Amarcord

jde o moje druhé setkání s Felliniho filmem. Stále se snažím hledat pro mě zajímavá díla i ve starších tvorbách slavných režisérů. Tohle však taky nebude to pravé. Afektovaná italská mentalita a "machoidní" chování chlapů mi nějak nesednulo, i když film je dobře postaven a výrazově (kamera, hudba a výprava) je silný. Svoji poetiku to mělo a připodobnil bych to Hrabalovi - kdyby byl Ital, tak by jeho povídky byly nejspíš v tomto duchu. Prostě figurky italského maloměsta citlivě podané a s lidskostí. Stylově hodně nadprůměrné, ale výsledný dojem na mě jen snad trochu silnější 3hvězdičky. [ PŘÍBĚH: 2 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (05.01.2012)

Kdesi jsem tu zahlédl připomenutí Menzelových Postřižin, a je to podnětné srovnání. Menzel si podobně libuje v nostalgii starých časů. Jenže nebyl tak sebestředný, aby světu představil svoje vlastní vzpomínky. Většina lidí dokáže hezky vzpomínat na staré časy, ale je to zajímavé právě jen pro ně a jejich blízké. Aby to bylo doopravdy poutavé, musí se věci chopit mistr vypravěč. Menzel adaptoval Hrabala. Fellini nekriticky vystačil s rodinným albem. Asi se mu ta práce líbila, filmařem byl nepochybně dobrým, ale jako vypravěč je vedle Hrabala pouhým diletantem. --- Nemám žádnou radost z toho, že se mi nelíbí tento všeobecně vysoko ceněný film. Ale nemůžu si pomoct, Felliniho příběhy a postavy jsou sice milé, ale beznadějně všední. Kdepak Hrabalovo pábení! Tohle je jen taková hezká nuda. (09.10.2011)

Fellini mě nikdy nelákal - toto bylol mé první opravdové setkání s tímto režisérem a dost velké zklamání. Film mě spíš nudil, i když obrázky z Felliniho dětství byly podány barvitě a autenticky, zaujalo mě jen pár z nich, ostatní byly takové omáčkovité, výplňovité - nakonec jsem byl rád, že film skončil - a ten konečný pocit, který jsem zřejmě měl cítit jsem právě kvůli tomu necítil. Amarcord mi připomíná novější italský film Bio ráj doplněný příběhy Homolkovic rodiny (kdyby byli Homolkovi italové). Připomněl mi i film Malena (ale ten byl taky nic moc). Tři hvězdičky dávám za některé pěkné scény (sníh, chmýří, veselá sexuální scéna s paní trafikantovou, páv) a za pěkně zahrané postavičky, jinak spíš průměr... 6/10 (30.05.2006)

Jediná větší výtka směřuje k Felliniho mechaničnosti, s kterou dobýval svět. Amarcord naštěstí není tak smutně prázdný, jako Sladký život, protože téma evidentně k režisérovi hovořilo. Stále je to film epizodický, plný karikatur a zkratek, ale je v tom tentokrát jakási italská vitalita, vzdálená Mastroianniho strnulému pisálkovi. Jenže pohon je pořád stejný: rodina, dospívání, církev, automatizované motivy podávané ve stejné formě, až se sám Fellini jako režisér ztrácí. Z jeho kariéry se stal hlavně ten velký font, co na plakátu oznamuje další břitkou fresku, soubor předvídatelných vlastností, které slouží jen k tomu, aby obohatily filmografii v hezčím a malebnějším kabátě. Proto se chodilo do kina "na Felliniho", chodilo se na skandál. Jak nuceně a trapně zde působí scéna s obézní trafikantkou, která možná odhaluje Felliniho zvrácený vkus, ale hlavně generuje další šeptandu o obscénním filmu bez zmínky, jak je zbytek poetický a skvělý. (30.06.2012)

Musel jsem se tím prokousávat nadvakrát, Fellini mě svým sledem náhodných rádoby vtipných scén skoro unudil k smrti. Opravdu nechápu ceny akademie a vlastně jakoukoliv cenu. Třeba mi to někdo někdy vysvětlí, já se o to podruhé už pokoušet nebudu. Asi jsem už příliš zdegenerovaný hollywoodskou filmovou mašinerií, ale s nálepkou "barbar" na čele kvůli tomu chodit nebudu. (26.02.2013)