Nezapomeň na mě

Určitě jste to už někdo taky zažil.... Uvelebíte se a film začíná.... Film běží a řeknete si:"hm, první minutka dobrý, co pak asi bude dál...". Film běží, je v 1/3 délky a přijde: "Hm, no a co, to už tu bylo tolikrát...". A film zase běží, je za svou polovinou a přijde: "No dobrý no, je to tolikrát semleté, no ale už se konec za pár desítek minut přiblíží, tak uvidíme, zázraky se sem tam dějí a běda jak ne....". No a film se chýlí ke koncovým titulkům a přijde: "Jak to? Já nechci, nechci aby byl konec, ještě aspoň chvíli....". Člověk (divák) škemrá aby nebyl (ten konec), ale je. A je dokonalý, brutální, perfektně načasovaný. Tak takhle nějak vypadalo sledování filmu. A hodnocení? Parádní kousek, opravdu. (24.01.2011)

60% za vedlejší postavy, kterým nebyl dán důstojný prostor pro sebeprezentaci (2x otec, sestra, matka), také za překvapivě vyrovnaný výkon páně Pattisona, a fungující vztahovou rovinu filmu. Rozřešení -respektive šokující překvapení na závěr filmu- mě však hluboce zklamalo svým ryzím americkým stigmatem doby. (03.10.2010)

První komentář po roce a Rememer Me? Přiznávám, že když jsem se rozhodla si promítnout tento kousek z dílny Allena Coultera, neměla jsem příliš velká očekávání. Robert Pattinson mi je čímsi ne příliš sympatický už díky Twilightu, a tudíž ve mně film už od prvního spatření propagačních plakátů vyvolával dojem laciné a fádní mainstreamové cetky. Pravda je ta, že jsem ani netušila, že Remember Me tu má pěkných 77%. Po mých počátečních skeptických myšlenkách jsem ale od prvních scén filmu byla mile překvapená. Snímek se zprvu jevil až skoro nadprůměrně, ale pak příběh zabředl přesně tak, jak jsem očekávala. Předvídatelný, prvoplánový scénář, ale nevím proč, v tomhle případě mi to nevadilo. Asi jsem si chtěla jen pustit něco oddechového, co ani neurazí, ani nijak zvlášť nepotěší. I toho Roberta jsem tam snesla, ačkoli se mi jeho styl hraní jeví jako značně nepřesvědčivý a jeho věčný trpitelský výraz mne irituje. Jinak jsou herecké výkonny zdařilé. Taťka Brosnan coby "krkavčí otec", mladičká Emilie de Ravin už není Lost, ale vy se pomalu ztrácíte v jejích až hypnotizujících modrých očích, ovšem nejhezčí výkon zde podle mého názoru předvádí talentovaná sestra hrdinně čelící stupidním spolužačkám ve škole. Celkově mě film nijak hluboce nezasáhl, ani při závěrečných scénách z tragického okamžiku, který se navždy zapsal v lidských dějinách, i když to je možná mým prohlubujícím se cynismem :-D Překvapilo to, bylo to milé, s příjemným piánem a plakáty Amnesty International na zdi. 3* a víc ani ťuk. (26.02.2011)

Film má pro mě jednu základní vadu. Ať už kvůli tomu, že mám tak nakoukáno, nebo protože autoři do filmu vložili příliš zřejmé indicie, jsem hned z počátku odhadl celkem spolehlivě veškerý hlavní děj včetně konce. A tím samozřejmě musím nutně naštvat i všechny, kteří se se mnou dívají, protože, pochopte, takové věci si nemůžu nechat pro sebe. Snímek je ale i přesto dost poutavý. Všechny charaktery jsou velmi zábavné a castingově odvážné. Nejen to, že je tu Patizon, u kterého, na rozdíl od jeho nejslavnější role, ve které ho nejspíš nikdy neuvidím, i chápu, co na něm ty holky mají, ale i obsazení o 4 roky starší Emilie de Ravin, kterou tak dobře známe z Lostu a má být ve filmu o deset let mladší než ve skutečnosti a ta iluze se jí daří. Sourozenecké i otcovské vztahy rovněž tenhle snímek táhnou. Jako drama by to bylo na tři. V rámci romantického žánru je to ale rozhodně výrazný nadprůměr, proto zvedám výš. (16.09.2020)

Velice nečekané překvapení. Bylo trochu zvláštní vidět Pattinsona v jiném filmu než ze Twilight ságy. Mně osobně dokázal, že hrát umí. A dokázal mi ještě jedno - sága Twilight není špatná kvůli hercům (Dakota Fanning a Kristen Stewart jsou jedny z nejtalentovanějších hereček, Robert Pattinson mi to předvedl zde a Taylor Lautner? Koukněte na Na sv. Valentýna), ale protože to prostě srajda je. Nezapomeň na mě je horská dráha emocí, která však není ani chvíli na dně - vlastně jsem se přistihl jen párkrát kdy se mnou dění na obrazovce nic nedělalo. Úvod, hádka s otcem, hod hasičským přístrojem i závěr. Alespoň jedna z těchto čtyř scén s každým pohne, se mnou pohly všechny. Zejména úvod a závěr, u kterých jsem měl co dělat, aby mi "něco nespadlo do oka". Aby podobné scény fungovaly, chce to výborné herce, režii, kameru a hudbu. Vše je splněno do puntíku, především vyhrocená scéna v otcově pracovně při výměně názorů, nebo přesvědčivě vyobrazený vztah mezi hlavní postavou a její mladší sestrou. Nezapomeň na mě má všechno, co by romantický film dneška mít měl. (04.10.2010)