Podvodník

Podvodník Augusto (Borderick Crawford) má padesátku na krku a život mu utíká mezi prsty - zjišťuje, že neumí nic jiného než podvádět a tak zraňovat i lidi kolem sebe, včetně svojí dcery. Film oplývá skvěle napsanými postavami - krom Augusta i jeho pomocníky Robertem a Picassem. Zejména dobře je vykreslen Picasso (jeho manželku Iris hraje G. Masina), váhající mezi zločinem a svojí milovanou rodinou. Další devizou snímku jsou originální režie + skvělá hudba Nina Roty, jak jsme z Felliniho filmů zvyklí. Mimochodem, snímek Podvodník tvoří spolu se Silnicí a Cabiriinými nocemi trilogii o lidech na okraji italské společnosti - téma je tedy výsostně neorealistické, zpracování však kouzelně felliniovské. (06.11.2005)

První polovina byla nudná a vůbec mě nezaujala, takže jsem se bál, že poprvé bych musel dát Felliniho filmu nižší hodnocení, než 4*. Ale bál jsem se zbytečně, protože v druhé polovině se to naštěstí zvedlo a posledních 20 minut bylo silných. Hodně se mi líbil i metaforický závěr, který se dá vyložit více způsoby (SPOILER vážně zraněný zloděj se snaží vyšplhat zpět na silnici - což se dá vyložit i tak, že se snaží v hlavě dostat ze své situace, změnit se - ale nakonec ten svůj boj prohraje, jelikož těsně před silnicí zemře KONEC SPOILERU (snad chápete, jak to myslím, teď mě nenapadá, jak to napsat srozumitelněji)). Pro celý film však platí, že má skvělou kameru a skvělé herecké výkony. A nakonec se mi ten film i líbil, byť první polovina fakt byla taková nijaká. Fellini ale samozřejmě má i lepší filmy. 4* (17.04.2020)

Kdyby někdo navrhoval pět Felliniho filmů, které obklopují Podvodníka, na nejlepší filmy všech dob, určitě bych měl vlastní nápady, ale bez velkých protestů. Darmošlapové (1953), Silnice (1954), Cabiriiny noci (1957), Sladký život (1959), 8 a 1/2 (1963) mají hluboký otisk ve filmové historii, zatímco Podvodník (1955) je "chybným krokem" (Bosley Crowther, New York Times). Hodně se jim podobá ("Fellini ... donekonečna opakuje, co vymyslel"), ale ještě více se od nich liší, dokonce bych pověděl, že v jejich společnosti je skutečným "odpadem!", nicméně člověk je soudný a ví, že filmy nenatáčel jenom Fellini a jenom na přelomu 50. a 60. let. Při mém prvním shlédnutí film zachránila druhá polovina (snímek je rozdělen na dvě divné půlky). Při druhé projekci, kdy už byly všechny karty na stole, jsem trpěl. Vůbec neútočím na "špatný vkus" (ač se producenti po úspěchu Silnice o režiséra prali, De Laurentiis řekl po přečtení námětu ne), protože dokážu přát i antihrdinům, i když není úplně jasné, o jakého "podvodníka" tu jde. Scéna, kdy se Masinová a Basehart objeví ve filmu naposled, mi přijde vystřižená někde v půli. Režisér tyhle postavy nechal zmizet (nenechal je umřít, prostě zmizely), protože mu byly úplně fuk. Na chybějící části ukazuje skutečnost, že při svém prvním veřejném uvedení na benátském festivalu 9. září 1955 trval film přes dvě hodiny. Že jsme na druhou stranu o nic nepřišli, dokládá tamní výsledek. Jedna z dobových kritik: "Naprosto nezdařený film, patřící mezi nejhorší a nejnešťastnější díla dějin filmu, navíc hloupě namyšlený." (29.09.2014)

Prostredný film z Felliniho "trilógie samoty" nebol prijatý veľmi priaznivo a režisér sám priznal, že sa mu trochu vyšmykol z rúk už na začiatku, keď zistil, že pôvodne zamýšľaný námet z veselého uvoľneného prostredia rozličných zlodejíčkov sa ani zďaleka nepribližuje realite. Ja som bol však milo prekvapený, najmä hereckým obsadením. Úplne neodolateľný bol opäť Fabrizi v úlohe bezcharakterného hajzlíka, Basehart bol sympatický, ale jeho rečiam sa nedalo veľmi veriť a Crawford mohol možno umierať trochu kratšie, hoci mne osobne to nejako veľmi neprekážalo. Zásadný problém bol v tom, že sa Fellinimu nepodarilo tak ako v DARMOŠĽAPOCH rovnomerne sledovať všetky 3 hlavné postavy ( a vlastne sa o to ani nesnažil, pričom však v divákoch vyvolával taký dojem ). Mimoriadne vydarené scény sú tak striedané občasnými hluchými miestami, hlavne vtedy, keď sa snaží vyvolať súcit, ale scenár pritom napísal tak, že s nimi súcitiť jednoducho nemôžeme, hádam s výnimkou Picassa, aj to len prostredníctvom jeho rodiny. Hrôzostrašný rozpor je potom aj v závere filmu, keď sme už hotoví uveriť poslednej nádeji a spáse pred smrťou, ale Fellini zase vytrestá divácke očakávania a zisťujeme, že Augusto skutočne svojich komplicov klame a získané peniaze nedal chromej dievčine. Žeby ich chcel vrátiť potom ? Najkrajšou časťou tak zostáva sekvencia s novoročným večierkom vedeným arogantným a ignorantským Rinaldom, ktorá je predzvesťou SLADKÉHO ŽIVOTA. Fellini tu so svojim osobitým majstrovstvom plynulo preskakuje z postavy na postavu, predstavuje nám charakteristické typové osadenstvo a z krátkych výstrižkov ich konania a rozhovorov umne splieta obraz kvázinoblesnej "smotánky", ktorá zbohatla na bohviečom a ktorá ( okrem iného ) nemá ( alebo iba neprejavuje ? ) veľa vkusu ani inteligencie. Naši traja hrdinovia však ešte aj oproti nim vyzerajú úboho a amatérsky, bezcharakterne a nenapraviteľne. No čo už, prachy sú prachy, a tak to bolo aj bude . . (20.10.2006)

Nevím čím to je, ale Podvodník mi svým provedením nesedí k Fellinimu a sedí k srdci. Možná jsem tohoto bláznivého Itala (stačilo by napsat prostě Itala) odsoudil příliš brzy - po Amarcordu. V Il Bidone skutečně bravurně vykresluje a rozebírá postavy. Ty jsou výrazné, svým způsobem charismatické a hlavně skutečné. To na vás nedýchne ten vyparádíčkovaný patos z mainstreamu. Dostanete mokrým hadrem reality přes ksicht. MFF Karlovy vary 2010 (26.07.2010)