Na to bych vážně neměl žaludek. 72% (01.02.2020)