Amarcord

Už jsem si myslel, že Fellini opravdu nebude pro mě, ale tohle je film, který mi sednul a skutečně to není jen kvůli velkým ňadrům. Líbilo se mi tohle celkem lidské pojetí toho, jak je možné dospívat, navíc se scénami, které ani v současných filmech moc neuvidíte. Uvolněnost lidského života v kontrastu s dobou, která měla společnost přivést do smrtící křeče. (23.09.2015)

Jediná větší výtka směřuje k Felliniho mechaničnosti, s kterou dobýval svět. Amarcord naštěstí není tak smutně prázdný, jako Sladký život, protože téma evidentně k režisérovi hovořilo. Stále je to film epizodický, plný karikatur a zkratek, ale je v tom tentokrát jakási italská vitalita, vzdálená Mastroianniho strnulému pisálkovi. Jenže pohon je pořád stejný: rodina, dospívání, církev, automatizované motivy podávané ve stejné formě, až se sám Fellini jako režisér ztrácí. Z jeho kariéry se stal hlavně ten velký font, co na plakátu oznamuje další břitkou fresku, soubor předvídatelných vlastností, které slouží jen k tomu, aby obohatily filmografii v hezčím a malebnějším kabátě. Proto se chodilo do kina "na Felliniho", chodilo se na skandál. Jak nuceně a trapně zde působí scéna s obézní trafikantkou, která možná odhaluje Felliniho zvrácený vkus, ale hlavně generuje další šeptandu o obscénním filmu bez zmínky, jak je zbytek poetický a skvělý. (30.06.2012)

Asi tak, nechápu to vysoké hodnocení, jež se tomuto snímku dostalo. Pro mě je Amarcord předlouhou nudou, které se prý mám obdivovat, jelikož odborníci říkají, že se jedná o výborný film. Naštěstí nejsem odborník, tak si mohu říkat, co chci. Amarcord mě nebavil, nepostřehla jsem v něm prakticky žádný děj a pouze z úcty k panu režisérovi, který mě svými jinými filmy potěšil, ho neřadím po bok amerických béček. (27.03.2012)

Ty 4 hvězdy jsou mírně nadsazené, nechci tím ale naznačit nic jiného než to, že Amarcord mě jednoznačně zaujal nejvíc z toho, co jsem od Felliniho viděl, má spoustu vtipných momentů, záživných situací, vynikající hudbu a charakteristické (a rovněž charismatické) hlavní a některé vedlejší postavy. Ale přesto si prostě nemohu odpustit několik jízlivých poznámek. Jde o sledy více či méně nenavazujících situací a scén, které mi dohromady dávají jeden nenaolejovaný a neopepřený celek. Opět postrádám nějaký silnější a zásadnější příběh, než popis života za určité doby a na určitém místě a to, co je podle mě nejdůležitější, je to v podstatě úplně to samé, jako jsem viděl od Felliniho minimálně dvakrát (z třech předchozích filmů), jen s tím rozdílem, že Amarcord je očividně režisérův vrchol plný nápadů, myšlenek a zábavy (překonávající v tomto ohledu jeho ostatní projekty na plné čáře) a to mi dává jasný podnět proto, že nemá smysl od Felliniho sledovat už cokoliv jiného, podnět, který (nutno říci) jsem tedy přiliš neuposlechl :-) (30.05.2006)

Kdesi jsem tu zahlédl připomenutí Menzelových Postřižin, a je to podnětné srovnání. Menzel si podobně libuje v nostalgii starých časů. Jenže nebyl tak sebestředný, aby světu představil svoje vlastní vzpomínky. Většina lidí dokáže hezky vzpomínat na staré časy, ale je to zajímavé právě jen pro ně a jejich blízké. Aby to bylo doopravdy poutavé, musí se věci chopit mistr vypravěč. Menzel adaptoval Hrabala. Fellini nekriticky vystačil s rodinným albem. Asi se mu ta práce líbila, filmařem byl nepochybně dobrým, ale jako vypravěč je vedle Hrabala pouhým diletantem. --- Nemám žádnou radost z toho, že se mi nelíbí tento všeobecně vysoko ceněný film. Ale nemůžu si pomoct, Felliniho příběhy a postavy jsou sice milé, ale beznadějně všední. Kdepak Hrabalovo pábení! Tohle je jen taková hezká nuda. (09.10.2011)