Podvodník

Jednoduchí vidiecki roľníci, príležitostní robotníci a povaľači, žijúci v slumoch na kraji Ríma, či naivní makajúci majitelia drobných obchodíkov a púmp. Z príslušníkov týchto vrstiev žije trojica podvodníkov. Nie sú im sväté žiadne morálne pravidlá, či zľutovanie sa nad tvrdou drinou za málo peňazí alebo telesným postihnutím okradnutých. Ich nepísaný šéf Augusto s prehľadom ošmekne kohokoľvek, no k nejakému veľkému blahobytu seba ani kumpánov neprivedie. Snaha vymaniť sa z bludného kruhu drobných podvodov vyjde však Augusta veľmi draho. Trpká sociálna dráma zo života talianskych nižších vrstiev zaujme nápaditým skĺbením hudby, deja a réžie, zaručujúcim, že na tejto jazde na okraji spoločnosti sa divák nudiť nebude. (15.10.2012)

Taliansko 50tych rokov zachytené na kameru bude mať vždy svoje neopakovateľné čaro, až má človek pocit, že netreba pozorne sledovať dej. Ten je v Podvodníkovi divácky príťažlivý a zrozumiteľný, takže pokiaľ vám nesadli niektoré majstrove antidejové filmy, netreba mať voči Podvodníkovi žiadne predsudky. Je totiž z rovnakého súdka, ako tu spomínané Cabiriine noci a Cesta. Pokiaľ ste podvodníkom, tak sa z tohoto filmu dozviete, že skĺbiť takúto kariéru s rodinným životom je takmer nemožné, ale kľudne sa o to môžete pokúsiť. Ďalej si treba dávať pozor na občasné záchvevy vo svedomí, ktoré vás nesmú nikdy prevalcovať, inak ste nadobro skončili. Celkom vynaliezavé, až vtipné podvody sa tu stretávajú so sociálnou kritikou. (09.10.2013)

Zlodej ostane zlodejom aj napriek ranám, ktoré zato schytá. Dobehne ho chamtivosť do slepej ulice na rohu spravodlivosti a hanby. Jeho šrám na svedomí nie je nikdy sám, tak komu by sa to všetko chcelo naprávať. Kariéru podvodníkov na pomedzí biedy a chvíľkového luxusu vystihol Fellini s temperamentom sebe vlastným. A mňa teší, že keď som niekedy o jeho známejších filmoch pochyboval, môže ma o svojej kvalite naopak presvedčiť ten nenápadnejší. (11.01.2017)

Nevím čím to je, ale Podvodník mi svým provedením nesedí k Fellinimu a sedí k srdci. Možná jsem tohoto bláznivého Itala (stačilo by napsat prostě Itala) odsoudil příliš brzy - po Amarcordu. V Il Bidone skutečně bravurně vykresluje a rozebírá postavy. Ty jsou výrazné, svým způsobem charismatické a hlavně skutečné. To na vás nedýchne ten vyparádíčkovaný patos z mainstreamu. Dostanete mokrým hadrem reality přes ksicht. MFF Karlovy vary 2010 (26.07.2010)

První polovina byla nudná a vůbec mě nezaujala, takže jsem se bál, že poprvé bych musel dát Felliniho filmu nižší hodnocení, než 4*. Ale bál jsem se zbytečně, protože v druhé polovině se to naštěstí zvedlo a posledních 20 minut bylo silných. Hodně se mi líbil i metaforický závěr, který se dá vyložit více způsoby (SPOILER vážně zraněný zloděj se snaží vyšplhat zpět na silnici - což se dá vyložit i tak, že se snaží v hlavě dostat ze své situace, změnit se - ale nakonec ten svůj boj prohraje, jelikož těsně před silnicí zemře KONEC SPOILERU (snad chápete, jak to myslím, teď mě nenapadá, jak to napsat srozumitelněji)). Pro celý film však platí, že má skvělou kameru a skvělé herecké výkony. A nakonec se mi ten film i líbil, byť první polovina fakt byla taková nijaká. Fellini ale samozřejmě má i lepší filmy. 4* (17.04.2020)