Sezení

Patřím k poměrně početné skupině životem omlácených mužů, kteří v sexu preferují polohu "na lenocha". Ochrnutý Mark po této poloze také zatoužil a mně nezbývalo než fandit jeho snažení. Bylo to zábavné tak, jak jen dané téma mohlo být, rozhovory s rozpolceným farářem byly vynikající, ale já si srandu s postiženými zkrátka neumím pořádně užít. (04.05.2014)

Citlivý a překvapivě otevřený příběh o ztrátě panictví ochrnutého muže ve středních letech. Dvě poznámky na okraj: snímek by se spíš než Sezení měl jmenovat Ležení, protože to by byl přesnější popis děje. A "sexuální náhradnice", jak sama sebe popisuje "terapeutka", je sice zajímavý výraz, ale pro ženy, které poskytují sexuální služby výměnou za peníze, existuje už dost jiných a osvědčených označení. /31. 3. 15./ (31.03.2015)

"My penis talks to me, Father Brendan." Na mě tento film opravdu zapůsobil. Úžasné. Nečekala jsem, že se u tohoto filmu zasměji. Tento druh černého humoru mi naprosto sedl a emocionální stránka příběhu nebyla vůbec přehnaná. Helen Hunt na svůj věk vypadá velice dobře a teda výkon Williama Macyho je naprosto neuvěřitelný. (Samozřejmě Johna Hawkese netřeba zmiňovat). Prostě skvělé. Myslím, že se na film někdy ráda podívám znovu :) 5* (09.02.2013)

Nadmíru kuriózní film, který vzhledem ke své kontroverzní náplni dožene diváky k slzám, přičemž u některých to budou slzy ze soucitu s hlavní postavou, u jiných zase slzy ze záchvatu smíchu nad tím, jak na svůj věk pohledná žena souloží s kvadruplegikem. Těžko se mi takový emotivně vypjatý film blíže specifikuje, neboť sám dost dobře nevím, jak se k němu postavit. Nevím zda pointou filmu bylo zamyslet se nad situací ochrnutého, či nad přístupem erotické psychoterapeutky. Těžko říct. Nutno však podotknout, že Sessions zaujme spíše menší procento diváků, než většinu. Vedle filozofování nad životem však nabízí příjemné poetické dialogy a do jisté míry neobvyklý humor. Oscarová nominace mé oblíbenkyně Helen Hunt je si myslím zasloužená a originální styl vyprávění přijde rozhodně k chuti. 75% (22.02.2013)

Film, kterého jsem se před zhlédnutím lehce obávala. Nebude nepříjemné a celkově rozpačité sledovat osud muže, který dokáže pohybovat jen hlavou a touží zbavit se panictví? Už prvních patnáct minut mé obavy rozptýlilo. Hlavní hrdina totiž není vylíčen tak, abyste ho kvůli jeho zdravotnímu stavu prvoplánově litovali; nesnaží se zapůsobit na vaše city a nechce vám patetickými monology připomínat, jak je svět složitý. Mnohem blíže než k francouzským Nedotknutelným má tak The Sessions třeba k nedávné Druhé šanci. Více než dojímavé drama o životě postiženého totiž připomíná velmi vyspělou sondu do jednoho sexuálního problému, která těžké okamžiky odlehčuje nevulgárním humorem. (13.02.2013)