Osm a půl

Felliniho originálny pohľad na riešenie osobnej krízy muža stredného veku. Proces riešenia - ťažký, ovplyvňovaný rôznymi faktormi, napr. kresťanskou výchovou, zážitkami z detstva a z minulých rokov, ženami....... Podľa mňa je spracovaný s vysokými umeleckými ambíciami režiséra, ale príliš časté a bezhraničné striedanie reality, spomienok a predstáv pôsobí na diváka skôr komplikovane a chaoticky ako umelecky. Výsledok riešenia - našťastie správny. Taký, ako som dúfala, že bude. Potešilo ma, že je to film o pochopení zmyslu života, o morálnych zásadách a o vernosti (aj keď to spočiatku vyzeralo všelijako). Inak by bol tento zvláštne chaotický film iba bezduchým pokusom o umenie a pre mňa zbytočná strata času. (13.02.2010)

Nemám na to. Ne snad inteligencí, vkusem nebo rozhledem, nýbrž zcela jednoduše nedostatkem zkušeností a let. Tento film je, pokud mohu usuzovat, tou nejtrpčí fackou pozitivisticko-hedonistickému přístupu k životu, ale nejen tomu - vlastně vší intelektuální práci a námaze, která sama o sobě nejspíš nakonec nebude cílem, i když by se zaň tak ráda prohlásila a je mnohými tak často prohlašována. To není prázdnota nicoty, ba ani prázdnota nesmyslně překypělého rozletu. To je ta nejsmutnější prázdnota plného života inteligentního člověka, jež musela Felliniho stravovat stále neodbytněji. Pryč s ní! Tenhle film ať mi navždy zůstane jenom neobyčejně působivou výstrahou! (04.06.2005)

Jedna z mnohých postáv filmu hovorí, že keď režisér nenadbieha svojmu divákovi, tak jeho film nemá zmysel, pretože ostane nepochopený. Fellini s týmto očividne problém nemal, natočil film iba pre seba a filmových kritikov a my môžeme iba tušiť, alebo donekonečna záber po zábere rozoberať jednotlivé roviny filmu. Celok zhruba pochopíte, ale pre mňa je problém v tom, že daná téma ma nezaujala a chýbal mi nejaký styčný emocionálny bod, kde by som sa chytil. Takto to bola dosť ťažká nuda. VIDENÉ ZNOVA: Ak by každý režisér, ktorý má pocit, že nevie, čo povedať a vznik nového filmu bude iba ďalšia lož v jeho živote zrušil jeho natáčanie, bolo by ich podsatne menej a nemusel by som tráviť toľko času selektovaním toho, čo chcem vidieť. Potom si budem môcť pozrieť viac krát aj klasiky, ktoré opätovné pozretie priam vyžadujú. Ako napríklad 8 a pol. Možno je to príliš dlhé, ale Fellinimu sa podarí dostať stav Quidovej mysle a duše aj do tej vašej, nemusíte ani vedieť čitať jeho myšlienky. Je film zábava či umenie, autorská výpoveď, alebo byznis? Všetko a dokonca v jednom. (13.08.2009)

Felliniho alter ego ve filmu hořce přemítá: "Měl jsem dojem, že mám co říci. Cosi velmi prostého. Chtěl jsem natočit film, který by byl užitečný všem." Potíž je v tom, že na konci projekce diváka možná napadne jiná replika, která rovněž zazní: "Vůbec nemám co říct, ale stejně to povím." S odstupem let je zřejmé, že podstatnou část tvorby Fellini točil vlastně o sobě, svém životě, svých představách a problémech. Fascinace sebou samým je jasně cítit z každého záběru 8 1/2. Fellini tehdy procházel tvůrčí krizí, bezradně tápal nad tím, jak realizovat látku, kterou zamýšlel natočit. Udělal tedy úkrok stranou a z nouze vznikl film o režisérovi, který - no schválně jestli uhodnete. Psát a točit sám o sobě je jednoduché, člověk má informace z první ruky, nemusí dělat kompromisy a hádat se se scénáristou. Fellini se na sebe sice dívá s ironií, ale už ne s odstupem. Ve snímku jde o tvůrce, který je obdivován, umělce, co je středem pozornosti, a na toto afrodiziakum slávy si už zvykl a dělá mu dobře. Slavný italský režisér nikdy neměl příliš v lásce nůžky a nutno uznat, že stříhat sám do sebe by mohl jen blázen. Výsledek je pro mě vyčerpávající, panoptikum postav kolem génia mě záhy začalo otravovat a nebyl jsem schopný, přes nejlepší snahu, dát 8 1/2 v tahu - vyšel mi na dva večery. Na konci nepřišla nějaká katarze, spíš úlevný pocit, že už to mám konečně za sebou. Klasik nechť promine, ale více než dvěma hvězdičkami ho neodměním. Ostatně - sám se sebou si užil víc než dost. Celkový dojem: 40 %. (11.11.2014)