Coco Chanel & Igor Stravinsky

Ještě, že je Stravinského hudba tak silná, jinak si "tohle" nezasloužil. Kounen postavil schéma - génius mezi dvěma ženami - a monotónně jej pořád dokola opakuje v různých variacích celý film, podsouvá ho do motivací jednání, do hudby i do práce C. Chanel. Jenže emocí je tu minimum a scénář k nim ani nedává žádnou příležitost - buď celé té "hře" na Stravinského a Chanel uvěříme, nebo ne. Mně se to nepodařilo, místo Stravinského jsem pořád jen viděl Mikkelsena i s tou jeho huhlavou ruštinou, která z neznámého důvodu nepokročila příliš daleko za "da". I postava upovídané Coco (jistě, někdo v tom filmu musel mluvit, když se k tomu ruský komponista neodhodlal :) nedávala příliš prostoru k empatii. Všimněte si však, že jakmile začne hrát Stravinského hudba, třeba jen jako podkres bezeslovným scénám, začne úplně jiný a mnohem silnější film. Těch prvních patnáct minut filmu ilustrujících "slavnou" premiéru Svěceného jara je proto neskutečný zážitek - a to bez obou hlavních hrdinů a téměř bez jakéhokoliv slova... P.S. Vážně se spolu manželé Stravinští dorozumívali pouze v holých větách? A kolik kliků přesně dělal polosvlečený Stravinskij před snídaní? Musím zjistit v nějaké monografii :-) (30.08.2016)

Filmy o osudech slavných skladatelů mám moc rád a Kounen se to pokusil pojat opět trochu jinak, což byla možná chyba. Obě hlavní postavy jsou zde totiž jenom tak lehce načrtnuty a když už se zdá, že režisér půjde víc do hloubky, tak zbytečně odbíhá k několika zbytečným scénám-jako je třeba ta s Chanelem No.5. Jinak jde ovšem o příjemně tichý film s množstvím hudby a krásnou "plovoucí" kamerou. (22.06.2011)

Tento film je jedním z důvodů, proč má HD smysl. Ne, že by tu šlo o speciální efekty, jde jen o zobrazení interiérů, ale oprvdu skvělé. Záběry ve vile, kde Stravinsky pracoval byly impozantní, místy až kýčovité. Samotné drama bylo lehce nadprůměrné, ovšem opět se silnou kamerou v zádech a oběma hlavními protagonisty před objektivem. Mnoho zůstalo nevyřčeno a mnohé nepochopeno, ale pozor, tak to mělo být, a tak to také zůstalo. Komu se to nelíbí, holt musí příště sáhnout do jiné přihrádky. Já dávám 80%, 20% z toho za obrazové zpracování. (15.09.2011)

U nás téměř neznámá Anna Mouglalis si Coco zahrála s glaciálním klidem a svým elegantním vystupováním vypadá jako by modeling vyměnila za herectví jen kvůli této roli. Je mnohem přesvědčivější než Tatou ve filmu Coco Chanel. Počáteční Svěcení jara se jeví jako úmorné, když film dál plyne v pomalém tempu komorního dramatu. Vztah Cannel a Stravinského je monotématickým filmem možná záměrně nadhodnocen, efekt amour fou tu zkrátka není, ale snímek dokáže být docela podmanivý, vizuálně přesvědčivý, temně melancholický a prostý manýrismu. Odpovídá tak modernímu světu který Channel spoluvytvářela. Coco Chanel & Igor Stravinsky s image festivalového filmu nemá dokonalý scénář a k neduhům patří i bolestně mechanická mise en scène, ale ve srovnání s filmem od Anne Fontaine je tohle pravá nefalšovaná haute couture. Produkce: Eurowide Film Production (22.11.2020)

Není 63% trochu moc?! Prvních 20 minut bylo úmorných a vůbec mě nebavily.. A popravdě nechápu, jak někoho může bavit sledovat trapné divadelní vystoupení, při kterém lidé hromadně opouštěli sál a bučeli.. Pak nastala pro mě jediná zajímavá část filmu, kdy se Coco seznámila s Igorem, ale potom už to šlo z kopce.. To mi autor opravdu chce tvrdit, že Coco Chanel byla robot naprogramovaný jen na 3 věci - šití šatů, čichání k voňavkám a sexu? Absolutně žádné city, byla chladná a nevěřila jsem jí absolutně nic, co udělala.. To měla být láska?! Kde? Pokaždé, když byli s Igorem sami (bez jeho ženy), rozepla mu kalhoty a prostě si to s ním rozdala.. Žádná romantika, vášeň, nic.. Bylo to vulgární a hnusné.. Ty hvězdičky jsou pouze za Igorovu manželku, která podle mě byla ve filmu jediná normální, lidská a sympatická.. Jinak se mi film sám o sobě vůbec nelíbil.. (30.01.2012)