Amarcord

Felliniovský pohled jednoho roku na život v italském maloměstečku ve třicátých letech. Temperament, zlobení, dřina, smích, slzy, zamilování kluků, životní ztráty i nálezy, láska i čistý sex a pomalý příchod fašismu, to vše okouzlujícím pohledem tohoto legendárního pána, doprovázeno typicky italskou hudbou.A teď už vím, co u nich znamená, když vzduchem poletuje chmýří..... (14.08.2013)

Sociální kritika schovaná za autorovy vzpomínky na mládí vždycky dodá diváku nadhled a shovívavost nad zobrazovanou společností... Všichni hrdinové mají své chyby, většina obyvatel Felliniho rodné Rimini se většinu dne jen 'po italsku' povaluje na ulicích, hledají jen zábavu, partnery, sex, dobré jídlo a pití. Útržkovité paměti vyprávěné jakoby s nostalgickým úsměvem ve tváři režiséra však všem těmto postavám dodávají pocity a duši, mnohý divák se s nimi jednoduše ztotožní.. Přes všechen dobrovolný chaos jejich životů, pomalé jednání a sálodlouhé rozhovory o ničem, obdivuje celkovou pospolitost jejich života, komunitu, kde jsou všichni bez anonymity propojeni a nikdo se nezdá být stranou. V městečku, kde na jaře poletuje chmýří a v zimě padají vločky sněhu. Stejně, jako kolem nás poletují Felliniho vzpomínky. Jen mě mrzí, že zůstávají každá sama a pevnou sněhovou kouli se z nich vytvořit nepodařilo... (23.06.2011)

Tohle je (filmové) pohlazení po duši. Tady jsou jakákoliv slova naprosto zbytečná, tohle se musí (pro)žít, (pro)cítit. Nostalgická tragikomedie ve vší kráse a Felliniho (autobiografické?) vzpomínání na dospívání dětskýma očima (tj. plné jemnosti, hravosti, laskavého humoru, kdy z každého záběru je cítit (filmařův) nesmírný obdiv (vřelý cit) ke všem jeho postavám na straně jedné a dospělého pohledu (nahlížejícího pod tu laskavou slupku) a ukazující jakoby mimochodem v náznacích, (ale za to jasně čitelných), ten tragický podtext. Musím jednoznačně konstatovat, že jsem Fellinimu nesmírně vděčen, že samotný závěr pojal formou nostalgického nádechu z úvodu, protože jsem si (téměř) jistý, že každý jiný „bych nepřežil“. P.s. stejně jako uživ. Radek99 i já měl pocit „dejavu“, jako bych byl svědkem zfilmování (nevydaného) románu B. Hrabala a za režisérskou stoličkou sedělo dvojče J. Menzela. Jak je vidět, život (v určitém časovém úseku), byť s pár odlišnostmi (typickými pro danou mentalitu) je stejný, ať už se jedná o jakoukoliv národnost. (20.02.2012)

Tento film je vlastne prvý, ktorý som mal možnosť od tohto filmového mága vzhliadnuť celý. Musím povedať, že na máloktorom filme je vidieť s akou veľkou láskou je nakrútený a Amarcord patrí práve medzi takéto filmy. V prvom rade sa Fellinimu podarilo úžasné vykresliť atmosféru dobu, jej nevinnosť a zároveň osudovosť v obrazoch rastúceho fašizmu a zaslepenosťou tejto ideológie v kontraste s množstvom humorných a komických situlácii z mladosti. Najviac som sa pobavil na úžasnej hádke typickej talianskej rodiny v kuchyni (podľa mňa najlepšia scéna s filmu), okrem toho sú tiež nezabudnuteľné čuranie v triede a prsia pani trafikantky. Čo však spôsobilo to, že film tu má ZATIAĽ odomňa 4*? Je to akási občasná rozvláčnosť deja najviac citeľná v druhej polovici filmu, kedy sa miestami zdá, že Fellinimu dochádza dych, čo je možno spôsobené, že sa venuje viac závažnejším témam. Film taktiež nemá v podstate žiadnu hlavnú postavu čo tiež považujem skôr za mínus. Amarcord sa zvykne porovnávať s novšou Malenou, ktorá však býva hodnotená ako menej vydarená oproti Amarcordu. Pre mňa osobne však toto tvrdenie neplatí i keď nepopieram, že raz sa jej možno tento film vyrovná. (29.04.2008)

Felliniho nostalgické spätné ohliadnutie sa na svoje detstvo a mladosť, plné humorných situácií a sympatických postavičiek. Z pohľadu dnešného diváka pôsobili možno dosť karikatúrne, ale verte mi... v tých časoch poberali plnú vážnosť. Najviac sa mi páčila prvá polovica, ktorá sa zameriava hlavne na také obyčajné chlapčenské výmysly, darebáctva a školu. Druhá polovica je už o trochu vážnejšia, je v nej menej humoru a komických osviežení. Aj keď na druhú stranu scénky so strýkom z ústavu stáli vážne za to. 75/100 (05.12.2015)