Osm a půl

Nemám na to. Ne snad inteligencí, vkusem nebo rozhledem, nýbrž zcela jednoduše nedostatkem zkušeností a let. Tento film je, pokud mohu usuzovat, tou nejtrpčí fackou pozitivisticko-hedonistickému přístupu k životu, ale nejen tomu - vlastně vší intelektuální práci a námaze, která sama o sobě nejspíš nakonec nebude cílem, i když by se zaň tak ráda prohlásila a je mnohými tak často prohlašována. To není prázdnota nicoty, ba ani prázdnota nesmyslně překypělého rozletu. To je ta nejsmutnější prázdnota plného života inteligentního člověka, jež musela Felliniho stravovat stále neodbytněji. Pryč s ní! Tenhle film ať mi navždy zůstane jenom neobyčejně působivou výstrahou! (04.06.2005)

Po prvním shlédnutí jsem byl docela zaskočen a příliš nevěděl, jak se k tomuto snímku mám vlastně stavět. Fellini sledování nijak neusnadňuje a rozlišit, co jsou sny, co jsou představy, co jsou vzpomínky na dětství a co je vůbec realita, může být pro nepřipraveného diváka, poněkud fatální problém. Ovšem napodruhé, když už jsem věděl, do čeho jdu, mě čekal interesantní umělecký zážitek. Skutečně výborně zobrazená tvůrčí a osobní krize. Hlavní hrdina, Guido Anselmi, je slavný režisér, jehož producent mu důvěřuje a velkoryse produkuje jeho další film, ale Anselmi sám neví, co točit, o čem ten film vlastně bude. „Snažím se lidem říct něco důležitého, i když nemám co říct.“ Každý od něho chce další vytříbený film, Anselmi je však nejistý sám sebou a útočiště se snaží najít u žen. Avšak ani u manželky Luisy, ani u milenky Carly a ani u krásné herečky Claudie nenajade útěchu a svou ztracenou sebejistotu. Závěr znázorňující velkou tiskovou konferenci, na které je Ansalmi zaplavován otázkami novinářů za zvuků Wagnerovy Jízdy Valkýr je skutečným vrcholem tohoto geniálního filmového díla. (27.05.2005)

Filmová bolest hlavy a duše složená do mozaiky eruptivních nápadů a myriády filmařských postupů, přesto brutálně ubíjejících. Krizová migréna (hrdinova, autorova) se dokázala přenést i na mně, a to po necelých dvaceti minutách filmu. S 8 1/2 mám totiž jeden seriózní problém - podle mého nefunguje jako celek, ani trochu. Snění v bdělém stavu, surreální výjevy, symbolika, to všechno dokáže upřímně nadchnout (té mazané nápaditosti!), ale brzy se začne celé tohle pouťové schéma opakovat, filmu díky tomu dojde dech a ze zbytku se tak stává jen mistrovsky podané potácení se od desíti k pěti - lakonicky řečeno: nuda. (27.07.2008)

V roku 1963 by už Fellini mohol natočiť asi čokoľvek, sláva bola dávno zabezpečená aj posmrtne. A presne taký mi príde tento snímok, také čokoľvek. Ja viem, že správna rozumbrada a artová duša bude ospevovať, to čo je ospevovať nutné. Lebo ak natočíš blbosť, môžeš stále povedať, ale veď takúto blbosť, pardon umenie, natočil aj Fellini a ja sa len inšpirujem. A tak sme v začarovanom kruhu, je to také perpetuum mobile na umenie. Nehodnotím film ako úplnú hlúposť, ale že to nudí, že je to zlepenec nudných dialógov a že z tej slávnej Claudie sa tu dočkáme len osem minút, to nepopieram, že je sklamaním. Samozrejme tomu pravému pôžit-károvi na konci vypadla od úžasu slina a nebolo to z tej Claudie, ale domnievam sa, že väčšina divákov, čo proste chce vidieť aspoň priemerný film, to do konca ani nedá. (24.04.2024)

Film má samozřejmě několik úžasných momentů (úvodní "létací" scéna, milostné laškování režiséra s milenkou), zcela určitě je třeba pochválit výběr hereček a to ne jen pro jejich vzhled, prvotní nápad i vizuální zpracování. Jako celek mě však film nějak zvlášť nezaujal a největší vinu za to dávám dlouhé stopáži. Snímek je totiž tak "silný" a svým způsobem jiný, že se to jednak nedá unést, jednak se do něj vkrádá ani ne tak nuda, jako spíše nepochopení a postupně pak již nezájem. Jak píšu, mnohé scény jsou samostatně a samy za sebe až úchvatné, ale film jako celek jim dost ubírá. Docela bych souhlasil s Civalem, Radyo i Mattym. (11.05.2013)