Osm a půl

Môj prvý a na dlho aj posledný maestro Fellini. Tento film som pozeral s asi desiatimi prestávkami počas dvoch týždňov, lebo keby som to mal skúsnuť na jeden krát, tak by som to fakt nezvládol. Už takto to bolo riadne sebatýranie, aké by som neprial ani väzňom v Guantaname. Nepokladám sa za blockbusterového diváka, mám rád umelecké filmy aj európsku produkciu, no na film mám jednu základnú požiadavku, aby mal nejaký dej, aby to o niečom bolo a niekam to smerovalo. Toto je jedna veľká nuda bez hlavy a päty, tých 138 minút pôsobilo ako 1380 minút. Ak toto niekto považuje za umenie... ja teda nie. Za hercov a formálnu stránku 40%. (17.04.2004)

Ušlechtilá nuda, povýšená hereckým výkonem Mastroianniho na vyší level. Současně velmi osobní film, rozvíjející pestrou paletu námětů (hledání štěstí v životě, tvůrčí proces a jeho krize, vztah k ženám, hledání harmonie v osobním i profesním životě...), v němž nechává režisér nahlédnout do svého výjimečného světa. Komplikovaná podívaná, která není pro každého a která leccos prozrazuje o tom, jaké to je být světoznámý režisér. UPDATE 13. 10. 2015 - Sledovat podruhé tuto artovou libovku od mého velkého oblíbence Felliniho s ještě větším oblíbencem Mastroiannim v hlavní roli pro mě bylo naprosto úchvatným zážítkem. Film jsem měl nově možnost zhlédnout v digitálně restaurované verzi a naprosto mě to dostalo - ten film vypadal, jako by ho natočili včera! Nikde jediný škrábanec, šum, absolutně nic - dokonalá obrazová kvalita, která jen umocnila požitek z celého filmu. Film jsem sledoval zdánlivě nezúčastněně (dokonce jsem se ani nesmál jeho vtipům jako zbytek kina), ale o to víc jsem si vnitřně užíval možnost být zase na chvilku v tom báječném černobílém světě, v němž mi je tak dobře, a kde znovu ožívají všechny ty krásné ženy, nádherná auta a můj nejmilejší herec vůbec. Dozajista to není film pro každého - většinu nenáročných diváků by mělo dostatečně odradit, že je to 52 let starý film v italštině, který nemá v podstatě žádný děj a který musí většina lidí prostě prozívat nudou - ale na to snad není třeba dvakrát upozorňovat. Původní 4 hvězdy zvedám na maximum, hluboce přesvědčen o uměleckých kvalitách tohoto filmového skvostu. (12.08.2012)

Ja sa skor priklanam ku komentarom uzivatelov Djkoma alebo Radya, lebo tiez som sa znazil pochopit, o co vlastne v tomto filme slo, ale bolo to velmi tazke a to som mal stastie, ze som nebol unaveny, lebo by som urcite zaspal. Ja osobne mam radsej komercnejsie filmy, ale dokazem byt otvoreny aj tazsim filmom, ale drama 8 1/2 bola na mna az prilis narocna a zbytocne dlha. Myslim, ze najkrajsie to vystihol Cival v komentari: "Já vím, o čem chceš vyprávět. O zmatku v nitru člověka. Ale musíš to říct jasně, aby tomu lidi rozuměli.“ No a ani tak neslo o to, ci som tomu rozumel, lebo aj keby som tomu rozumel, bolo to proste prilis nudne. Zatial som od Felliniho videl AMARCORD (1973) a SILNICE (1954) s Giuliettou Masina, ten posledne menovany sa mi pacil z jeho filmografie najviac... 22.07.2010 ________ Marcello Mastroianni - (Guido Anselmi) +++ Claudia Cardinale - (Claudia) +++ Anouk Aimée - (Luisa Anselmi) +++ Sandra Milo - (Carla) +++ Rossella Falk - (Rossella) +++ Barbara Steele - (Gloria Morin) +++ Hudba: Nino Rota +++ (22.07.2010)

Skvostné. Jen opravdový génius je schopný tvůrčí krizi přetavit v takový film. O čem ten film je? O čem ten film bude? To je otázka, která nepřestává hlavního hrdinu Guida Anselmiho pronásledovat až do jeho konce... A on ten film JE skutečně pouze o tom, o čem ten film bude. O čem bude Anselmiho film, který v samém závěru je i není. "8 1/2" patří k nejkomplexnějším narativním filmům, jaké jsem měl tu čest vidět; natolik se v něm prostupuje "realita", "sen" a "vzpomínka", že je takřka nemožné určit jejich přesnou hranici. Ale právě o to tu běží – jsem přesvědčen, že Marcello Mastroianni a jeho postava je ve filmu jakousi vizualizací samotného tvůrce, který sžírán pochybami usiluje o všeobsahující film. O skutečně zásadní dílo. A cítí, že cesta k tomu nevede skrze "zástupný" příběh, ale skrze přímé pojmenování a vyprávění svých vzpomínek, vizí, tužeb... Tuto domněnku potvrzuje unikátní vypravěčský postup, kdy Fellini "předvede" scénu z rodícího se filmu Guida Anselmiho a vzápětí ji nechá komentovat buď samotného Guida, nebo některou z postav. Vzniká tak dojem, že "8 1/2" je filmem, který vypráví sám o sobě. V žádném případě to však není film sebestředný – nebyl by to Fellini, aby ze svých pochyb nedokázal stvořit univerzální obraz tvůrčí nejistoty, marnosti (zde tematizované gigantickou konstrukcí kosmické lodi) i vzepětí. "8 1/2" chápu jako film, který popisuje svůj vlastní vznik, který nahlíží do nitra svého tvůrce, který si geniálním způsobem hraje s fenoménem "filmu ve filmu". Pokud si za Anselmiho dosadíte Felliniho a za jeho těžce se rodící dílo film "8 1/2", dostane se do komplexní a strhující hry symbolů, náznaků a imaginativních momentů, které dohromady tvoří nádherné a vizuálně neobyčejně pitoreskní dílo, jaké mohl stvořit jen jediný člověk... To, oč usiluje Anselmi, se Fellinimu zdařilo. Lépe řečeno, zdařilo se jim to oběma. Věčná škoda, že dnešní filmaři nemají takto plodné deprese... (02.04.2004)

Geniální a stresující skvost. Po celou dobu snímku sledujeme postavu Guida Anselmiho (vynikající Marcello Mastroianni), coby slavného režiséra, který prochází krizí středního věku - má problémy s manželkou, zvědavci ho neustále pronásledují a vyptávají se, o čem film bude- (?) (to ale neví ani sám Guido) A aby toho nebylo málo, ještě rád pluje mezi realitou a snem a vzpomíná na dětství. Musím pochválit jak vizuální stránku, kameru, tak i režii Federica Felliniho. Úvodní část je dokonalá! (04.03.2011)